Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Září 2007

Tomáš Rosický

27. září 2007 v 19:18 | Janča |  Fotbal

Životopis Tomáše Rosického

Psal se rok 1980, kdy se poprvé otevřela očka roztomilého miminka Tomáše Rosického, kterému by mohl kdekdo závidět. Do vínku totiž dostal pořádnou porci talentu a dokázal ho také patřičně využít. V té době sice ještě nikdo netušil, že se z něj vyklube nějvětší talent české kopané, ale už tehdy byla jeho cesta jasně nalajnovaná. Táta válel dlouhá léta za pražskou Spartu, mamka hrávala aktivně stolní tenis a její bratr Miloš Beznoska působil také v mistrovské Spartě, od kterého dostal Tomáš jako předtím brácha darem balón, na který dědeček dopsal veršované přání: "Tomášku! Já ti přeju v tuto chvíli, abys byl vždy plný síly. Neb celý svět ví dozajista, že narodil se fotbalista. Sportem zdraví utužuj, své rodiče nesužuj. Buď vždy rovný, čestný chlap, ať tě má vždy každý rád!" Už od útlého dětství to měl prostě v genech a jeho rodiče mu vytvořili skvělé zázemí, bez kterého se neobejde žádný cílevědomý sportovec.
Tomáš Rosický vyrůstal v Praze na Proseku, kde také chodil do základní školy. Fotbal začal hrát už v šesti letech společně s o tři roky starším bráchou za pražské Kompresory (dnes Dropa Střížkov), které byli pár kroků od jejich panelového domu. Na hřiště se však dostával mezi kluky, kteří byli starší spíše výjmečně. "Tomáš za námi nijak nezaostával, ale rozhodnutí trenérů se nikdo nemohl divit. V naší kategorii už občas hrávali pořádní halamové, o dvě hlavy vyšší než brácha. Nedovedu si představit, co by se dělo, kdyby na něho některý z takových pořízků spadl. To by z jednoho malého Tomáška udělal tři ještě menší," řekl starší bratr Jiří.
Rok 1987 se stal asi nejdůležitějším momentem v Tomášově kariéře. Na začátku nové sezóny totiž přestoupil do slavné Sparty Praha a jako vždy následoval staršího bráchu Jirku. Tentokrát začal hrát s kluky o rok staršími, než byl on sám. Tehdy je trénoval Jan Hroneš a nemohl si vynachválit duo Tomáš Rosický - Lukáš Zelenka (dnes hráč tureckého Vestelu Manisaspor). Na tyhle dva šikovné kluky se chodili dívat i hráči Sparťanského áčka, poté co se na Letné rozneslo jaké tam mají šikuly. Sparta vyhrávala co se dalo a jinak tomu nebylo ani v každoročních zahraničních výpravách. Za zmínku stojí významný turnaj ve Walesu roku 1993, který se Tomášovi víc než vydařil. S devíti brankami byl vyhlášen nejlepším střelcem turnaje a zároveň přebral cenu za nejlepšího hráče. Po roce a půl se letělo na prestižní turnaj do amerického Dallasu, kde se sjelo 132 můžstev z celého světa. Sparta s velkou slávou celý turnaj vyhrála a přivezla si domů zlaté medaile. Tím Tomáš ukončil jednu úspěšnou etapu a přešel do dorostenecké kategorie.
V necelých patnácti Tomáš podepsal smlouvu s manažerem Pavlem Paskou. "Tomáše nešlo na hřišti přehlédnout. Dlouhé trenýrky mu sice na hubené postavě plápolaly, ale hned mě zaujal a rozhodl jsem se s ním spolupracovat," řekl Paska. Na Tomáše se nezapomnělo ani v české reprezentaci. Byl pravidelně zván a prošel všemi reprezentačními výběry.
Zanedlouho roku 1996 se nedařilo podle představ ligovému A-dorostu a trenér Šafařík si výtáhl Tomáše k sobě a to byl další velký skok v jeho kariéře, teď už mezi osmnáctileté. Tehdy mu nebylo ještě ani šestnáct, ale prosadil se a nakonec slavil s dorostem mistrovský titul. Spokojený Šafařík celou záležitost komentoval: "V patnácti letech jsem ho nechal řídit hru A-dorostu, který pak s náskokem vyhrál ligu. Kluci o tři roky starší se jeho taktovce podvolili, protože viděli, že z toho sami těží." Po sezóně odešel Šafařík do Teplic a dorost převzal trenér Kopač, u kterého Tomáš moc dlouho nepobyl.
Skvělými výkony v dorostu se totiž v necelých sedmnácti prokousal do širšího kádru Sparťanského áčka, ale po Chovancovi převzal mužstvo trenér Ščasný a další pozvánka na trénink nepřicházela. Nicméně přešel nastálo do třetiligové rezervy. Všechno se zlomilo na podzim roku 1998, kdy Tomáše nechal Ščasný absolvovat v prvním týmu kompletní přípravu. Zápasovou premiéru si odbyl 13. dubna 1999 v poháru proti Brnu v základní sestavě a tím se definitivně dostal do profesionálního fotbalu. Zpočátku to měl velmi těžké. Místo toho, aby se soustředil jen na fotbal, musel se také připravovat k maturitě na střední soukromé škole na Proseku. Jelikož skloubit fotbal se školou bylo prakticky nemožné, proto Tomášovi bylo umožněno studium podle inviduálního studijního plánu a ve škole ho tak výdali spíše jen výjmečně. I přesto si však v nabitém kádru trenéra Sčasného vybojoval důvěru a hned slavil svůj první titul mezi dospělými. Tím se mu povedl stejný kousek jako jeho tátovi, který se Spartou získal také mistrovský titul v osmnácti letech.
Nová sezóna 1999/2000 byla pro Tomáše Rosického přímo pohádkovým snem, po kterém snad touží každý malý fotbalista, ale bylo za tím hodně trpělivosti a spousta dřiny. V letní přípravě na Spartě proběhly různé změny a jednou z nich bylo povolání trenéra Ivana Haška. Zpočátku sice dával příležitost jiným, ale v duelu proti Teplicím dostal Tomáš konečně zaslouženou šanci, kterou chytl pořádně za pačesy a od té doby se natrvalo zabydlel v základní sestavě. Pod jeho taktovkou se začalo konečně vyhrávat a někdy to končilo i sedmigólovým nášupem do sítě soupeře. Bulváry pěly chválou na adresu Rosického, který velmi brzy zaznamenal svou první ligovou trefu. "Teprve omnáctiletý záložník konečně rozhýbal hru Sparty. Jeho průniky středem hřiště přes tři hráče snad nemají v naší lize obdoby," zveřejnil Sport. Spartě se dařilo nejen v domácí soutěži. Úspěšně si také poradila se soupeři základní skupiny Ligy mistrů a zaslouženě postoupila do druhé fáze, kde narazila na slavnou Barcelonu, která se ukázala až příliš silnou a Letenští, tak ukončili úspěšný rok v druhé části milionářské soutěže. Nicméně velký náskok v domácí soutěži na čele tabulky si Sparta bez problémů pohlídala a Tomáš, tak slavil svůj druhý ligový titul. V nabitém programu také zvládl maturitu a mohl se konečně naplno věnovat jen fotbalu.
V roce 2000 Tomáš začal sezónu ještě v kádru Sparty Praha, která znovu vyhrávala zápas za zápasem a na čele ligové tabulky si vytvořila dostatečný náskok. Velkou zásluhu na tom měl právě Tomáš Rosický, kolem kterého se strhla velká přestupová tahanice a mezi největší zájemce vedle Dortmundu se zařadili ještě Bayern Mnichov, FC Barcelona, FC Arsenal, Inter Milán, FC Liverpool a Paris St. German. Nakonec se Tomáš upsal Borussii Dortmund za bezmála půl miliardy korun a tím se stal nedražším hráčem německé nejvyšší soutěže. Vestfálskému velkoklubu se vynaložená investice ihned začala vyplácet. I přes počáteční nedůvěru zejména německých fanoušků se Tomáš převedl ve skvělém světle a prokázal svůj nesporný talent a Borussia začala kráčet od výhry k výhře. V rozjeté sezóně to však stačilo pouze na třetí místo, kterým se Dortmund probojoval do milionářské Ligy mistrů. Už půl roku byl Tomáš v Dortmundu, ale na Spartě se na jeho podíl na titulu nezapomnělo, a tak slavil svůj třetí v kariéře.
Špílmachr Borussie Dortmund střádal reprezentační minuty sice pomalu, ale hned v létě se nečekaně objevil v nominaci na Euro 2000 v Chovancově výběru. Rosický si na šampionátu nevedl zle a posbíral v něm další cenné zkušenosti. Bohužel se našemu národnímu týmu nepoštěstilo a nešťasnými porážkami s Holandskem a Francií v základní skupině se předčasně letělo domů.
V letní přestávce posílil Vestfálský klub český reprezentant Jan Koller a brazilský bombarďák Marcio Amoroso. Vstup do nové sezóny 2001/2002 vyšel žlutočerným náramně. Hned od prvního kola se usídlili na špici tabulky a diktovali tempo bundesligy. Hlavním strůjcem úspěchu byl znovu "Malý Mozart", který zářil nevídaným způsobem a hned po něm začal znovu pošilhávat Inter Milán, který nabízel astronomických sto milionů marek. Jenže Borussia dala případným zájemcům jasný vzkaz: "Rosický je momentálně neprodejný." Dortmund si náskok na čele tabulky až do posledního kola pohlídal, a tak Tomáš Rosický s Janem Kollerem slavili svůj první titul v Bundeslize a spravili si alespoň částečně chuť z finálového duelu poháru UEFA proti Feyenoordu Rotterdam, který smolně Borussia prohrála.
Mistr Bundesligy si, tak zajistil přímou účast v Lize mistrů pro novou sezónu 2002/2003, v které němečtí šampioni narazili na kanonýry z Arsenalu. Borussia senzačně postoupila do druhé části, kde bojovala do poslední chvíle o postup. Nakonec v jedné z nejtěžších skupin byla vyřazena o skóre slavným Realem Madrid. Hned záhy přilétla další nabídka z jiné dimenze. Španělská Barcelona nabízela Dortmundu za služby "Malého mozarta" neuvěřitelné dvě miliardy korun a to už byla suma, za kterou přestupují opravdové hvězdy. V lize se Dortmundu dařilo podstatně hůře, ale udržel se na třetím místě, které zaručovalo předkolo Ligy mistrů.
Další roky se nesly ve znamení zadlužené a zdecimované Borussie Dortmund, která se ocitla na pokraji krachu a zastavila Tomáši Rosickému přestupní práva k jeho případnému odchodu. Od té doby se na Vestfálském stadionu hodně změnilo a neustále se spekuluje o Tomášově odchodu do jednoho z nejlepších evropských velkoklubů. Mluvilo se o velkém zájmu Realu Madrid a Chelsey, ale vždy to končilo hádkou o penězích. "Přestup? Složitá věc…," komentoval manažer Pavel Paska. A tak si česká dvojička ve službách Borussie Dortmund zpříjmeňovala chvíle v národním týmu, který převzal po neůspěšné baráži o MS 2002 trenér Karel Brückner a pod jeho vedením se Český fotbal dostal znovu na výsluní. Úspěšné kvalifikace a důležité výhry s nejlepšími evropskými mužstvy posunuly českou reprezentaci na druhé místo žebříčku FIFA. První velký úspěch mohl přijít už na Euru 2004 v Portugalsku. Brücknerův výběr byl zařazen mezi žhavé kandidáty na zisk Evropských šampionů. Naši reprezentanti předváděli nejlepší fotbal na celém turnaji a zdálo se, že vysněnému postupu do finále už nemůže nic zabránit, ale opak byl pravdou. Bohužel v čtvrtfinálovém duelu s výběrem Řecka spělo utkání do prodloužení a v něm se z ojedinělé šance před Petrem Čechem trefil Dellas a poslal naše domů.
Tím ovšem Tomášova kariéra zdaleka nekončí. Dnes patří mezi nejlepší záložníky světa a má před sebou ještě velkou budoucnost. O perspektivního tahouna české reprezentace se momentálně zajímá slavné Atlético Madrid a FC Arsenal. Vzhledem k jeho fotbalovým schopnostem a přetrvávajícím problémům v Borussii Dortmund lze předpokládat, že by se mohl vytoužený přestup naplnit už začátkem fotbalového MS 2006 v Německu. Zde je naše reprezentace považována za horké favority šampionátu a v sestavě s Tomášem Rosickým se máme na největším fobalovém svátku všech dob opravdu na co těšit…
V současné době píše "Rosa" své fotbalové symfonie za slavný anglický klub FC Arsenal, do kterého přestoupil za necelých 400 milionů korun z Borussie Dortmund. Stal se také kapitánem českého národního týmu po neúspěšném vystoupení na mistrovství světa v Německu.
Tomáš Rosický
Tomáš RosickýTomáš Rosický
Tomáš Rosický

Tomáš Rosický

Tomáš RosickýTomáš Rosický

Vybavení-míče

26. září 2007 v 17:17 | Janča |  Házená
Zvětšit obrázek H3 - velikost 3 -Zvětšit obrázek Gala Soft Touch -Zvětšit obrázek CLH-1000 -Míč GALA Národní házená - BH 3012 LMíč POWERMíč házená H1ST/SL
Zvětšit obrázek CLH-620 - Házenkářské míče
Zvětšit obrázek CLH-780 - Házenkářské míče
Zvětšit obrázek Gala Liga Plus - Házenkářské míče

Stručná pravidla..

26. září 2007 v 16:52 | Janča |  Házená
.Házená, míčová hra podobná kopané, míč se však při ní pohání rukama. Účelem hry, kterou hrají dvě družstva proti sobě, je umístiti míč do branky soupeřovy. Družstvo tvoří 7 hráčů, 3 hrají v útoku, 2 záložníci pomáhají útoku a obraně, t. j. obránci a brankáři. Hřiště je obdélník 48 × 32 m a je rozděleno čarami na 3 stejná pole, 2 jsou obranná a jedno střední. Branky jsou 2 m šir. a 2,40 m vys. Kolem branek je obdélníkový prostor 4 × 8 m, zv. brankoviště. Proti středu branek ve vzdálenosti 5 m je 1 m dl. čára pro pokutový hod. Míč je kožený s duší, obvod 62-68 cm. Hra trvá 2 × 25 min., nebylo-li jinak sjednáno. Strana vylosovaná má volbu branek n. prvého hodu; ten vždy provádí střední útočník. Branky se dosáhne, když míč projde brankovými tyčemi, nebyla-li krátce před tím porušena pravidla a nebyl-li míč vhozen z brankoviště. Útočníci mohou vstoupiti do středního pole a do soupeřova pole obranného, záloha do střed. a vlast. pole obranného, kromě brankoviště. Obránci a brankáři toliko do vlast. pole obranného. Místa mohou si hráči změniti jen při přerušení hry. Překračování čar i porušení pravidel se trestá volným hodem, ev. pokutovým hodem z pěti metrů na branku, n. vyloučením hráče. Míč nesmí býti při hře nesen. Do země může být hozen nejvýše dvakrát za sebou; vyletí-li míč z hřiště, vhazuje jej hráč té strany, která chybu zavinila. Počáteční postavení ve středu mají hráči po dosažení branky nebo po přestávce. [Házená] předčí i kopanou všestranností. Nezanedbává žádného orgánu, cvičí všechno svalstvo. Spojuje běh, skok, vrh a rozm. klony trupu v celek. Na malém hřišti a při kratší hře se hodí i pro hráče slabší, zvl. pro ženy. - [Házená]-ou sestavil 1905 A. Krištof, prof. reálky v Praze, aby vzbudil zájem tělocvič. sdružení o sport a svedl oba tyto činitele těl. vých. na spol. pole. Hra byla spíše společenská a po prvé ji hráli 1907 chovanci Strakovy akademie. O hru byl zájem a Krištof ji začal organisovat; zal. 1908 v Praze Kroužek házená. 1909 vznikl kroužek Házená Vinohrady, který s pražským Kroužkem rozšiřoval zájem o hru v Praze a okolí. Brzo byly zal. další kroužky i ústředí [Házená]-é. Čes. olymp. výbor zařadil [Házená]-ou do sportovní olympiady 1911; hrála tam 2 družstva mužů a 2 smíšená. Největšího úspěchu dosáhla [Házená] 1912 na 6. sletu sokolském. Potom však zájem upadl. Po smrti Krištofově 1910 nebylo nástupce, který by provedl jeho snahu dáti náhradu za kopanou v nár. hře a svésti hru tu na spol. pole s tělocvikem. Válka udusila pak pěstování [Házená]-é docela. Po převratu [Házená] ožila, byla přepracována pro sport. účely a hned cvičena podle nových pravidel pro muže i ženy. Zvl. ženy pochopily význam [Házená]-é, tvořily při sport. klubech odbory [Házená]-é a ženského sportu. 1919 vzniklo již 47 žen. odborů; byly org. v jed. celek na popud J. Trantiny ve Svazu [Házená]-é. Přihlásilo se 36 klubů a byl zřízen soudcovský sbor. Na podzim se hrálo o přebor. Prahy, S. K. Pardubice uspořádal pak první turnaj o mistrovství. 1919-20 byla pravidla přepracována. Podle nich se hraje mistrovství. 1920 byla ustavující valná hromada Svazu. Práce Svazu stále rostla. 167 klubů se 2500 hráči utvořilo 10 odboček. 1920 se zúčastnil Svaz Všesportovních slavností v Praze. Později se odbočky změnily v župy. Svaz je nejvyšší správní instance. Techn. agendu vede techn. a soudcovský sbor. 1921 Svaz se účastní založení mezinár. žen. sport. federace v Paříži (FSFI). Tam byla [Házená] uznána za ofic. hru. Tato doba vrcholu [Házená]-é trvala až do 1926, pak nastává pozvolný úpadek. 1930 se však [Házená] rozšířila tak, že má takřka dvojnásobný počet klubů než 1921. Převládají muži. 1932 je v ČSR asi 7000 hráčů v 500 klubech a jednotách. Mimo Svaz se pěstuje [Házená] ve všech org. těl. výchovy (Sokole, DTJ., atd.) a družstva jsou již značně vyspělá. Svaz organisoval a provedl III. žen. svět. hry 1930 v Praze, za účasti 18 národů. Na nich dobyl mistrovství světa v [Házená]-é. V cizině se pěstuje [Házená] hl. u Slovanů, a to u žen. Nejlepší hráče má Jugoslavie, velmi pokročila také výkonnost pol. družstev. V Bulharsku se sice [Házená] hraje, ale nedosahuje dosud našeho průměru. Bareš.

Film o filmu..:)

26. září 2007 v 16:48 | Janča |  Titanic
TITANIC (film o filmu)
Režie: James Cameron
Scenář: James Cameron
Hrají: Leonardo DiCaprio (Jack Dawson), Kate Winsletová (Rose DeWitt Bukaterová), Billy Zane (Caledon Cal Hockley), Kathy Batesová (Margaret Molly Brownová), Bill Paxton (Brock Lovett), Gloria Stuartová (Rose Dawson Calvertová), Frances Fisherová (Ruth DeWitt Bukaterová)

Slavný příběh začíná v okamžiku, kdy je při průzkumu slavného vraku vytažen na hladinu výzkumné lodi Keldyš trezor z kajuty boháče Cala Hockleyho. Místo vzácného diamantu Srdce oceánu, který chtěl v trezoru najít lovec pokladů Brock Lovett však objeví jen pár drobností a kresbu nahé dívky s diamantem na krku. Reportáž zahlédne v televizi stará dáma, která se Lovettovi přihlásí jako dívka z kresby a poté co ji vrtulník dopraví v doprovodu vnučky na palubu Keldyše, vypráví jemu a jeho spolupracovníkům pohnutý příběh svého života a krátkého milostného vzplanutí, které tvoří hlavní část filmu.
Jmenovala se Rose DeWitt Bukater a jako sedmnáctiletá dívka z lepší rodiny se měla kvůli majetku provdat za nemilovaného arogantního boháče Cala Hockleyho. Během plavby na palubě luxusního parníku Titanic, který 10. dubna 1912 vyplul na svou první a poslední plavbu do New Yorku, se však za poněkud dramatických okolností seznámila s chudým svobodomyslným Američanem Jackem Dawsonem, který lístek na Titanic vyhrál v pokeru. Jack ji totiž zachrání, když se v zoufalství nad vidinou života v nudě vyšší společnosti rozhodla spáchat sebevraždu. Arogantní Cal povýšeně pozve Jacka "za odměnu" na večeři a pak se pokusí snoubenku oslnit diamantem Srdce oceánu.
Dívku však mnohem více zaujmou Jackovy kresby a vyprávění o jeho svobodném životě nezatíženém majetkem a toulkách světem. Dvojice se rychle sbližuje, čemuž napomůže i způsob, jakým Jack zvládne Calovy slovní útoky během jinak nudné večeře a také bouřlivá oslava na palubě chudých, kam Jack Rose zavede. Do plánů a osudů všech však osudově zasáhne ledovec, který rozpáře bok lodi a konstrukční chyba, která s takovou možností nepočítala. Z pýchy lidstva se během několika hodin stane nejslavnější hrobka na mořském dně. Než se nad však nad Titanikem zavře hladina, pokouší se Jack a Rose, pronásledovaní pomstychtivým Calem a jeho komorníkem Lovejoyem, ve všeobecné panice bojovat s krutým osudem o život.

Obrázky

26. září 2007 v 16:45 | Janča |  Titanic
astor_plavba.jpg
246172.jpg
titanic_plavba.jpg
titanic_southampton.jpg

Plavba

26. září 2007 v 16:34 | Janča |  Titanic
Ve středu ráno 10. dubna 1912 byl na nástupišti číslo 12 největšího londýnského nádraží Waterloo přistaven zvláštní vlak společnosti White Star line. Pokaždé, když z přístavu Southampton vyplouval na pravidelné lince spojující Evropu se Severní Amerikou některý z velkých osobních parníků společnosti, čekal tento vlak, složený jen z vagónů první třídy, na cestující, kteří poslední noc strávili v Londýně.
Ručičky velkých nádražních hodin ukazovaly půl deváté a na nástupišti podél vlaku postávaly skupinky mužů a žen, kteří tentokrát zvolili k cestě přes oceán chloubu společnosti White Star Line, novotou zářící obrovitý Titanic, chystající se na svou panenskou plavbu. Zatím rozprávěli s přáteli a příbuznými, kteří se s nimi přišli rozloučit.
Ve tři čtvrtě na deset zazněla píšťala lokomotivy, zasyčela pára a vlak se dal do pohybu. Za necelou hodinu a půl vjížděl do southamptonského přístavu. V přístavišti se tyčil ve vší své mohutné majestátnosti Titanic. Nad jeho předními třemi komíny, u kterých široké černé pruhy na koncích označovaly, že loď náleží rejdařství White Star Line, se vznášely chomáče šedivého kouře.
Po celé dopoledne proudily k nábřeží a po širokých můstcích vedoucích na paluby Titaniku zástupy lidí. Přicházely stovky příslušníků posádky včetně topičů, stevardů, důstojníků, mechaniků, mazačů a stovky cestujících spolu se známými a rodinnými příslušníky, kteří chtěli využít příležitosti a prohlédnout si obrovskou loď. Southamptonské hotely byly z úterý na středu plně obsazeny, ale po snídani již všichni odcházeli k Oceánskému doku.
Cestující i jejich doprovod využívali hodin před vyplutím k prohlídce rozlehlého zázraku lodního stavitelství. A Titanic skýtal mnoho překvapení a důvodů k obdivu. Již první pohled na masív lodi bral cestujícím dech. Třiadvacet metrů nad vodní hladinou ležela nejvyšší paluba Titaniku, do výšky dalších jednadvaceti metrů čněly čtyři obrovské komíny.
Po výstupu na palubu čekala cestující třetí třídy rychlá prohlídka lodním lékařem. Ti, kteří prohlídkou úspěšně prošli, byli desítkami stevardů směrováni do určených ubytovacích prostorů. Lodní lístky měly čísla odpovídající číslům kabin a lůžek a celá procedura probíhala hladce. Ubytování ve třetí třídě na Titaniku se vůbec nedalo srovnat s tím, v jakých podmínkách cestující III. třídy přeplouvali oceán ještě v nedávné minulosti. Všechny ubytovací prostory byly dobře větrány, vytápěny a osvětlovány elektrickými světly. Třetí třída měla i svoji kuřárnu, společenskou místnost, rozlehlou jídelnu a promenádu se stolky a židlemi, kde bylo možno trávit čas za každého počasí. Jídlo bylo prosté, ale kvalitní, mnoho chudáků, kteří na této velké lodi odjížděli hledat za mořem nový domov, už po prvním dnu přiznávalo, že takovou hojnost jídla neměli na talířích dosud nikdy v životě. Přitom cena lístků pro třetí třídu byla, přijatelná, stály pouze několik liber.
Zatímco výkonné elektrické jeřáby přenášely z nábřeží na loď náklady zavazadel a poslední hromady zásob všeho druhu, na palubách, chodbách a schodištích vládl čilý ruch. Cestující i návštěvníci prošli na člunové palubě kolem bíle natřených záchranných člunů, zavěšených na spouštěcích jeřábech; mnoho z nich se při pohledu na čluny usmívalo, pokládali je za úplně zbytečnou součást vybavení. Myšlenka na katastrofu a možnost potopení této lodi se zdála absurdní.
Blížila se dvanáctá hodina. V kapitánské kajutě v zadní části navigačního můstku se kapitán Edward J. Smith rozloučil se svými hosty. Poté podepsal hlášení společnosti, ve kterém oznamoval, že loď je naložena a připravena k plavbě, že stroje a kotle jsou v dokonalém stavu.
V době, kdy Titanic kotvil v Southamptonu, způsobil kapitán Smith hodně rozruchu svým požadavkem vyměnit na poslední chvíli vrchního důstojníka W. M. Murdocha za H. T. Wilda, který pod Smithem sloužil jako vrchní důstojník na Olympiku. Společnost požadavku svého komodora bez námitek vyhověla a Wilde byl pro tuto plavbu přemístěn z Olympiku na Titanic.
Problémy neměli jen důstojníci, ale i většina posádky. Převážná část strojníků, námořníků, topičů, mazačů a stevardů přišla na Titanic zhruba týden před vyplutím. To byla příliš krátká doba na to, aby se poznali a vytvořili sladěný tým, i na to, aby se dokázali bez potíží na tak velké lodi orientovat. Situaci zkomplikovala i velká stávka horníků, probíhající právě v době, kdy měl Titanic vyplout. Nedostatek uhlí dolehl i na velké rejdařské společnosti, White Star Line nevyjímaje. Titanic potřeboval pro svých 159 nenasytných topenišť 650 tun uhlí denně, a aby mohl vůbec vyplout, musela společnost zrušit plánované plavby svých parníků Oceanic a Adriatic a jejich uhlí přemístit do bunkrů Titaniku. Ale ani to nestačilo a White Star Line odkoupila uhlí ještě od jiných lodí, například od amerického New Yorku.
Zrušení cest několika jiných lodí společnosti White Star Line mělo za následek, že značný počet jejich cestujících byl převeden na Titanic. Někteří tuto změnu uvítali, někteří nadšeni nebyli. Cestování na Titaniku bylo jednak nákladnější, neboť lístek druhé třídy tady stál víc než lístek první třídy na lodích, kterými chtěli původně plout, a nemálo z nich znepokojovala právě jeho mimořádná velikost. Jiným zase vadil fakt, že jde o první plavbu, která je u každé lodi provázena spoustou pověr.
V šedesátých letech 19. století vstupoval britský průmysl do období největší rozpínavosti a prosperity, do nejúspěšnější éry, jakou kdy zažil a patrně i zažije. Zejména stavba lodí a námořní doprava se rozvíjeli rok od roku. Stěží lze pochopit zrod Titaniku, pokud si nepřiblížíme lidi, kteří na myšlenku obří lodě přišli. Bez představy o nemilosrdné konkurenci mezinárodního loďařského odvětví - britského, amerického a německého - neporozumíme ani důvodům, které vedly k nápadu postavit tak mimořádné plavidlo.
Mužem, který stál u zrodu Titaniku, byl shodou okolností Kanaďan William James Pirrie. V sedmadvaceti letech se Pirrie stal společníkem podniku, a především díky jeho vedení se firma během dalšího půlstoletí stala největší loděnicí na světě a místem, kde se zrodil Titanic.
Většina lidí se dnes domnívá, že Titanic byl pouhým technickým vrtochem - jedinečně velkou luxusní lodí. To je však nedorozumění a podobná představa nedoceňuje rozsah celého podniku. Pirrie v roce 1907 navrhl, aby jeho firma ve spolupráci s lodní společností White Star postavila ne jednu, ale tři obří lodě, které by smetly konkurenci z moří. První se měla jmenovat Olympic, druhá Titanic a třetí podle dochovaných zpráv Gigantic.
Jak k tomu došlo ? Můžeme říci, že na začátku byla těsná spolupráce firmy Harland & Wolff s lodní společností White Star. Na scénu našeho příběhu tak vstupuje nová postava, impozantní T. H. Ismay, jehož otec byl malým stavitelem lodí v Maryportu v Cumberlandu. V roce 1869, nedlouho potom, kdy Pirrie natoupil u Harlanda & Wolffa, koupil T. H. Ismay se Schwabeho finanční podporou vlajku lodní společnosti White Star, která si získala jméno na linkách do Austrálie a vozila dychtivé zlatokopy na naleziště zlata.
Linka do Austrálie byla výnosná, ale podle Schwabeho i Ismayova názoru to bylo "příštipkaření" ve srovnání se skvělými možnostmi, které nabízel Atlantik. Během půl století mezi rokem 1840, kdy Britannia Samuela Cunarda zahájila první paroplavební spojení přes Atlantik, a rokem 1890 se obchodní výměna mezi Spojenými státy a Velkou Británií zvýšila sedmkrát.
S příchodem nového století byly firmy White Star i Cunard připraveny dále zvětšovat své nové lodě. Cunardova společnost se rozhodla jako první a získala vládní subvenci. Jedním z důvodů bylo, že se zavázala postavit dva velké parníky, které v případě války mohly sloužit pro transport vojska. Do roku 1907 byly obě lodě připraveny do služby - Lusitania a Mauretania, každá z nich nejen větší, ale také rychlejší než kterákoliv jiná loď. Především Mauretania si ihned získala oblibu a stala se módním plavidlem.
To tedy byla hrozivá nová konkurence, s níž se White Star musela vyrovnat. Společnost provozovala pravidelné expresní linky ze Southamptonu do New Yorku s parníky Teutonic, Oceanic a Atlantic, ale tyto lodě se nemohly rovnat Cunardově flotile. Jak měla White Star čelit konkurenci ? Snaha předstihnout Cunarda rychlostí přepravy byla bezpochyby nevýhodná. Vyšší rychlost by znamenala méně cestujících a menší prostor pro náklad. Skok vpřed proto měla zajistit mimořádná velikost lodí. Nezvykle luxusní vybavení pro bohaté a prostornější ubytování pro skromnější pasažéry potom měly atraktivnost nových parníků White Star Line dále zvýšit.
Rozhodnutí společnosti White Star postavit tři obří lodě padlo v době, kdy parníky Mauretania a Lusitania se již plavily na svých linkách. Traduje se, že Pirrie a Bruce Ismay se jednoho večera sešli při "kávě a doutníku". Olympic a Titanic měly být o 33 metrů delší než Cunardovy parníky, měly být pouze o čtyři až pět uzlů pomalejší a tonáží 46 000 tun měly předstihnout konkurenci. Při stavbě se nemělo hledět na náklady ani na protesty správců přístavišť, že pro Olympic a Titanic nebude v přístavech dost místa. Zejména v New Yorku se velice zlobili. Aby ukázal správám přístavů, že zaspaly dobu, Pirrie odpověděl, že zamýšlí postavit osobní loď dlouhou 330 metrů, a nevylučoval tonáž 100 000 tun.
Pirrie nepochybně uvažoval velkoryse. V době, kdy kreslil svoje plány, nejen že nebyl ani na jedné straně Atlantiku dok, do něhož by se nové lodě vešly, ale nestála také ani dostatečně velká loděnice, kde by je bylo možné postavit. Firma Harland & Wolff musela zkonstruovat mimořádně vyztužené ližiny, které by unesly hmotnost projektovaných lodí. Pod největším portálem té doby byly v loděnici Harland & Wolff stavěny bok po boku Olympic a Titanic
Kýl Titaniku byl položen v loděnicích firmy Harland & Wolff na Queen´s Islandu u Belfastu 31. března 1909. Titanic se stavěl pod největším portálovým jeřábem na světě bok po boku se sesterským Olympikem. Tři tisíce mužů usilovně pracovalo po dva roky a 31. května 1911, když Olympic již vyplouval na svou první plavbu přes oceán, byl Titanic spuštěn na vodu. Třináct minut po poledni se obrovitý trup dal na skluzu do pohybu a za dvaašedesát sekund se již pohupoval na hladině Irského moře. Slavnostní akt sledovaly z nábřeží velké davy diváků a pozvaných hostů. Byl mezi nimi i J. Pierpont Morgan, který za tím účelem přijel z Londýna, kde právě pobýval. Společnost White Star Line dokonce najala pobřežní parník k převozu stovek hostů do Belfastu, aby mohli být svědky velké podívané.
Za deset měsíců, 2. dubna 1912, Titanic úspěšně prošel zkouškami prováděnými pod dohledem úředníků ministerstva obchodu, které podle britského zákona o obchodním loďstvu představovalo hlavní dohlížecí instituci. Za pomoci remorkérů vyplul Titanic z Belfastu z Victoriiným kanálem do Irského moře, kde vykonal několikahodinovou plavbu, při níž byla přezkoušena všechna jeho zařízení, včetně radiotelegrafické aparatury.
Po celou dobu byl jednou z nejdůležitějších osob na palubě Thomas Andrews, výkonný ředitel loděnice Harland & Wolff. Podle vyjádření řady zasvědcených současníků byl považován za pravděpodobně nejlepšího lodního konstruktéra té doby. Andrews vtiskl Titaniku pečeť svých schopností a tvůrčí invence jako snad žádný lodní architekt.
Krátce po půlnoci ve středu 3. dubna Titanic dorazil do Southamptonu, odkud se měl za týden vydat na svou první cestu přes oceán. Byl umístěn ve zvlášť pro něj určeném kotvišti a velikost nové lodi brala dech všem přihlížejícím. Titanic čněl nad nábřežím jako skalní útes. Ostatní plavidla v přístavu, mezi nimi i řada velkých parníků, se náhle jako by zmenšila.
Titanic byl uvázán v Oceánském doku a po několik dnů probíhala kontrola všech jeho zařízení pracovníky ministerstva obchodu. Byly prohlédnuty i záchranné čluny, rakety k nouzovým signálům a všechna další záchranná zařízení. Vše bylo shledáno v pořádku a odpovídalo platným předpisům. Kontrolu prováděl hlavní inspektor ministerstva kapitán Clark. Všechno musel vidět a sám prověřil vše, co patřilo do jeho kompetence. Žádné prohlášení, ať bylo od kohokoli, nepokládal za dostačující.
Až do vyplutí přicházel z hotelu, ve kterém byl ubytován, každé ráno na palubu i Thomas Andrews a do pozdních večerních hodin jednal s majiteli, předáky pracovních čet, strojníky, dodavateli, neměl minutu klidu.Všímal si každého detailu, nic neuniklo jeho zkušenému oku. Procházel chodbami, jídelnami, salóny, kajutami, radil při rozmisťování stolů, židlí, polic, žebříků k palandovým postelím ve III. třídě, elektrických ventilátorů. Prohlašoval, že nemůže být spokojen, dokud vše nebude v absolutním pořádku. 9. dubna napsal své ženě: "Titanic je nyní téměř hotový a věřím, že až zítra vyplujeme, bude dělat staré firmě čest." 10. dubna přišel na palubu už v šest hodin ráno a provedl poslední inspekci nové lodi. Byl spokojen.

Parník-obrázek

26. září 2007 v 16:32 | Janča |  Titanic

Pink-fotky

23. září 2007 v 9:18 | Janča |  Hudba

http://www.jetix.cz/magazin/523_2.jpg

Obrázek “http://www.jetix.cz/magazin/523_1.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

http://www.lightmedia.hu/hirlevel/sonybmg/pink/060404/pink_i_m_not_dead_cdcov.jpg

http://ozivote.cz/data/1166/pink.jpg

http://images.askmen.com/galleries/singer/pink/pictures/pink-picture-2.jpg

http://www.roxxu.de/image/pink.jpg

http://img.osobnosti.cz/foto_original/99/81/99816-8e581.jpg



http://www.redaktori.cz/files/pink_2.jpg

http://www.sweb.cz/pink_gallery/pink_21.jpg

http://www.bumbanet.de/music/specials/pics/2006/pink-05.jpg

http://i.idnes.cz/06/014/cl/KOT10b75e_pink.jpg
// //

Prstýnky-Stříbro

23. září 2007 v 9:15 | Janča |  Různé
Stříbrný prstenStříbrný prstenStříbrný prstenStříbrný prstenStříbrný prstenStříbrný prstenStříbrný prstenStříbrný prsten
Který se Ti nejvíce líbí??Pište do komentářů..

Test pro začátečníky

23. září 2007 v 9:00 | Janča |  Němčina
  1. ______ du lange draußen bleiben?
    1. ? Dürft
    2. ? Darfst
    3. ? Darf
    4. ? Dürfen
  2. Ich _______ Tee.
    1. ? trinke
    2. ? trinken
    3. ? essen
    4. ? esse
  3. Ich schreibe ________ Aufgaben.
    1. ? meiner
    2. ? meinen
    3. ? meine
    4. ? deiner
  4. Das _______ zehn Frauen.
    1. ? ist
    2. ? sind
    3. ? sein
    4. ? eine
  5. Er _____ Schauspieler.
    1. ? bin
    2. ? sein
    3. ? hat
    4. ? ist
  6. Das ist ______ Haus ______ Martin.
    1. ? die - von
    2. ? das - bei
    3. ? das - von
    4. ? der - vom
  7. Wann _______ du heute nach Hause?
    1. ? kommen
    2. ? komm
    3. ? kommt
    4. ? kommst
  8. Ist das _______ Hut?
    1. ? seine
    2. ? meinen
    3. ? deine
    4. ? ihr
  9. Hast du einen Bruder? - Ja, ich habe _______ Bruder.
    1. ? ein
    2. ? eine
    3. ? einer
    4. ? einen
  10. ________ du Tomaten?
    1. ? Isst
    2. ? Essen
    3. ? Ist
    4. ? Esst
  11. Kennen Sie Herr Fischer? ______, ich kenne Herr Fischer _____ .
    1. ? Nein - nicht
    2. ? Nein - nein
    3. ? Nicht - nein
    4. ? Nicht - nicht
  12. Ich kaufe das Kleid. = Ich kaufe _______ .
    1. ? das
    2. ? sie
    3. ? es
    4. ? ihn
  13. ______ Sie Peter Fischer?
    1. ? Bist
    2. ? Sind
    3. ? Ist
    4. ? Seind
  14. Ich _____ Peter Fischer.
    1. ? hat
    2. ? bin
    3. ? sind
    4. ? sein
  15. Haben Sie ______ Karte
    1. ? eine
    2. ? einen
    3. ? einer
    4. ? ein
  16. Ich _____ ein _____ Haus.
    1. ? haben - großes
    2. ? habe - großer
    3. ? hast - großen
    4. ? habe - großes
  17. Das ist _____ Haus.
    1. ? einen
    2. ? ein
    3. ? eines
    4. ? eine
  18. Das Kleid ____ _____ .
    1. ? sind schön
    2. ? ist schön
    3. ? sein schön
    4. ? ist schöne
  19. Das ist ______ Flasche.
    1. ? eine
    2. ? einer
    3. ? einen
    4. ? ein
  20. Was möchten Sie? Ich möchte ______ Kleid.
    1. ? einen
    2. ? eine
    3. ? einer
    4. ? ein
Správné odpovědi..1-2, 2-1, 3-3, 4-2 ,5-4, 6-3, 7-4, 8-4, 9-4, 10-1, 11-1, 12-3, 13-2, 14-2, 15-1, 16-4, 17-2, 18-2, 19-1, 20-4

Křížovky i se správným řešením

23. září 2007 v 8:46 | Janča |  Angličtina


Lesson: 1 2 3 4 5 6 7 8 lesson 7 lesson 7Across:
1 město (4)
3 stůl (5)
5 oni (4)
7 nepořádek (4)
8 řídit (5)
9 myslet (5)
10 pomoc (4)


Down:
1 přijít (4)
2 sklenice (5)
4 odpoledne (9)
5 pořádný (4)
6 vstávat (5)


Lesson: 9 10 11 12 13 14 15 16 lesson 15 lesson 15Across:
3 nás (2)
5 sedět (3)
6 stavět (5)
8 mít na sobě (4)
9 cítit (4)
11 slovo (4)
12 použít (3)
13 telefonovat (5)


Down:
1 zpráva (7)
2 položit (3)
4 docela (5)
7 mezi (7)
8 obávat se (5)
10 smát se (5)


Lesson: 17 18 19 20 21 22 23 24 lesson 23 lesson 23Across:
1 kurz (6)
4 před (6)
6 znamenat (4)
7 neteř (5)
10 laskavý (4)
12 mít rád (4)
13 žít (4)
14 pospíchat (5)


Down:
1 hřeben (4)
2 chovat se (6)
3 připomenout (6)
5 letět (3)
8 každý (5)
9 polovina (4)
11 led (3)


Lesson: 25 26 27 28 29 30 31 32 lesson 31 lesson 31Across:
4 celý (5)
5 ocenit (5)
6 správný (7)
8 nešťastný (7)
10 třída (5)
11 každý (9)


Down:
1 chovat se (6)
2 vlasy (4)
3 štědrý (8)
4 mokrý (3)
7 hra (4)
9 rybník (4)


Lesson: 33 34 35 36 37 38 39 40 lesson 39 lesson 39Across:
2 srdce (5)
4 krev (5)
5 vlna (4)
6 dnes večer (7)
10 libra (5)
11 utratit (5)
12 zasloužit si (7)


Down:
1 čestný (6)
3 omluva (7)
7 vlastník (5)
8 věc (5)
9 rychlost (5)
11 vidět (3)


Lesson: 41 42 43 44 45 46 47 48 lesson 47 lesson 47Across:
6 až do (5)
7 povinnost (4)
9 podepsat (4)
10 platit (minulý čas) (4)
11 let (6)
12 fronta (5)


Down:
1 zboží (5)
2 celnice (7)
3 přistát (4)
4 příjemný (8)
5 už (7)
8 uvnitř (6)
11 poplatek (3)

Díly

23. září 2007 v 8:42 | Janča |  Lovci pokladů

1.díl - Buddhova miska - Buddha's Bowl

Sydney a Nigel se vydávají do Nepálu, aby pomohli najít Buddhovu misku vesničanům, kteří staví svatyni pro původního Buddhu - Siddhartha. Sydney ale není jediná, kdo po tomto artefatku pátrá. Je tu také její bývalí přítel Stewie Harper, který ji chce najít. Najal si ho Michael Chan, který tak chce odvrátit naprostý krach rodiny. Stewie Harper se nezastaví před ničím, aby Buddhovu misku získal, a proto Sydney bude muset využít všeho co umí, aby dostala misku tam kam patří.

2.díl - Kouřící zbraň - Smoking Gun

Sydney a Nigel jdou hledat zbraň posetou diamanty, kterou vlastnil sám Al Capone. Požádal je o to vnuk muže, který byl před 70-ti lety obviněn za vraždu, kterou nespáchal. K jeho očištění je ale potřeba nalézt Al Caponovu zbraň. Sydney odhaluje spoustu tajemství v hotelu, ve kterém dříve Al Capone přebýval. Nigel se zatím seznámí s Lori. Nakonec se všichni tři, tedy Sydney, Nigel a Lori ocitnou uzavřeni v Al Caponově důkladně schovaném úkrytu spolu s nastraženou výbušninou, která má zahalit všechna Caponova tajemství. Dá jim to hodně práce, aby se od tamtud dostali a přežili.

3.díl - Bezhlavá jeptiška - The Headless Nun

Sydney havaruje s letadlem v Novém Skotsku, když se vrací z expedice. Blízko se nachází klášter, kde se o Sydney postarají. Sestra Mercy jí požádá, aby jí pomohla najít pozůstatky sestry Evangeline, jejíž tělo byly ztraceno po více než 400 let. Sydney požádá Nigela o pomoc. Při hledání zjišťují, že po jejím těle nepátrají jen oni. Sestra Evangeline, resprektive její ostatky, celé ty roky strážili ztracené šperky a pirátský poklad.

4.díl - Den vlajky - Flag Day

Sydney a Nigel vidí na staré fotce kalifornskou vlajku s medvědem, která patřila prvním Pionýrům. Celé roky se věřilo, že byla zničena při bitvě o kontrolu nad státem roku 1846. Při honbě za vlajkou jedou do Larivee v Kalifornii, kde potkávají starého horníka jménem Jake Whitney, který tvrdí, že ví, kde je vlajka schována. Nigel a Sydney ho později necházejí mrtvého v opuštěném zlatém dolu. Dochází jim, že byl zavražděn, když se snažil vzít tu vlajku. Musejí najít vraha, aby pomstili Jakea a získali ztracenou vlajku.

5.díl - Thank You Very Much

Muzikant žádá Sydney, aby mu pomohla najít ztracenou kytaru, kterou mu věnoval sám Elvis Presley. Všichni tří nejdříve míří do Nashville a potom do Německa. Sydney využívá svých starých kontaktů, aby získala potřebné informace. Zjišťuje ale, že kytara má víc než jen sentimentální hodnotu pro určité zainteresované lidi, včetně špióna Studené války.

6.díl - Neopracovaný diamant - Diamond in the Rough

Frank Newhouse, arogantní baseballová hvězda, si najímá Sydney a Nigela, aby mu pomohli nalézt magickou rukavici bývalého baseballového hráče jménem Jimmy Jonesboro, která byla ukradena před více než 50-ti lety. Sydney a Nigel vystopují rukavici až do stoky předrevolustického válečného Bostonu. Celou dobu je nevědomky pronásleduje Sydneynin bývalí rival Kurt Reiner.

7.díl - Transformace - Transformation

Vojenský úředník z tajné služby přiměje Sydney a Nigela, aby se k němu připojili na tajné misi v Peruánské džungly při hledání starého svitku, který obsahuje formuly k přeměně olova ve zlato. Sydney a Nigel se nyní nacházejí v křížové palbě mezi dvěma vládními špióny. Každý z nich tvrdí, že ten druhý je darebák. Sydney se musí rozhodnout. Její rozhodnutí jí a Nigela buď přivede do hrobu a dovolí darebákovi získat alchimistické tajemství na výrobu zlata nebo se jí povede zachránit je i starodávnou formuly.

8.díl - Vryto do kamene - Etched in Stone

Stewie Harper se ukazuje na univerzitě jako hostující profesor. Má vodítko ke starodávnému pokladu, ale potřebuje pomoc od Sydney. Všichni tři vyráží do Švédska, aby našli lup Vikingského nájezdného lupiče jménem Jann the Bold. Ale Stewie neříká celou pravdu, což se ukáže až se střetnou se Švédkou Vikingskou společností, která je odhodlána je zastavit.

9.díl - Kniha lásky - The Book of Love

Hráč fotbalu Roberto Giannini přemluví Sydney a Nigela, aby mu pomohli v hledání Knihy lásky, kterou napsal sám Casanova. Sydney zjišťuje, že Robertovi nejlepší pohyby jsou určeny pro hřiště a že jeho skutečná vášeň a láska je k jeho agentce Kate Crowley.

10.díl - Báje o bludišti - Myth of the Maze

Stavros v Athénách mává před Sydney a Claudií starobylou cetkou. Stavros tvrdí, že tento kus mramoru je klíč k legendárnímu Minotaurově bludišti. Sydney, Nigel a Claudia se ocitají uprostřed rodinných svárů mezi Stavrosem a jeho mafiánským otcem. Oba chtějí najít Minotaurovo bludiště a jeho mytický klubko ze zlatých provázků. S plánem starým 2000 let začínají lov k odkrytí důležitého archeologického nálezu. Uvnitř Bludiště se sice ztratí, ale klubko jim pomůže nalézt cestu zpět ven.

11.díl - Případ irské koruny - Irish Crown Affair

Molly, bývalá žákyně Sydney, se bojí o život svého kamaráda, a proto žádá Sydney o pomoc. Sean Bolger objevil starodávný svitek, který by mohl vést ke ztracené koruně posledního Irského krále Briana Boru. Ale potom Sean úplně zmizel. Sydney, Nigel a Molly tedy odlétají do Dublinu, aby zjistili něco o klanu O'Donnellů, kterému byla svěřena koruna, když král Buru umíral. Věří se, že přísahali věrnost anglickému krály, a tak se to zvrhává ve hledání pravdy. Nakonec odkryjí rodinné tajemství, kvůli kterému se přepíší dějiny.

12.díl - Císařova nevěsta - The Emperor's Bride

Sydney a Nigel vyšetřují čínskou památku, která se objevila na pobřeží na Aljašce více než 3000 mil od místa původu, kde byla ztracena před více než 3000 lety. Podle čínské legendy čínský císař nechal zhotovit sarkofág pro svou nevěstu, která nosila zlatý náhrdelník, dokonce i po smrti. Bohužel ale bandité vpadly na pohřeb a ukradli rakev. V Moose Bay na Aljašce se Sydney a Nigel střetávají se dvěma dalšími lovci pokladů a Sydney potkává svého bývalého milence. Budou je muset přelstít, aby mohli vrátit náhrdelník zpět na své právoplatné místo.

13.díl - Po životě a smrti - Afterlife and Death

Sydney a Nigel jedou do Káhiry, aby vypátrali skutečnou zlodějskou hrobku. Důvodem jejich cesty je Sydneynin starý přítel Bruce Farrow, který je zatčen za vyrabování hrobky Thutmose III a za ukradení Faraonova diamantu. Zloděj klenotu, u kterého se věří, že spadl z oblohy mezi meteory, si najímá žoldáka Avery Ko, což je lovec pokladů, který je rival Sydney. Cesta vede do Amsterdamu, kde má být diamant upraven a prodán. Sydney, Nigel a Bruce zjišťují, že tento kámen není diamant a pokud by na něho dopadl paprsek laseru, tak by mohl způsobit neuvěřitelný výbuch, který by vše v okolí zlikvidoval, přesně jak praví legenda.

14.díl - 9 životů - Nine Lives

Elizabeth Ruckeyser, kurátorka Crawford Institute v New Yorku, žádá Sydney a Nigela o pomoc v hledání starobylé egyptské relikvie, posvátné sošky kočky bohyně Mafdet, kterou Sydney už jednou našla. Starodávná kletba na zlaté figuře tvrdí, že kdokoli jí ukradne, tak zemře pod drápy kočky. Lov se vrhá mezi Manhattanské zloděje, kde se objevují mrtvá těla se značkou. Je kletba Mafdet pravdivá nebo jen někdo vraždí ze zábavy?

15.díl - Affaire de Coeur

Sydney a Nigela míří na Skotskou vysočinu, kde hledají druhou polovinu ztraceného páru prstenů, který patřil milencům v 15. století. V legendě se praví, že kdokoli nosí tyto prsteny, tak najde skutečnou lásku navždy. Ten, který si je najal a má jeden ze dvou prstenů si chce tento mýtus ověřit. Sydney se střetává se svou starou láskou, lovcem pokladů Francois du Marier v rozpadajícím se hradu s tajnými chodbami. Při honbě po prstenu se snaží přelstít jeden druhého, ale nakonec ho Sydney "přemluví", aby se vzdal svého úlovku ve prospěch ostatních.

16.díl - Mizející umění - A Vanishing Art

Iluzionista Rex Rolands vyhledá Sydney, aby mu pomohla najít šperky vykládané žezlo, která patřilo maďarské královské rodině. Zpravodaj Scotland Yard investigator přivádí Sydney, Nigela a Rexe do Magického kabaretu v Atlantic City. Někdo jim ale chce jejich pátrání překazit. Sydney se tak bude muset vypořádat s tajnými chodbami a skrytými nástrahami, které jí mají překazit její práci.

17.díl - Dobrý ročník - A Good Year

Objevení starého svitku má za následek vypravení mise k záchraně ztracených francouzských královských klenotů. Zpráva zavádí Sydney a Nigelovi do výrobny vína Chateau Halezan, kterou založil Jerome Halezan, který byl dlouhou dobu považován za milence Marie Antoinette. Je dost pravděpodobné, že Jerome Halezan ukryl šperky do láhve vína. Lov za pokladem vede přes pařížský černý trh a také městskými katakombami. Sydney a Nigel se ale nejdříve musí vypořádat s kriminálníky a zloději než se jim podaří získat ztracené šperky.

18.díl - Poslední rytíř - The Last Knight

Sydney a Nigel jsou na cestě do Paříže, aby potvrdili pravost nálezu a také legendy, která se ho týká. Mnichové objevili templářský medejlon a předali ho Dr. Jaebertovi, kurátorovi francouzského muzea. Roku 1307 velmistr Templářů Jacques de Molay svěřil budoucnost Templářů svému pomocníkovi, aby ukryl posvátné dokumenty a jeho meč. Věřil, že s ním je velmistr nepřemožitelný při střetu s nepřáteli. Sydney, Nigel a nešťastný expert pospíchají, aby dali všechny kousky skládačky dohromady a předběhli tak jejich konkurenci, ostatní lovce pokladů, kteří chtějí to samé co oni, meč.

19.díl - Milostný dopis - Love Letter

Bývalá studentka Sydney a Nigela, Nicole Chamfort, je přesvědčená, že mladí milenci z jejího rodného města ve Francii se tajně oženili v podvečer Francouzské revoluce. Pár chvil na to byl šťastný ženich zavražděn revolucionáři. Pokud to je pravda, tak nemanželský syn nevěsty by měl být právoplatný dědic Bourdinovi rodiny. Prodej St. Agnes Sur-Loire se blíží a je na Sydney a Nigelovi, aby našli staré záznamy z kostela, o kterých se věří, že byly spáleny během revoluce. Ti, kteří pozemek chtějí koupit se nezastaví před ničím, aby je nenašli. Je tedy jen na Sydney a Nigelovi, aby je zastavili.

20.díl - Posedlý - Possessed

Sydney a Nigel vyrážejí do Bruselu hledat Diovy posvátné sluneční hodiny. Požádal je o to starý přítel Sydney, spisovatel Eric Dalt. Eric je přesvědčen, že jeho přítelkyně je upírka a že je potomek Diovi milenky Lamie. V řecké mytologii Hera přeměnila Lamii v hada, aby ji urdžela pryč od Dia. Její potomci od té doby uchvacují jejich muže a nakonec je zabíjejí silou jejich lásky. Prokletí může být zrušeno jen božími slunečními hodinami. V Bruselu se Sydney a Nigel obávají, že našli současné upírky, které nyní zaměřují na Nigela. Sydney se tedy musí se všemi vypořádat sama a musí zachránit Nigela.

21.díl - Nic kromě pravdy - Nothing but the Truth

Bývalý učitel Sydney, professor Chandler, umírá dříve než stihne najít Rubínový kalich pravdy, jeho životní práci. Tento kalich má údajně sílu přimět lidi, aby mluvili pravdu. Kalich nakonec končí v rukou francouzského diplomata. Sydney, Nigel a Stewie Harper vystopují kalich až do Akademie vaření v Paříži s pergamenem napsaným v berberštině a s proferovovými poznámkami. Zapíší se jako studenti a během dne se učí vařit a během noci prohledávají školu. Kromě nich tam také pátrá maskovaný lovec pokladů, který chce kalich také dostat. Je tedy jen na této trojici, aby splnili celoživotní sen profesora Chandlera.

22.díl - Vzpomínky na Montmartre - Memories of Montmartre

Kufr plný věcí, který patřil babičce Sydney, ji zavádí do minulosti. Sydney je mile překvapena, že její babička jednou zpívala v pařížském Moulin Rouge. Byla falešně obviněna, že ukradla medajlónek, který ji ve skutečnosti dal její milenec. Isabelle tak všechno ztrácí. Její milenec Philip Ashcroft, u kterého se věří, že je anglickým tajným agentem, propašoval diadém, Srdce Evropy, pryč z Ruska, ale v Paříži byl zavražděn ještě než ho stihl doručit. Nikdy nebyl nalezen. Sydney tak musí najít medajlónek a očistit jméno Isabelle. Hledání tak odkrývá vodítka k mezinárodním intrikám, které se mění v nebezpečný lov po památce

Šifra mistra Leonarda

23. září 2007 v 8:34 | Janča
Šifra mistra LeonardaPDF| Tisk |
Poprask, který se strhl kolem Brownova bestselleru, vyrazil před časem dech nejen nakladatelům, ale i všem zarytým intelektuálním hnidopichům, čtenářským snobům i literárním kritikům. Zrodil se fenomén svým záběrem srovnatelný snad jenom s Harry Potterem nebo s Deníkem Bridget Jonesové. A už teď, kdy skoro celá literární obec ještě pokuckává, se do kin se srovnatelnou marketingovou razancí vrhá filmová adaptace tohohle vydavatelského husarského kousku. Půjdou na to všichni. Otázka ale zní, jestli to za těch sto padesát korun vstupného vůbec stojí.
"Šifru mistra Leonarda" jsem někdy před loňskými prázdninami zhltnul asi za tři odpoledne. Četlo se to rychle a snadno. Autor nezdržoval žádnými zdlouhavými popisy a, přestože toho postavy namluví docela hodně, nevímproč mi jejich příběh nepřipadal ani trochu upovídaný nebo rozvleklý. Všechny zásadní nedostatky jsem si samozřejmě začal připouštět až po slastném otočení poslední stránky. A jako jeden z těch správných "intelektuálních hnidopichů" jsem těch lapsů našel celou řadu. Logické chyby v chronologii příběhu, hloubání nad věcmi prajednoduchými a naopak téměř okamžité řešení problémů v realitě zcela neřešitelných, překrucování faktů, žalostná nezajímavost ústředních postav, v detektivce nepřípustný princip pachatele coby "deus ex machina" atd. atd. Prostě jsem si tu knihu sám pro sebe rozcupoval na hadry, abych si náhodou nezadal s tak očividným brakem. Teprve za nějaký čas jsem byl ochoten přiznat si, že právě proto, že "Šifra mistra Leonarda" je jenom brak, jsem jí vlastně tak zhltnul: že právě "svébytnost", s níž buduje příběh (podraz na čtenáře povýšený na základní princip díla), v kombinaci s atraktivním tématem náboženské konspirace, dodává Brownovu thrilleru takovou přitažlivost. A že klást na tuhle literární popcornovou jízdu stejně vysoké nároky jako na tematicky příbuzné "Foucaultovo kyvadlo" U. Eca by byl samozřejmě úlet. Tudíž jsem i navzdory svému čtenářskému egu vzal Brownův výtvor na milost a s netrpělivostí očekával dávno ohlášený filmový přepis…
S rozpočtem kolem 130 milionů dolarů se dalo dělat ledacos. To, co si ale zamanul režisérský rutinér Ron Howard (jehož posledním opravdu výtečným filmem bylo Apollo 13) ve spolku s rutinérem scenáristickým Akivou Goldsmanem (realizovali spolu už filmy Čistá duše a Těžká váha, jinak autor mj. Já, robot nebo Gejša), vám rovněž vezme dech. Bohužel, úplně jinak než ho předloha vzala svým čtenářům. Ústřední autorské duo totiž nepřivedlo na svět nic než nejnákladnější epizodu televizních Lovců pokladů a - jak pevně doufám, protože by si to oba zasloužili - největší filmovou ostudu tohoto roku.
Původní kniha je v mnoha ohledech psaná skoro jako literární scénář - introspekce minimum, vizuálně působivých "záběrů" přehršel, zvraty v ději líčené klasickou "paralelní montáží" dvou či více současně probíhajících dějových linií (pátrání Langdona a Sophie, Silasova zabijácká mise, Vatikánské pletichy, policejní vyšetřování). Jedinou překážkou, proč knihu nevzít, jak leží a běží, a nefilmovat stránku po stránce, tak zůstávala její délka. Akiva Goldsman proto poněkud zhustil úvod (příchod Roberta Langdona na scénu), zásadním způsobem zjednodušil cestu hrdinů za Svatým grálem (mj. se zbavil jednoho Kryptexu, uspíšil zajížďku do Westminsterského opatství, Sira Leigha Teabinga přivedl ke slovu mnohem rychleji) a pokusil se o trochu jiný závěr. Jenže tím dosáhl jen toho, že kvůli uspěchanému úvodu si v kině nejste schopni vytvořit odpovídající vztah k ústředním postavám, některé pasáže honby za tajemstvím, pro jejich stručnost, možná ani nepochopíte a závěr působí nechtěně Cimrmanovským dojmem (něco jako: "jsem babička tvého zetě z otcovy strany a proto jsi vlastně můj bratranec…"). Goldsman se pokusil předloze jaksi přidat na dynamice, místo toho však stvořil (paradoxně) statickou a až neuvěřitelně ukecanou "mluvící knihu". Tam, kde vám Brownův román upovídaný nepřišel (přestože jeho postavy prakticky nezavřely pusu), budete se v přemíře didakticky a mentorsky lamentovaných filmových dialogů místy ztrácet.
Režie Rona Howarda pak připomíná ze všeho nejvíce práci Chrise Columbuse na prvních dvou Potterech. Pravda, dočkáte se několika vizuálně nenápadných, technicky však nadmíru náročných okamžiků - podobných šprýmů jako ve Spielbergově Válce světů, které se bez digitální technologie vůbec neobejdou (např. nenápadný záběr kamery která hledí v autě sedící postavě přes rameno a naráz v plynulé jízdě projde zavřeným! okénkem a v půlkruhu obletí jedoucí vozidlo). V těchto okamžicích už nejde o to, ohromit diváky animačním uměním v práci s nereálnými obrazy, ale naopak umožnit divákům ještě plynulejší (a paradoxně o to ireálnější) průchod každodenní skutečností.
Vedle podobných technických drobností se ale režisér omezil vlastně jen na mechanické kladení jednotlivých bodů scénáře na filmový pás. Přičemž jeho prostotu (až prostoduchost) se zuby nehty snaží zakrývat někdy skoro nemístnými, "atmosferizujícími" berličkami. V Šifře mistra Leonarda se tak kamera nedostává do nového prostředí jinak než opulentním přeletem nebo předlouhým nájezdem do podhledu, aby náležitě vynikla majestátnost té které památky. Rovněž postavy se z šerosvitných interiérů vynořují zásadně v monumentalizujících podhledech, přičemž každou sebemíň důležitou větu kamera zdůrazní přinejmenším půlkruhovým obletem kolem promlouvajícího hrdiny. Komornost předlohy, jejíž tajemství vyvěrá spíše z našich představ toho, o čem postavy hovoří, Howard (jistě ve spolupráci s jinak výtečným kameramanem Salvatore Totinem) svými neopodstatněnými kamerovými orgiemi úplně popírá. Scény, které by si zasloužili skutečnou obrazovou sílu (honička Smartem centrem Paříže, únik před policií z Teabingova sídla,…), však postrádají veškerý rytmus i vizuální nápaditost a připomínají tak průměrnou epizodu Julie Lescautové. Kapitolou sama pro sebe, zjevem naprosto kontrastujícím se skromností příběhu, jsou záběry, které do Šifry zabloudily zřejmě z Království nebeského či odkud. Retrospektivní výjevy se totiž ve filmu netýkají jen minulosti nedávné (rozkrývající osudy Langdona, Sophie nebo albína Silase), nýbrž i pradávné. A toulky hrdinů tak Howard prolíná (i obrazově, pročež se oba hrdinové najednou ocitají uprostřed středověkého Londýna) scénami z křesťanských vzpour na sklonku Římského impéria, Ježíšova ukřižování, Mariina pohřbu, honů na čarodějnice apod. Je mi jasné, že bez podobných trikových vložek už by snímek byl skutečně jen přehlídkou (jistě okázale natočených) mluvících hlav, jenže takhle film působí snad ještě hůř - totiž nesourodě, rozklíženě a občas nechtěně komicky. Howard navíc neváhá v několika záběrech dokonce vykrádat sám sebe: když např. Langdon v Louvru luští Saunièrovy anagramy, používá režisér ten samý efekt prosvětlování důležitých znaků jako ve své Čisté duši. Podobně "povinně" burácející a "tajemnobudící" je i hudba dalšího zúčastněného rutinéra, Hanse Zimmera.
Závěrem ještě něco málo o hercích. Románové jiskření mezi Langdonem a Sophií je v podání Toma Hankse a Andrey Tautou to tam. Také proto, že Hanks by (i přes úchylný účes) mohl být přinejmenším jejím tatínkem. Goldsman navíc nedokázal už románem danou plochost jeho figury nijak ozvláštnit. Takže nám tu stárnoucí Forrest Gump předvádí jen "zbloudilého turistu", který občas nasadí svůj osvědčený výraz ironického neviňátka, většinu času ale jen nezaujatě čučí a mhouří oko na tajemný hlavolam. Někdejší Amélie zase čučí pro změnu pouze vyděšeně a, při vší úctě k jejím velkým očím, roli, jíž jí předurčuje román, prostě svými "parametry" nemůže unést. Ian McKellen v roli Sira Teabinga rovněž nemá co hrát a Jean Reno už je zkrátka totálně za zenitem. Asi nejzajímavější hereckou kreaci tak dle mého soudu předvádí Paul Bettany (v osobě sebemrskače a vraha Silase), kterému v jeho scénách skutečně věříte zoufalou oddanost biskupu Aringarosovi i vlastní lidskou bídu.
Jednou větou: Za sto padesát korun to určitě nestojí. Snad jenom jako součást všeobecného rozhledu. Zkrátka filmová verze tohohle kultu měla ještě pár let zrát… jenže to by se na ní samozřejmě nedalo vydělat hned teď a tady!

11.9.2001

11. září 2007 v 17:53 | Janča

OBRAZEM: New York si připomněl výročí útoků teroristů

Zvětšit obrázek Ground Zero po atentátech z 11. září
New York si připomněl šesté výročí teroristických útoků z 11. září 2001. Vzpomínkovou ceremonii zahájil starosta Michael Bloomberg krátce před 09:00 místního času (15:00 SELČ). I přes deštivé počasí se jí účastnily stovky lidí. Prezident George W. Bush s manželkou Laurou drželi v Bílém domě minutu ticha za téměr 3000 oběti útoků.
NEW YORK - Veřejný vzpomínkový akt byl letos přeložen do Zuccottiho parku, protože na původním zbořeništi se začínají stavět nové budovy a památník. Se čtením jmen obětí, které zahynuly před šesti lety, začali letos hasiči, policisté, záchranáři a další lidé, kteří jako první přispěchali na místo neštěstí. Zástupy lidí mezitím přinášely na místo vzpomínkové akce květiny a hračky.
Lidé u místa tragédie vzpomínají na oběti leteckých útoků. Starosta Bloomberg při této příležitosti vyzval účastníky piety i všechny postižené útoky z 11. září k tomu, aby zachovali odvahu a hleděli kupředu. "Musíme (...) začít něco jiného, něco nového," dodal. Ministr obrany Robert Gates při slavnostním projevu uvedl, že ani "čas neotupí bolestnou vzpomínku".
Hasiči z New Yorku drží vlajku USA, která byla poškozena při útoku 11. září.
Ve Washingtonu mezitím prezident George Bush s manželkou Laurou drželi v 8:46 místního času, tedy v okamžiku, kdy před šesti lety narazil jeden z unesených letounů do severní věže Světového obchodního centra, minutu ticha.
Zleva prezident George W. Bush s manželkou Laurou Bush a viceprezident Dick Cheney s manželkou Lynne uctívají minutou ticha oběti teroristů.
Pietní vzpomínky se uskutečnily i u budovy Pentagonu ve Washingtonu, do něhož narazilo třetí unesené letadlo.
Připomínkový akt proběhl také u budovy Pentagonu.
Vzpomínalo se také v Shanksville v Pensylvánii, kde se zřítil čtvrtý letoun.
Vzpomínková ceremonie v Pennsylvánii, kde si lidé připomněli let číslo 93.

Optické klamy

9. září 2007 v 9:56 | Janča |  Optické klamy
Co tohle?? Myslíte si,že jsou tyto červené čáry stejně dlouhé??Ano, jsou...

věříš že všechny čáry jsou vodorovné?
nejen to, všechny čtverce jsou i stejně velké!
A přece se točí - přibližujte a oddalujte hlavu.
Co vidíte?
Našli ste dítě?
Oddalujte a přibližujte se k monitoru. Zvláštní cukání, že?
Kolik vidíte obličejů?Mělo by jich být 12.
Podívejte se na ty černé tečky mezi každými čtyřmi čtverečky. Vždyť tam ale žádné nejsou...
Klasický klam
Která osoba je větší? Opticky se zdá, že ta vzadu, ale zdání klame...
Opravdu si myslíte, že je to spirála? Podívejte se pořádně...
Něco Vám tu nehraje? Klam úspěšný.
Váza, nebo 2 obličeje? Jak chcete...
Zvláštní klam...co dodat...
Všechny úhlopříčné čáry jsou rovnoběžné
Celkem známý klam.
Tento optický klam je k nepochopení. Schválně, jestli přijdete na to, čím to je.
Jsou tam ty tečky opravdu? Ne, to se Vám jen zdá
Celá čára má stejnou barvu.

Miluji tě v mnoha jazycích

9. září 2007 v 9:51 | Janča |  Láska
Albánsky - Te dua
Anglicky - I love you
Arabsky - Ana behibak.(žena muži)
Arabsky - Ana behibek (muž ženě)
Arménsky - Yes kez sirumen
Bělorusky - Ya tabe kahayu
Bulharsky - Obicham te
Dánsky - Jeg Elsker Dig
Eskymácky - Negligevapse
Esperantem - Mi amas vin
Estonsky - Ma armastan sind
Etiopsky - Afgreki'
Filipínsky - Mahal kita
Finsky - Mina rakastan sinua
Francouzsky - Je t'aime, Je t'adore
Havajsky - Aloha wau ia oi
Hebrejsky - Ani ohev et otha (žena muži)
Hebrejsky - Ani ohev otah (muž ženě)
Holandsky - Ik hou van jou
Chorvatsky - Volim te
Irsky - Taim i' ngra leat
Islandsky - Eg elska tig
Italsky - Ti amo
Japonsky - Aishiteru
Kambodžsky - Soro lahn nhee ah
Katalánsky - T'estimo
Korejsky - Sarang Heyo
Korzicky - Ti tengu caru
Latinsky - Te amo
Libanonsky - Bahibak
Litevsky - Es tevi miilu
Maďarsky - Szeretlek
Mandarinskou čínštinou - Wo ai ni
Navaho - Ayor anosh'ni
Německy - Ich liebe dich
Norsky - Jeg Elsker Deg
Polsky - Kocham Ciebie
Portugalsky - Eu te amo
Rumunsky - Te ubesk
Rusky - Ya tebya liubliu
Řecky - S'agapo
Siouxové - Techihhila
Slovensky - L`ubim ta
Slovinsky - Ljubim te
Srbsky - Volim te
Španělsky - Te quiero / Te amo
Svazijsky - Ninapenda wewe
Švédsky - Jag alskar dig
Švýcarskou němčinou - Ich lieb Di
Tahitsky - Ua Here Vau Ia Oe
Thaiwansky - Wa ga ei li
Thajsky - Chan rak khun (žena muži)
Thajsky - Phom rak khun (muž ženě)
Turecky - Seni Seviyorumb
Ukrajinsky - Ya tebe kahayu
Vietnamsky - Anh ye^u em (muž ženě)
Vietnamsky - Em ye^u anh (žena muži)
Welšsky - 'Rwy'n dy garu - Eg elska tig

Skutečně neskutečné účesy

4. září 2007 v 19:23 | Janča

OBRAZEM: Skutečně neskutečné účesy

Zvětšit obrázek Šaty mohou vypadat na vlas stejně jako účes.
Pokud vám někdy nestačí jen krásný make-up či zajímavé šaty a máte dostatek odvahy a sebevědomí, můžete se více či méně inspirovat následujícími fotografiemi. V případě věrné kopie zvažte, kam se s takovou parádou vydáte, protože ne každá křehká žena tuhle záplavu vlasů unese.
Tam, kde polární lišky dávají dobrou noc, by vám v tomto modelu nejspíš byla zima.
Na brazilských karnevalech je největším hitem duha. Úplně všude.
Tahiťanky vám budou závidět nápaditost.

Škola

3. září 2007 v 16:33 | Janča |  Škola
!!!PLS HLASUJTE V ANKETĚ!!!
A je to tady... dlouho očekávaná škola! někteří se těší, ale to jsou asi jen ti na 1. stupni.. já sama jdu do 1. třídy na SŠ a abych řekla pravdu, tak se vůůůbec netěším... sice možná newím, co mě ažtak čeká, ale určitě to bude těžší než na ZŠ
A co vy? do které jdete třídy? Těšíte se na nový šk. rok? Jak to dnes u tebe doma a ve škole probíhalo? pište, pište moc se těším...

Paže

3. září 2007 v 16:26 | Janča |  Anatomie

Svaly paže


MUSCULI BRACHII – SVALY PAŽE

Svaly paže lze rozdělit na skupinu přední a zadní.

PŘEDNÍ SKUPINA SVALŮ PAŽE
K této skupině náleží tři svaly: m. biceps brachii, m. coracobrachialis a m.
brachialis. Všechny tyto svaly jsou inervovány prostřednictvím n. musculocutaneus.
Jsou to flexory kloubu loketního (m. biceps brachii a m. brachialis) a
pomáhají i flexi v kloubu ramenním (m. coracobrachialis a m. biceps –
krátká hlava).

Musculus biceps brachii (dvojhlavý sval pažní) začíná na lopatce při ramenním
kloubu svými dvěma hlavami - caput longum (dlouhá) a caput breve (krátká).
Dlouhá šlacha patřící caput longum prochází kloubem ramenním. Obě se zhruba
v polovině své délky spojují ve společné bříško a jdou k úponu na radiu při
kloubu loketním. Funkčně tento sval ohýbá loket a supinuje předloktí. Protože
začíná již na lopatce, tak se navíc uplatňuje asi 1/3 síly svalu na pohyby v
ramenním kloubu: dlouhá hlava pomáhá při abdukci, krátká při addukci a flexi.

Musculus coracobrachialis (vnitřní sval pažní, sval hákový) má svůj začátek
na lopatce (processus coracoideus) a upíná se asi v polovině délky humeru.
Funkce: pomáhá addukci a flexi ramenního kloubu. M. coracobrachialis je lépe
patrný na povrchu paže při vzpažení (tedy při svém natažení, než při akci).

Musculus brachialis (hluboký sval pažní) je zcela ukryt pod m. biceps brachii
(je pod ním hmatný jen zpředu v dolní části paže). Začíná vpředu na humeru po
celé jeho ploše, od úponu m. deltoideus až k loketnímu kloubu. Upíná se na
horní část ulny, při loketním kloubu. Funkce je flexe v loketním kloubu
(při supinaci i pronaci).

Větší síla při flexi loketního kloubu je v podhmatu, neboť se na ní při
supinovaném předloktí plně podílí vedle m. brachialis také biceps brachii.

ZADNÍ SKUPINA SVALŮ PAŽE
Zahrnuje pouze jediný sval, m. triceps brachii.

Musculus triceps brachii (trojhlavý sval pažní) má tři hlavy.
Caput longum začíná na lopatce pod jamkou ramenního kloubu, (jen pro velmi
hrubou představu: jakoby na kosti na zadní straně podpaží, když si tam zaryjete
prst :o), caput laterale a caput mediale na zadní ploše humeru. Všechny se
spojují a upínají šlachou na výstupek loketního kloubu (olecranon). Je to
extenzor loketního kloubu, caput longum navíc pomáhá extenzi a addukci ramenního kloubu.

Musculus anconeus začíná na laterálním epikondylu humeru a upíná se na
olekranon. Pomáhá extenzi loketního kloubu.



Literatura:
- Anatomie I (Čihák)
- Soustavná anatomie (Borovanský)
- Atlas anatomie člověka (Sinělnikov)

Stehno

3. září 2007 v 16:25 | Janča |  Anatomie

Svaly stehna


Svaly stehna dělíme na tři skupiny: ventrální (přední), mediální a dorsální (zadní).

Ventrální skupina svalů stehna
Do této skupiny se řadí musculus quadriceps femoris a musculus sartorius. M.
sartorius a m. rectus femoris (dlouhá hlava quadricepsu) překlenují jak
kloub kyčelní tak také kolenní, a proto působí pohyb v obou těchto kloubech.
Ostatní hlavy quadricepsu pohybují pouze kolenním kloubem. Všechny jsou
inervovány cestou n. femoralis.

Musculus sartorius (dlouhý sval stehenní – sval krejčovský) je štíhlý sval
začínající na spina iliaca anterior superior (přední strana kosti kyčelní),
probíhá šikmo po přední straně stehna až k vnitřnímu koleni, kde se upíná do
pes anserinus (na vnitřní stranu tibie – pod kolenem). Pes anserinus je společný
úpon pro m. sartorius, m. gracilis (sval mediální skupiny) a m. semitendinosus
(sval dorsální skupiny). Je zevním rotátorem kyčelního kloubu, jeho pomocným
flexorem a také pomocným flexorem kloubu kolenního (vlastně ho charakterizuje
pohyb, jako byste si vsedě položili nohu kotníkem na koleno).

Musculus quadriceps femoris (čtyřhlavý sval stehenní) se skládá z musculus
rectus femoris, musculus vastus medialis, musculus vastus lateralis a musculus
vastus intermedius. Všechny složky se upínají na patelu. Z pately jde ještě níže
na tibii ligamentum patellae. Díky své hlavní funkci, extenzi kolene, je tento
sval důležitý pro udržování vzpřímené postavy (posturální sval). Podstatnou
roli hraje při chůzi, vstávání ze sedu atd.

m. rectus femoris je nejpovrchněji položený dvoukloubový sval začínající na
kyčelní kosti (spina iliaca anterior inferior a nad kloubem kyčelním). Provádí
extenzi kolenního kloubu a pomocnou flexi kloubu kyčelního.
m. vastus medialis začíná na zadní straně kosti stehenní a obaluje ji z vnitřní
strany. Jde dopředu ke společnému úponu.
m. vastus lateralis obaluje zase vnější stranu femuru. Začíná na zadní straně
femuru, proximálněji než předchozí sval (směr nahoru, blíže ke kyčli).
m. vastus intermedius začíná na přední straně femuru. Mm. vasti provádějí extenzi kolene.


Dorsální skupina svalů stehna
Tato skupina obsahuje tři svaly (jmenované z laterální strany směrem mediálním):
m. biceps femoris, m. semitendinosus a m. semimembranosus. Všechny začínají (až
na krátkou hlavu bicepsu) na sedacím hrbolu na pánvi (tuber ischiadicum) a
upínají se pod kolenem. Jsou tedy dvoukloubové. Provádějí flexi kolene a
pomáhají při extenzi kyčelního kloubu. Inervace všech pochází z n. ischiadicus.

Musculus biceps femoris (dvojhlavý sval stehenní) začíná prostřednictvím caput
longum na tuber ischiadicum a caput breve na zadní straně femuru. Spojují se
směrem k úponu na zevní stranu kolene, pod které se upínají na hlavičku fibuly.

Musculus semitendinosus (sval pološlašitý) jde od tuber ischiadicum, jeho
úponová šlacha zaujímá přibližně polovinu jeho délky a končí pod vnitřní
stranou kolene v pes anserinus (na mediální straně tibie pod kolenním kloubem).

Musculus semimembranosus (sval poloblanitý) začíná na tuber ischiadicum plochou
šlachou, která zaujímá zhruba polovinu jeho délky. Pokračuje na mediální stranu
kolene, pod kterým se upíná na vnitřní a zadní stranu tibie.

Literatura:
- Anatomie I (Čihák)
- Soustavná anatomie (Borovanský)
- Atlas anatomie člověka (Sinělnikov)