Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Barbora Dibelková-chůze

3. září 2007 v 16:01 | Janča |  Atletika

Barbora Dibelková


Barbora Dibelková
Jméno a příjmení :Barbora Dibelková
Datum narození :26.05.1983
Oddíl :USK Praha
Trenér :Ivo Piták
Disciplíny :20 km chůze
Úspěchy :
1999: MS17 (5 km) - 12.; 2001: MEJ (10 km) - dq; 2002: MSJ (10 km) - 8.; 2003:
ME22 - 6.; 2003: MS - 21.; 2004: OH - 24.; 2005: ME22 – 3.; 2005: MS - 5.;
Světová univerziáda - dnf

Osobní rekord :1:29:05 (2005)

Nejúspěšnější žena v historii české chůze Barbora Dibelková zdaleka nežije
pouze atletikou. Současně se sportovní kariérou se intenzivně věnuje studiu
medicíny na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a kvůli němu je
schopna třeba obětovat i část své atletické přípravy. Možná i proto Barbora
přistupuje i k těm nejvýznamnějším sportovním událostem se stoickým klidem,
sport bere jako zálibu. „Říká se, že člověk by měl dělat jednu věc pořádně,
ale já si takhle vždycky dobře vyčistím hlavu. Jsem takhle ráda, oboje mě hrozně
baví, obohacuje mě to,“ vysvětluje.

Ve dvaadvaceti letech už poznala atmosféru všech vrcholných atletických soutěží
kromě mistrovství Evropy seniorů. To ji čeká v sezoně 2006 v Göteborgu, kam by
měla odcestovat jako jedna z favoritek. Předchozí sezona se jí totiž vydařila
náramně, na evropském šampionátu do 22 let si došla pro trochu překvapivý bronz
a na mistrovství světa v Helsinkách způsobila pozdvižení fantastickým pátým místem.

Šok v Helsinkách: Dibelková pátá
Bára se postarala o jedno z velkých překvapení desátého mistrovství světa.
Strhující závod na 20 km, v jejímž průběhu se pohybovala ve druhé desítce,
dotahovala do posledních metrů až na skvělé páté místo. V samotném závěru
přitom měla plno sil a závodnice před ní se musely strachovat o svá umístění.
„Trenér říkal, že kdyby se šlo na 21 kilometrů, tak je to určitě medaile. Ale
to je jenom kdyby,“ smála se v cíli šťastná svěřenkyně Iva Pitáka. „Před ní to
bylo úplně mrtvé,“ metaforoval trenér stav čtvrté Španělky Vascové a bronzové
Portugalky Feitorové v závěrečném kilometru. Za bronzovou medailí Bára zaostala
pouhých 21 vteřin.

Po protnutí cílové pásky svítil na ukazateli u jména české reprezentantky čas
1:29:05, kterým Bára pokořila vlastní národní rekord téměř o dvě minuty. Na
dvanáctém kilometru závodu MS viděla druhý výstražný terčík, při dalším už by
následovala diskvalifikace. „Ani jsem nevěděla, že je už druhý. Až později mi
to hlásil trenér,“ divila se. První napomenutí totiž dostala na samém začátku
trati, ještě na stadionu, kdy šla v čele startovního pole. „Do čela jsem
nechtěla, ale bylo to z naštvání, furt do mě někdo kopal. Takhle jsem to
udělala víckrát, je nepříjemné, když vám pořád někdo kope do bot.“ Kvůli
dvěma napomenutím trenér naordinoval opatrnější taktiku. „Ale nebylo to
jen kvůli těm terčíkům. Trenér věděl, že v konci to strašně pokape. Říkal:
drž se zpátky, v kopci tady před stadionem budeš mít víc síly. Tomu jsem
věřila, v tom kopci se někdy dějí divy, jak jsem viděla včera závod mužů,
to bylo ve stejné režii. A bylo to tak i na mistrovství Evropy 1994.“ Ani
druhý terčík však výkon Báry prakticky neovlivnil, závod na mistrovství
světa si nechtěla nechat znechutit: „Říkala jsem si: nebudu se tím tak
deptat a omezovat. Kdybych si to připustila, nebyla bych pátá.“ Závěrečné
kilometry, ve kterých v průběžném pořadí stoupala do závratných výšin, Báru
překvapily: „Strašně jsem si nevěřila, že můžu být tak vysoko, pro mě ty
soupeřky byly vždycky takové bohyně. Teď vím, že se dají porazit.“

V Erfurtu lepší jen Rusky
Vyrovnaný závod s ruskou elitou absolvovala měsíc před Helsinkami na mistrovství
Evropy do 22 let. Tempo udávala Bára do šestého kilometru, poté už se o vedoucí
pozici střídaly ruské favoritky Kaniskinová a Petrovová, ale českou soupeřku
nedokázaly setřást. V závěru sice měly více sil a došly si pro zlato i stříbro,
Bára se však udržela na bronzové pozici, když navíc musela čelit dvěma
od rozhodčích. „Jsem spokojená, že se ten závod takhle vyvíjel a že jsem
s Ruskama šla vyrovnaně. Měla jsem problémy s rozhodčími, tak už jsem v
závěru nechtěla riskovat a šla na jistotu na bronz,“ doplnila v cíli česká
rekordmanka.

V sezoně 2006 se Barbora sportovně trochu odmlčela. Na MČR v Poděbradech
nedokončila, vidět jí bylo na kolech extraligy. Bylo to však ticho před bouří
(ač ne atletickou), neboť v lednu 2007 se Barboře narodil syn Matěj. Přesto
šťastná maminka avizovala, že kromě svatby chce v tomto roce ještě stihnout
návrat k chůzi.

Foto Barbora Dibelková


Barbora Dibelková



















































Barbora Dibelková





































Barbora Dibelková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama