Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Rekordmanka ve skoku o tyči Kateřina Baďurová

3. září 2007 v 16:19 | Janča |  Atletika

Kateřina Baďurová


Jméno a příjmení :Kateřina Baďurová
Datum narození :18.12.1982
Oddíl :USK Praha
Trenér :Boleslav Patera
Disciplíny :Tyč
Úspěchy :
1999: MS17 - 5.; 2001: MEJ - dns; 2002: HME - kvalifikace; 2002: ME - kvalifikace; 2004: HMS - kvalifikace; 2004: OH - 12; 2006:ME - 16
Osobní rekord :4.65h (2007) = NR

Cestu k atletice si našla sympatická závodnice z Ostravy poté, co ze
zdravotních důvodů skončila s gymnastikou. Té se věnovala od svých čtyř
let. Bohužel zdravotní problémy pronásledují Kateřinu Baďurovou i zde.

Protože ráda a rychle běhala, zkusila si po přechodu k atletice nejprve
sprinty. Vždyť už v šestnácti letech měla zaběhnutou šedesátku za 7.70 a
stovku za 12.36. Pak ale padl návrh, aby to podobně jako bývalá gymnastka
Daniela Bártová zkusila s tyčkou.Můj první závod byl otřesný. Skončila
jsem ve výšce dvou metrů, vzpomíná.

O rok později však již dokázala vyhrát v prvních dvou kolech extraligy a
nominovala se na MS 17.

V roce 1999 reprezentovala mladá tyčkařka naši republiku poprvé a ke svojí
premiéře na mezinárodní scéně nemusela jezdit příliš daleko. V polské
Bydhošti se konal první světový šampionát atletů do sedmnácti let. Baďurová
postoupila z kvalifikace ze čtvrtého místa. V průběhu finále si však natrhla
stehenní sval a nemohla v soutěži pokračovat. Celkově tak obsadila páté místo.

O dva roky později přišlo další zranění a opět na velké akci. Italské
Grossetto hostilo juniorský evropský šampionát. Baďurová měla ten rok
skočeno již 4.30, ale během rozcvičování na kvalifikaci si udělala výron.
Při zpětném pohledu velká škoda, neboť v Grossettu stačilo na bronz a
stříbro skočit 4.15 metru.

V roce 2002 se Baďurová nominovala hned na dva evropské šampionáty dospělých.
Ve vídeňské hale skončila v kvalifikaci na konečném dvacátém místě, když
napoprvé překonala rovné čtyři metry, ale následných 4.20 natřikrát shodila.
„Učí se novou techniku a ještě ji nemá zažitou z celého rozběhu,“ vysvětloval
tehdy trenér Boleslav Patera možnou příčinu jejího neúspěchu. Evropský
šampionát pod otevřeným nebem v Mnichově měl být vhodnou příležitostí k
reparátu, ale Baďurová v kvalifikační skupině A skočila 380 centimetrů
napodruhé a rovné čtyři metry třikrát shodila. Obsadila tak konečné 28. místo.
Zdravotní komplikace poté mladou tyčkařku donutily vzdát se atletiky na téměř
dva roky.

Tyčkařka pražské Dukly se ke sportu vrátila v olympijském roce 2004 a to
bravurně. Během Zimní Pražské tyčky v nafukovací hale na Strahově překonala
4.25 metru, čímž si zajistila B-limit pro olympijské hry. Na stojanech si
pak nechala laťku posunout ještě o 10 centimetrů výše, čímž by splnila i
limit pro halové mistrovství světa v Budapešti. Pokus to byl napínavý.
Laťka se ještě dlouho houpala, ale nespadla. A Baďurová si po téměř
dvouleté pauze během jednoho odpoledne zajistila letenky do Maďarska i
olympijských Atén.

Svůj návrat do tyčkařského sektoru ozdobila Kateřina v roce 2004 také
třikrát vylepšeným osobním rekordem. Na domácím šampionátu dospělých v
Plzni překonala 4.51 a ve třetím kole extraligy na Julisce 7. července se
ještě o jeden centimetr zlepšila. Už při rozcvičování jsem se cítila
perfektně, nechala se slyšet těsně po skončení soutěže. O její aktuální
formě svědčil také fakt, že se pokusila o překonání rok starého národního
rekordu Pavly Hamáčkové. Na stojanech bylo 4.61 metru a útok na rekord
Kateřině nevyšel pouze těsně. Bylo to vážně o kousíček, zhodnotil pokus
své svěřenkyně trenér Boleslav Patera: Kdyby tam bylo 4.58, laťka by nahoře
vydržela.

Premiéru na halovém světovém šampionátu v Budapešti nezvládla Baďurová
psychicky: Před závodem jsem si myslela, že jsem v pohodě. Jakmile jsem
ale přišla do call roomu, byla jsem úplně mimo. Základní výška činila
410 centimetrů a Baďurová byla úspěšná hned napoprvé. Pak však zvolila
tvrdší tyč a 4.20 na třikrát shodila. Úplně tím vykolejila z rytmu, ale
byla to z velké části záležitost psychiky, řekl k tomu její trenér. S
jediným platným pokusem obsadila Baďurová 17. místo.

Již s jistým B-limitem na olympijské hry v Aténách nastoupila Baďurová v
létě do druhého kola extraligy na stadionu Evžena Rošického na Strahově.
Bylo opravdu ošklivé počasí. Závodnice se musely v průběhu rozcvičování
několikrát schovat před deštěm a odcházely i v průběhu soutěže. Přesto se
Baďurové podařilo na třetí pokus překonat 440 centimetrů, což byla hodnota
A-limitu pro olympiádu.

V aténské kvalifikaci absolvovala čtyři pokusy, během kterých vystoupala
od základní čtyřmetrové výšky až k požadované hodnotě 4.40 m. Pomohlo mi
rychlé mondo, výborně se na něm běhalo, řekla tyčkařka. A ani nervozita
nebyla tak velká, jak jsem se obávala. Po dvoudenní přestávce se
jednadvacetiletá Baďurová postavila jako druhá nejmladší ze čtrnáctičlenného
startovního pole na start finále olympijských her. V něm zvládla bohužel
pouze 4.20 metru, což stačilo na konečné 12. místo.

Konec olympijské sezony poznamenaly opět zdravotní potíže, tentokrát bolesti
v kotníku. Po prosincovém soustředění na Kanárských ostrovech se Kateřina
rozhodla pro operaci. Celý rok 2005 tak patřil regeneraci, pokud nepočítáme
ojedinělý start na Zlaté tretře v Ostravě. Kateřina se dávala zdravotně do
pořádku. Na konci roku zamířila s tréninkovou skupinou za sluncem na Kanáry.
Letěli jsme bez tyčí a zaměřili se na rychlost, takže jsme dali tretrám
zabrat, popisovala své soustředění Baďurová. V roce 2006 je halové
mistrovství světa a evropský šampionát. Ráda bych splnila limity na obě soutěže.

V halové sezoně 2006 skočila Kateřina nejlépe 4.25 metru v polské Bydhošti,
což na limit pro HMS zdaleka nestačilo. Lépe se jí vedlo s plněním limitu
na mistrovství Evropy ve švédském Göteborgu. Limit měl hodnotu 4.30 a
Baďurová jej překonala na konci června během Zlaté tretry. Ve Švédsku jí
však nevyšla kvalifikace. Od postupu do finále dělilo Baďurovou pět
centimetrů. Navíc si při posledním neúspěšném pokusu na 435 centimetrech
rozsekla o rozkmitanou laťku ret. Zavadila jsem o laťku nohama a ona mě
pak trefila do pusy, vzpomíná na hrozivě vypadající zranění Baďurová.
Naštěstí to vypadalo hůř, než to ve skutečnosti bylo. Ránu mi lékaři ani
nesešili, pouze stáhli náplastí. Do větší formy se Kateřina dostala v závěru
sezony, kdy během mistrovství družstev překonala 4.42 a pokoušela se i o svůj
osobní rekord 4.53 m.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sandra sandra | 22. ledna 2008 v 15:03 | Reagovat

jéé krásný taky skáču o tyči:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama