Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Šifra mistra Leonarda

23. září 2007 v 8:34 | Janča
Šifra mistra LeonardaPDF| Tisk |
Poprask, který se strhl kolem Brownova bestselleru, vyrazil před časem dech nejen nakladatelům, ale i všem zarytým intelektuálním hnidopichům, čtenářským snobům i literárním kritikům. Zrodil se fenomén svým záběrem srovnatelný snad jenom s Harry Potterem nebo s Deníkem Bridget Jonesové. A už teď, kdy skoro celá literární obec ještě pokuckává, se do kin se srovnatelnou marketingovou razancí vrhá filmová adaptace tohohle vydavatelského husarského kousku. Půjdou na to všichni. Otázka ale zní, jestli to za těch sto padesát korun vstupného vůbec stojí.
"Šifru mistra Leonarda" jsem někdy před loňskými prázdninami zhltnul asi za tři odpoledne. Četlo se to rychle a snadno. Autor nezdržoval žádnými zdlouhavými popisy a, přestože toho postavy namluví docela hodně, nevímproč mi jejich příběh nepřipadal ani trochu upovídaný nebo rozvleklý. Všechny zásadní nedostatky jsem si samozřejmě začal připouštět až po slastném otočení poslední stránky. A jako jeden z těch správných "intelektuálních hnidopichů" jsem těch lapsů našel celou řadu. Logické chyby v chronologii příběhu, hloubání nad věcmi prajednoduchými a naopak téměř okamžité řešení problémů v realitě zcela neřešitelných, překrucování faktů, žalostná nezajímavost ústředních postav, v detektivce nepřípustný princip pachatele coby "deus ex machina" atd. atd. Prostě jsem si tu knihu sám pro sebe rozcupoval na hadry, abych si náhodou nezadal s tak očividným brakem. Teprve za nějaký čas jsem byl ochoten přiznat si, že právě proto, že "Šifra mistra Leonarda" je jenom brak, jsem jí vlastně tak zhltnul: že právě "svébytnost", s níž buduje příběh (podraz na čtenáře povýšený na základní princip díla), v kombinaci s atraktivním tématem náboženské konspirace, dodává Brownovu thrilleru takovou přitažlivost. A že klást na tuhle literární popcornovou jízdu stejně vysoké nároky jako na tematicky příbuzné "Foucaultovo kyvadlo" U. Eca by byl samozřejmě úlet. Tudíž jsem i navzdory svému čtenářskému egu vzal Brownův výtvor na milost a s netrpělivostí očekával dávno ohlášený filmový přepis…
S rozpočtem kolem 130 milionů dolarů se dalo dělat ledacos. To, co si ale zamanul režisérský rutinér Ron Howard (jehož posledním opravdu výtečným filmem bylo Apollo 13) ve spolku s rutinérem scenáristickým Akivou Goldsmanem (realizovali spolu už filmy Čistá duše a Těžká váha, jinak autor mj. Já, robot nebo Gejša), vám rovněž vezme dech. Bohužel, úplně jinak než ho předloha vzala svým čtenářům. Ústřední autorské duo totiž nepřivedlo na svět nic než nejnákladnější epizodu televizních Lovců pokladů a - jak pevně doufám, protože by si to oba zasloužili - největší filmovou ostudu tohoto roku.
Původní kniha je v mnoha ohledech psaná skoro jako literární scénář - introspekce minimum, vizuálně působivých "záběrů" přehršel, zvraty v ději líčené klasickou "paralelní montáží" dvou či více současně probíhajících dějových linií (pátrání Langdona a Sophie, Silasova zabijácká mise, Vatikánské pletichy, policejní vyšetřování). Jedinou překážkou, proč knihu nevzít, jak leží a běží, a nefilmovat stránku po stránce, tak zůstávala její délka. Akiva Goldsman proto poněkud zhustil úvod (příchod Roberta Langdona na scénu), zásadním způsobem zjednodušil cestu hrdinů za Svatým grálem (mj. se zbavil jednoho Kryptexu, uspíšil zajížďku do Westminsterského opatství, Sira Leigha Teabinga přivedl ke slovu mnohem rychleji) a pokusil se o trochu jiný závěr. Jenže tím dosáhl jen toho, že kvůli uspěchanému úvodu si v kině nejste schopni vytvořit odpovídající vztah k ústředním postavám, některé pasáže honby za tajemstvím, pro jejich stručnost, možná ani nepochopíte a závěr působí nechtěně Cimrmanovským dojmem (něco jako: "jsem babička tvého zetě z otcovy strany a proto jsi vlastně můj bratranec…"). Goldsman se pokusil předloze jaksi přidat na dynamice, místo toho však stvořil (paradoxně) statickou a až neuvěřitelně ukecanou "mluvící knihu". Tam, kde vám Brownův román upovídaný nepřišel (přestože jeho postavy prakticky nezavřely pusu), budete se v přemíře didakticky a mentorsky lamentovaných filmových dialogů místy ztrácet.
Režie Rona Howarda pak připomíná ze všeho nejvíce práci Chrise Columbuse na prvních dvou Potterech. Pravda, dočkáte se několika vizuálně nenápadných, technicky však nadmíru náročných okamžiků - podobných šprýmů jako ve Spielbergově Válce světů, které se bez digitální technologie vůbec neobejdou (např. nenápadný záběr kamery která hledí v autě sedící postavě přes rameno a naráz v plynulé jízdě projde zavřeným! okénkem a v půlkruhu obletí jedoucí vozidlo). V těchto okamžicích už nejde o to, ohromit diváky animačním uměním v práci s nereálnými obrazy, ale naopak umožnit divákům ještě plynulejší (a paradoxně o to ireálnější) průchod každodenní skutečností.
Vedle podobných technických drobností se ale režisér omezil vlastně jen na mechanické kladení jednotlivých bodů scénáře na filmový pás. Přičemž jeho prostotu (až prostoduchost) se zuby nehty snaží zakrývat někdy skoro nemístnými, "atmosferizujícími" berličkami. V Šifře mistra Leonarda se tak kamera nedostává do nového prostředí jinak než opulentním přeletem nebo předlouhým nájezdem do podhledu, aby náležitě vynikla majestátnost té které památky. Rovněž postavy se z šerosvitných interiérů vynořují zásadně v monumentalizujících podhledech, přičemž každou sebemíň důležitou větu kamera zdůrazní přinejmenším půlkruhovým obletem kolem promlouvajícího hrdiny. Komornost předlohy, jejíž tajemství vyvěrá spíše z našich představ toho, o čem postavy hovoří, Howard (jistě ve spolupráci s jinak výtečným kameramanem Salvatore Totinem) svými neopodstatněnými kamerovými orgiemi úplně popírá. Scény, které by si zasloužili skutečnou obrazovou sílu (honička Smartem centrem Paříže, únik před policií z Teabingova sídla,…), však postrádají veškerý rytmus i vizuální nápaditost a připomínají tak průměrnou epizodu Julie Lescautové. Kapitolou sama pro sebe, zjevem naprosto kontrastujícím se skromností příběhu, jsou záběry, které do Šifry zabloudily zřejmě z Království nebeského či odkud. Retrospektivní výjevy se totiž ve filmu netýkají jen minulosti nedávné (rozkrývající osudy Langdona, Sophie nebo albína Silase), nýbrž i pradávné. A toulky hrdinů tak Howard prolíná (i obrazově, pročež se oba hrdinové najednou ocitají uprostřed středověkého Londýna) scénami z křesťanských vzpour na sklonku Římského impéria, Ježíšova ukřižování, Mariina pohřbu, honů na čarodějnice apod. Je mi jasné, že bez podobných trikových vložek už by snímek byl skutečně jen přehlídkou (jistě okázale natočených) mluvících hlav, jenže takhle film působí snad ještě hůř - totiž nesourodě, rozklíženě a občas nechtěně komicky. Howard navíc neváhá v několika záběrech dokonce vykrádat sám sebe: když např. Langdon v Louvru luští Saunièrovy anagramy, používá režisér ten samý efekt prosvětlování důležitých znaků jako ve své Čisté duši. Podobně "povinně" burácející a "tajemnobudící" je i hudba dalšího zúčastněného rutinéra, Hanse Zimmera.
Závěrem ještě něco málo o hercích. Románové jiskření mezi Langdonem a Sophií je v podání Toma Hankse a Andrey Tautou to tam. Také proto, že Hanks by (i přes úchylný účes) mohl být přinejmenším jejím tatínkem. Goldsman navíc nedokázal už románem danou plochost jeho figury nijak ozvláštnit. Takže nám tu stárnoucí Forrest Gump předvádí jen "zbloudilého turistu", který občas nasadí svůj osvědčený výraz ironického neviňátka, většinu času ale jen nezaujatě čučí a mhouří oko na tajemný hlavolam. Někdejší Amélie zase čučí pro změnu pouze vyděšeně a, při vší úctě k jejím velkým očím, roli, jíž jí předurčuje román, prostě svými "parametry" nemůže unést. Ian McKellen v roli Sira Teabinga rovněž nemá co hrát a Jean Reno už je zkrátka totálně za zenitem. Asi nejzajímavější hereckou kreaci tak dle mého soudu předvádí Paul Bettany (v osobě sebemrskače a vraha Silase), kterému v jeho scénách skutečně věříte zoufalou oddanost biskupu Aringarosovi i vlastní lidskou bídu.
Jednou větou: Za sto padesát korun to určitě nestojí. Snad jenom jako součást všeobecného rozhledu. Zkrátka filmová verze tohohle kultu měla ještě pár let zrát… jenže to by se na ní samozřejmě nedalo vydělat hned teď a tady!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama