Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Březen 2008

Problémy..

28. března 2008 v 20:02 | Janča |  Poradna...
Trápí Tě něco?? Chceš se svěřit a newíš komu?? můžeš to zkusit tu. Třeba Ti dokážu poradit...
Kdyžtak piště své problémy do komentářů nebo mě na e-mail .. jana.pin@seznam.cz

Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla,tak jdi a žij!

28. března 2008 v 19:58 | Janča |  Smutek,bolest a zklamání

Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla,tak jdi a žij!

Ani newím,proč vlastně chci napsat nějakou úvahu.. A proč jsem si vybrala zrovno toto motto...Opravdu newím..Asi mi přišlo dost aktuální..Je to něco,nad čím už jsem mnohokrát přemýšlela.. Život si s námi opravdu dokáže tak moc hrát,s tak rapidními výkyvy.. Ano,někdy je něžný,někdy se promění v diktátora..Ale pořád je to čas, který strávíme zde na světě..Nelze přeskočit...Proč by taky měl?? Je tolik otázek,na které neznáme odpověď..Odpovědi pro mnohé tak důležité...Třeba se je dozvíme později..Kdy? Možná během života,možná před smrtí či až po smrti či vůbec nikdy...Myslím si,že pro život není důležitá jeho délka,ale to,jaký je jeho obsah...Kolik a co nám život nadělí a už nadělil?? Kdy přijde něco,co nás opět položí na kolena a okamžik,který nás zase z té propasti,ve které se nacházíme,vytáhne? Toť otázka..Život..Třeba každý člověk vnímá toto slovo jinak..Je to možné.. Je pravda,že je spousta způsobů, jak život žít... MNozí ho žijí ve spěchu, ve strachu,že přijdou o zakázky,o peníze..Nemají přátelé,s kterými by si třeba mohli promluvit o různých věcech..Nemají na ně čas.. Jiný žijí v pohodě,chodí do práce,pak domů,dokáží si najít čas na kamarády a na to,co je baví.. Tuto dobu bych si dovolila označit za přehnaně uspěchanou.. Samý spěch,stres,.. Mno ale je pravda,že i tohle k životu patří..ale to jsem asi odbočila od tématu..Mno nic,vracím se k němu:-D Život je něžný.. Jo,ale jak dlouho?? Dovoluji si tvrdit,že jenom do té doby, ve které se odehraje zjednodušeně hra, ve které jsme prohráli a nebo ve které nehrál náš soupeř férově a podrazil nám nohy. V této době je toto realitou.. Dotvrzuje se pravidlo,že život není jenom procházka růžovou zahradou, ale i zahradou plnou nástrah, hadů a bolesti.. Sice jsou všechna tři přirovnání blbé,ale nic jiného mě nenapadlo..:-D Pláčeš kvůli zradě?? kvůli tomu,že ti někdo zničil život a ty si myslíš,že už to nejde dál a chceš skončit se životem? Co je to pláč?? z psychologického hlediska je to soubor psychogenně podmíněných fyziologických reakcí provázející subjektivní nepříznivě prožívané emocionální stavy (afekty, city, nálady). Vnější projev (doprovod) hlubokého duševního pohnutí nelibého či libého charakteru, bolesti a intenzívně prožívaných emocí. Pláč jako soubor psychofyziologických procesů charakterizují pozorovatelné změny, jejichž vzájemný poměr je značně proměnlivý (slzení, stahy obličejových svalů, překrvení spojivky a kůže obličeje, nepravidelný dech, vzlykové zvuky, zalykání se). Důležitou funkcí pláče je snížení psychického napětí v rámci aktuálního psychického stavu. Ale zpět k tématu... Pamatuj,že v slzách je síla... Sice je těžké zvednout se a jít dál, ale jde to!! Vždycky to šlo,jde i půjde!! Když dokážeš jít a vzchopit se do života, který jsi žil před tím, než tě ,,potkala" bolest a ty jsi šel kus cesty s ní, dokážeš už všecno.. Tak jdi a žij... A bojuj.. Hraj hru se životem... ale férově!!

Motta

24. března 2008 v 14:35 | Janča |  Citáty
Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla,tak jdi a žij!
Vždycky se najde důvot proč žít... i když je to třeba jen vůně květin...
Můj život je můj styl a můj styl je můj život.
Život je hra... Je jen na tobě jak budeš hrát.
Leb die sekunde!(žij každou sekundou!)
Optimismus je jen nedostatek informací.
Světu jsi možná jen jedinou osobou, ale jediné osobě můžeš být celý svět.
I malá opomenutá jiskra vyvolá velký požár.
Možná časem vyberu nějaká tato motta a napíšu o nich krátké zamyšlení... Mj. - do komentářů pište, očem byste chtěli,abych napsala.:)

David Koller - Nic není na stálo - text

22. března 2008 v 13:31 | Janča
Slunce když vstává, jemně mě pálí
ráno přichází, srdce Ti spálí
o čem se Ti zdává, neklame Tě zdání,
že nám nic neschází
chyba má paní
a ty jen spíš..

K ránu bejvaj nebezpečný,
všechny romantický slečny
ty jsi moje malá milá,
co se v láhvi utopila..
poslední cigáro, nic není na stálo..

Silnou silou proudí,
vše, co krásné bylo
všechno se hroutí,nic se nezměnilo
málo lásky, málo mám
míň mi dáváš, odcházím, nevstáváš
a ty jen spíš..

K ránu bejvaj nebezpečný,
všechny romantický slečny
ty jsi moje malá milá,
co se v láhvi utopila..
poslední cigáro, nic není na stálo..

K ránu bejvaj nebezpečný,
všechny romantický slečny
ty jsi moje malá milá,
co se v láhvi utopila..
poslední cigáro, dveřmi Ti prostrčím..
Nic není na stálo...

Slza - básnička

14. března 2008 v 18:59 | Janča |  Básničky
Slza
Zrodil jí žal.
Zrodil jí smutek.
To proto že lhal.
To proto že utek.
Zrodil jí strach.
Zrodily jí muka.
To proto že přišel krach.
To proto že ti srdce puká.
Ty jsi o ní nestála.
Ty jsi jí nechtěl.
Padala proto že jsi plakala.
Padala aniž bys to věděl.
Třpytila se ti na tváři
Stejně jako hvězdy nad hlavami,
Které žijí jen v měsíční záři.
A teď padá k zemi.
Někdo utře ti tváře,
Aby vysvitla úsměvu záře.
A když vyschne kapička slzy,
řekni-koho to mrzí?

Letzte Minute - Killerpilze - text + překlad

10. března 2008 v 17:51 | Janča |  Texty písniček
Písnička -> Letzte minute...
Heute ist der Tag,
er ist so dunkel, ist so schwarz.
Und alles, was ich mir erhofft hab,
zerstörst du ein letztes Mal.
Leider ist es jetzt soweit,
wir hatten eine schwere Zeit
und ich weiß, dir tut es wirklich leid,
doch deine letzte Chance ist vorbei.

Bitte gib mir noch...
Eine letzte Minute
ne schlechte oder gute
das wär' mir jetzt egal
nimm meine Hand ein letztes Mal.

Ein letzte Minute
ne schlechte oder gute
das wär' mir jetzt egal
sprich nur mit mir ein letztes Mal.

Nicht mal ein letzter Sonnenstrahl,
die Welt mit einem Schlag total kahl.
Nur die Erinnerung ist noch da,
doch nicht mal sie macht mich jetzt stark.
Ein leere Platz ist unbesetzt,
wie wichtig er war, merk ich jetzt.
Ein Loch in meine Welt gerissen,
ich kann dir sagen, mir geht's beschissen.

Bitte gib mir nur...
Eine letzte Minute
ne schlechte oder gute
das wär' mir jetzt egal
nimm meine Hand ein letztes Mal.

Ein letzte Minute
ne schlechte oder gute
das wär' mir jetzt egal
sprich nur mit mir ein letztes Mal.

Eine letzte Minute,
Letzte Minute...
A k tomu hned překlad :)) > Poslední minuta!!
Dnes je den D
Je tak temný
Je tak černý
A všechno, co jsem očekával
Zničíš už naposledy
Bohužel je to teď tak vzdálené
Měli jsme těžké časy
A vím, že tě to opravdu mrzí
Ale tvá poslední šance skončila
Prosím, dej mi ještě
Poslední minutu
Špatnou nebo dobrou
To by mi teď bylo jedno
Chyť mě za ruku, naposledy!
Poslední minuta
Špatná nebo dobrá
To by mi teď bylo jedno
Jenom se mnou mluv, naposledy!
Naposledy
Ne poslední sluneční paprsek
Vyprázdnil jednou ranou celý můj svět
Jsou tu už jen vzpomínky
Ale ty mě posilují
Jedno prázdné místo je teď obsazené
Jak důležitý byl, si všímám až teď
Můj svět se roztrhl
Můžu ti říct: vede se mi příšerně
Prosím, dej mi...
Poslední minutu
Poslední minutu
Poslední minutu
Poslední minutu
Naposledy

Bez lásky - básnička

2. března 2008 v 12:08 | Janča |  Básničky
Bez lásky
Típnul jsi mě jako cigaretu
a nenechals mě ani doříct větu!
Já doufala jsem tolik dlouhých dnů,
že lze ulovit lásku do přediva snů.
Mé tělo, jež se věčným touhám brání,
je pro tebe jen objekt k malování.
Típnul jsi mě jako cigaretu,
můj Rembrandte bez baretu...

Vrať se.. - básnička

2. března 2008 v 12:07 | Janča |  Básničky
Vrať se
vrať mi svou lásku, svoje srdce,
vrať mi svá ústa, horké ruce,
vrať mi svůj klid svoji víru,
úsměvů šťastných plnou míru.
Bez tebe jsem jak hvězdy bez měsíce,
jak bez krve a bez ruměnce líce,
jsem zbytečná jak bez včel úl,
jak bez krájice chleba sůl.
Bez tebe, lásko, nejsem ničím!
Neslyšíš, jak křičím ???
Další báseň co vypovídá o mém trápení!

Prázdná - básnička

2. března 2008 v 12:04 | Janča |  Básničky
Prázdná
Ta prázdnota je k nesnesení!
Jak může bolet to co není?!
Když lůno je jak prázdná číš..
Byť nektarem se orosila,
není rtů, jež by osvěžila..
ty neslyšís..
Že jsem prázdná si připadam v poslední době opravdu pořád ...nemam nikoho o kom bych věděla,že mě má rád nebo miluje ...Nemam žádnou náplň do života:(

Co když.. po smrti

2. března 2008 v 12:03 | Janča |  Básničky
Koukám na sebe.
A na sebe nekoukám.
Teď zbavila jsem se těla.
Tak co bude dál?
Není ráje není pekla
Všude nuda a já sama.
Ta nuda kolem k zbláznění.
Ta horší je než mučení.
Ani hlásku ani tmy a ani světla.
Kéž by mě vichřice smetla.
Prázdná nicota všude, dál.
Co když žíly si podřezat mám?
Podruhé a pořádně.
Ne jak tenkrát ve vaně.
Však nic tu není co bych použila.
Abych došela kam jsem toužila.
A kdyby tu ta věc byla.
Stejně by se nepoužila.
Není kam by zajela.
Vždyť jsem duše bez těla.

Deprese a samota... - obrázky

2. března 2008 v 11:58 | Janča |  Smutek,bolest a zklamání
Že by moje nálada?????!!! tak trochu....

Čokoláda versus kluci..:-D

2. března 2008 v 10:15 | Janča |  Kluci
Čokoláda vs. kluci
Někdy si myslím,že čokoláda je lepší než kluk protože:
1. Snadno se sežene
2. Po čokoládě neotěhotníš
3. Čokoládu můžeš vychutnávat i v přítomnosti rodičů
4. Před čokoládou nemusíš nikdy nic předstírat
5. Čokoládu můžeš mít v kteroukoli dobu
6. Čokolády můžeš mít tolik, kolik jen chceš
7. Na čokoládu nejseš nikdy ani mladá, ani stará
8. Pojídání čokolády trvá tak dlouho, jak jen chceš
9. Nemusíš jí stále říkat jak byla dobrá
10.U čokolády je velikost lhostejná, protože je skvělá vždycky

Záhady....

2. března 2008 v 9:58 | Janča |  Nadpřírozeno a záhady
Přesně víme, co si asi teď myslíte: Velká tajemství? Ha ha ha. Já zrovna tak potřebuji vědět, co je v zemském jádru. Jenže jsou věci, které náš život činí zajímavějším. Hledání odpovědí mezi ně bezesporu patří.

Proč nejsme schopni předpovídat počasí?

Dokážeme předvídat počasí na týden dopředu, ale vytvořit počítačový model, který by nám řekl, jak bude za deset let? V roce 1961 meteorolog Edward Lorenz udělal počítačovou simulaci počasí a rozhodl se zaokrouhlit několik desetinných míst u jednoho z parametrů. Toto zaokrouhlení kompletně změnilo modely počasí. Dnes se tomu říká motýlí efekt: Když v Brazílii mávne motýl křídly, v Texasu z toho vznikne tornádo. Lorenzovo zjednodušení pomohlo nastartovat teorii chaosu a meteorologové jsou od té doby přímo posedlí tím, aby do svých modelů zadali co možná nejpřesnější data. Bohužel, dokonce ani ta největší přesnost nezaručí spolehlivost dlouhodobých předpovědí. Aby toho byli klimatologové schopni, museli by rozumět třeba tomu, jak na sebe vzájemně působí atmosféra s oceánem.

Je čas jen iluze?

Platon argumentoval, že čas je neměnná veličina. Galileo Galilei se zahloubal do filozofie času a přišel na to, jak přesně vyjádřit čas graficky. Albert Einstein řekl, že čas je jen jiný rozměr. Přidal tak čtvrtý rozměr ke třem známým, v jejichž rámci se pohybujeme v každodenním životě: nahoru - dolů, ze strany na stranu, dopředu - dozadu. Prohlásil, že paradoxně čím rychleji se pohybujeme, tím pomaleji se čas odvíjí. Do krajnosti dovedený výklad této teorie znamená, že minulost, přítomnost a budoucnost jsou pouhým výplodem naší představivosti. Toto zdání vytvořily naše mozky proto, aby to nevypadalo, že se všechno děje najednou. Einsteinovo pojetí jednotného času ale funguje lépe na papíře než ve skutečnosti.

Jak došlo k vývoji lidského jazyka?

Zvířata vydávají zvuky, mnohé z těch zvuků přenášejí informace. Lidská řeč ovšem zůstává nepřekonaná díky své složitosti, rozvinuté jazykové skladbě a gramatice a také pro svou schopnost artikulovat abstraktní pojmy. Podle názoru experimentálního psychologa Stevena Pinkera je nám řeč dána geneticky. Lidský jazyk se prý vyvinul před dvěma sty tisíci let, kdy nám rané lidské bytosti, které zdatně komunikovaly, pravděpodobně předaly své geny. (Ve skutečnosti dokázaly asi lépe křičet hrůzou, když je požíral šavlozubý tygr, než aby si byly schopny efektivně sdělit plán útěku.) Dalším důkazem je to, že lidé s určitou genetickou poruchou mají specifické těžkosti s řečí a gramatikou. Jiní vědci ovšem argumentují, že mluvené slovo je ve skutečnosti výsledkem plánování, paměti a logiky. Podle nich neexistuje nic jako "jazykový gen". Jazyk je kulturním výdobytkem jako písmo. Například Luc Steels postavil roboty s několika znaky obecné inteligence, do jejich softwaru ovšem nepřidal jazykový modul. Roboti si pak sami vyvinuli jazykovou skladbu a gramatiku připomínající lidský jazyk.

Jak oplodněné vajíčko ví, že se z něho má vyvinout člověk?

Představte si, že na prázdné pole umístíte maličkou černou krychli. Ta najednou začne vytvářet kopie sebe samé - jednu, dvě, osm, šestnáct. Množící se krychle vytvářejí struktury - ohrazení, klenby, trubky. Některé trubky se změní v dráty, PVC roury, konstrukční ocel, dřevěné čepy. Ze shluků krychlí se stanou stěnové desky a dřevěné obložení, koberec, skleněné okenní tabulky. Dráty se začnou spojovat do nesmírně složité sítě. A nakonec na poli stojí mrakodrap o sto podlažích. Toto je ve zkratce proces, kterým si projde oplodněná buňka od okamžiku početí. Jak tahle krychle věděla, jak vytvořit mrakodrap? Jak ví buňka, jak stvořit člověka (nebo jakéhokoli jiného savce)? Dříve se biologové domnívali, že buněčné proteiny přenášejí informace. Nyní se proteiny zdají být spíše jednotlivými cihlami a kameny - tedy k ničemu bez stavebního plánu a zedníka. Informace, jak stvořit organismus, musí být vepsána do DNA buňky, nikdo ale ještě nepřišel na to, jak ji číst.

Co se skrývá v zemské kůře?

Víme, že zhruba 6400 kilometrů pod povrchem naší planety se nachází železná koule velikosti Měsíce. Víme také, že stojíme asi na 2900 kilometrech horniny, která tvoří zemskou kůru a plášť. Co je ale mezi pláštěm a železnou koulí? Je to vířící oceán záhadné kapaliny. Vědci si nejsou jisti jejím složením ani tím, jak reaguje s materiálem, který ji obklopuje. Jistě víme pouze to, že v oceánu je mnoho železa. Z čeho se ale ještě skládá? Někteří vědci věří, že zemské jádro obsahuje také mnoho vodíku a síry. Jiní tvrdí, že další důležitou součástí je kyslík, jenž pochází z horniny v té části pláště, která ohraničuje tekuté jádro. Větší znalost žhavé směsi by přinesla mnoho důležitých poznatků o tom, jak se Země formovala a jak vysoká teplota a konvekce působí na tektoniku planety. Více informací by pomohlo vyřešit také další problém: zdali vnitřní jádro roste. Pokud by tomu tak bylo, mohlo by nakonec pohltit roztavený kov, který ho obklopuje, a odstranit tak magnetické pole Země.

Jak může pozorování ovlivnit výsledek?

Když vědci provádí pokus, vyhodnocují výsledek procesu, do kterého nesmí zasahovat - jejich pozorování musí být objektivní. To je ve skutečnosti mnohem složitější. V roce 1927 zformuloval Heisenberg základní princip kvantové mechaniky, podle kterého je nemožné přesně změřit polohu částice a její hybnost zároveň. Podle tohoto principu je přesnost měření v mikrosvětě omezena. Ve světě klasické mechaniky je možné určit polohu a hybnost (rychlost x hmotnost) v každém časovém okamžiku současně. Podle principu neurčitosti je v mikrosvětě nemožné přesně zjistit polohu a hybnost elektronu. Je to dáno vlastnostmi přírody. Pokud budete chtít určit hybnost, ztratíte veškerou informaci o poloze, a naopak. Princip reflektuje dualitu vlna - částice. Zatímco poloha je částicová vlastnost, vlna se spojitě rozprostírá v prostoru. Pokud tedy měříte polohu elektronu, bude se chovat jako částice. Nemůžete tak už změřit jeho vlnové vlastnosti, co je právě hybnost. Polohu určíte například tím způsobem, že vyšlete foton, aby se srazil s elektronem. Při srážce se ale elektron rozprskne, jako když rozstřelíte koule při biliáru. Heisenbergův princip neurčitosti praví, že čím více toho víme o jedné veličině, tím méně toho můžeme zjistit o druhé. Fyzici nemají žádný problém s nesouladem vlnově-částicové duality. Tato dvoukolejnost vyvolává další otázku: pokud nějakou událost nebo věc nepozorujeme, ani se nestala. To, co se může stát v budoucnosti, je množstvím pravděpodobnostních funkcí, které čekají na to, až je někdo zaznamená. Možná zde ani tento článek nebyl, dokud jste nenalistovali tuto stránku.

Kde jsou mé klíče?

Většina mozků dokáže pracovat s pěti až devíti krátkodobými vzpomínkami najednou. Novější informace - telefonní hovor! zmrzlina! - mohou vykopnout předchozí vzpomínku pryč z paměti dříve, než se zařadí do dlouhodobé paměti. A co je ještě horší, nové vzpomínky mají tendenci splývat s těmi stálými. Zaneřáďují tak paměť našich rituálních činností. Vědci říkají, že je velmi snadné zaměnit jednu rutinní činnost za jinou. Takže své klíče hledejte tam, kam si normálně dáváte peněženku. Když to nepomůže, podívejte se do auta, zkontrolujte polštáře na pohovce, zámek ve dveřích a vaši kapsu. S největší pravděpodobností na ně právě nyní koukáte.

Jak mohou komunikovat malé částice?

Jednou z bláznivých představ ve světě velice bláznivé kvantové mechaniky je ta, že dvojice vnitroatomárních částic se může občas vzájemně proplést. To znamená, že jedna neustále ovlivňuje druhou bez ohledu na to, jak jsou vzdálené. Jedná se o tak bizarní jev, že okolo roku 1930 Einstein označil tuto ideu jako "strašidelnou činnost na dálku". V roce 1997 vědci provedli pokus. Oddělili dvojici propletených fotonů a vystřelili je skrze kabely z optických vláken do dvou míst vzdálených asi deset kilometrů. Jeden foton polarizovali do určitého kvantového stavu, druhý foton zaujal opačnou pozici za méně než pět triliontin vteřiny - to je téměř sedmkrát rychleji, než by mezi oběma fotony mohlo cestovat světlo. Samozřejmě, podle teorie relativity nic necestuje rychleji než světlo, ani informace mezi dvěma částicemi. Dokonce i ty nejlepší teorie, které se pokoušejí vysvětlit problém propletených částic, se zdají být pošetilé. Jedna z nich například navrhuje, že signály se vrací zpět časem.

Jak působí placebo?

Tor Wager si vydělává na živobytí tím, že způsobuje lidem bolest. Pracuje jako psycholog na Kolumbijské univerzitě. Dává lidem elektrošoky, aby mohl studovat placebo efekt. Tento efekt je jednou z největších záhad moderní medicíny. Wager se skupinou svých kolegů pouštěl v průběhu jednoho experimentu velké dávky elektrické energie do zápěstí čtyřiadvaceti pokusných subjektů. Potom výzkumníci potřeli zápěstí subjektů neutrálním krémem, řekli jim ovšem, že působí proti bolesti. Když je potom vystavili elektrickým šokům, osm subjektů prohlásilo, že je to bolelo mnohem méně. Nápad, že by neškodný roztok mohl redukovat bolest, se zdá být pozoruhodný. Nyní mohou mít placebo náhrady stejný efekt jako moderní medicína. Studie ukazují, jak třicet až čtyřicet procent pacientů hlásí zlepšení poté, co užívají neúčinné pilulky. Zlepšení se týká pacientů s celou šíří diagnóz od deprese přes vysoký krevní tlak až po Parkinsonovu chorobu.
Dokonce i falešná operace může dělat zázraky. Během současné studie lékaři provedli artroskopickou operaci kolene u skupiny pacientů, kteří trpěli artritidou. Během těchto operací jim vyčistili a vypláchli kolenní klouby. Pacientům z jiné skupiny udělali na koleni malé řezy, které vypadaly jako pooperační jizvy, poté jim kolena jen obvázali. Pacienti z obou skupin shodně hlásili úlevu od bolesti. "Pokud vím, placebo efekt ještě nikdy nikoho nevzkřísil z mrtvých," říká profesor Howard Brody, "placebo efekt má ale do určité míry pozitivní vliv na naprostou většinu diagnóz." Jak je možné, že má placebo efekt takový účinek? Nikdo neví. Vědecké studie nám ale přece jenom něco odhalily. Když dostáváme bolest utišující placebo, naše mozky dokáží uvolnit chemikálie, která mají podobný účinek jako morfium. Tomuto psychologickému mechanismu však vědci začali rozumět teprve nedávno.
Během svého zásadního experimentu s elektrickými šoky Wager použil MRI, aby mohl sledovat mozkovou aktivitu pokusných subjektů. Když člověk věděl, že se blíží bolestivý stimul, mozek se zaktivoval v oblasti, která je využívána pro vysokoúrovňové myšlení. Když výzkumníci aplikovali placebo krém, šedá kůra mozková se zaktivovala v té samé oblasti ještě intenzivněji. To naznačuje, že pokusný subjekt předpokládal úlevu od bolesti. Když přišel elektrický šok, pacienti vykazovali sníženou aktivitu v té části šedé kůry mozkové, kde je mnoho neuronů citlivých na bolest. Tento druh výzkumu může jednoho dne vést k novému způsobu léčby. Mysl bude pomáhat tělu. Do té doby se budou názory lékařů rozcházet. Někteří se domnívají, že je neetické, aby lékař prováděl falešné zákroky nebo podával pacientům léky bez účinných látek. Přece jen ti nejlepší lékaři dosud využívali pouze jednu formu placeba: studie ukázaly, že péče autoritativního, a přesto starostlivého lékaře může mít na pacienta vysoce léčivý účinek. Příležitostné podávání cukrovinek namísto různých medikamentů ale možná není zas až tak úplně špatný nápad.

Je možné cestování v čase?

Odpověď zní ano. Je jen důležité vědět, co si musíte vzít s sebou, když cestujete do minulosti: hůl na obranu před jeskynním mužem a vědecký časopis, abyste jím mohli ohromovat lidi. A fotografie vašich předků, abyste je včas poznali a náhodou je nezastřelili. Když cestujete do budoucnosti, bude se vám hodit sprej proti příšerám, paruka z peří a na tělo přiléhající kostým (v krémové barvě a se zlatým proužkem - je sice drahý, na druhou stranu v něm budete vypadat, jako že pocházíte z vyšší kasty, což má tu výhodu, že vás hned tak někdo nebude chtít zabít nebo sníst).

Co se stane v černé díře s informacemi?

Uvnitř černé díry je gravitace tak intenzivní, že z ní neunikne ani hmota, ani energie. V roce 1975 Stephen Hawking řekl, že něco uniknout přece jen dokáže: nahodilé částice nyní známé jako "Hawkingovo záření".Takže když černé díry pohlcují organizovanou hmotu, co se stane s informací? Prý zůstane uzavřena uvnitř, a když se černá díra vypaří, zničí i ji. To je ovšem paradoxní, protože fyzikální zákony říkají, že informace, stejně jako hmota nebo energie, nemůže být zničena. Hawking si přesto věřil a o své víře dokázal přesvědčit i svého superinteligentního kolegu Kipa Thorna. Avšak Thornův kolega John Preskill zůstával dále skeptický. Tak uzavřeli sázku - o co, to je ve hvězdách. V roce 2004 Hawking ovšem najednou přehodnotil své názory a začal hlásat, že věci, které padají do singularity, nejsou navždy ztraceny. Jejich informace unikne. Přesto dodnes nikdo - snad kromě Hawkinga samého - neumí vysvětlit jak nebo proč. Zřejmě v rámci sázky Hawking obdaroval Preskilla encyklopedií baseballu. Preskill dar váhavě přijal se slovy: "Dokonce i když jsi Stephen Hawking, je možné, že jsi se spletl dvakrát."

Proč zamilovaní "blázní"?

Na vině jsou neurochemikálie, které sytí odměňovací systém v mozku. Spouštěčem může být pohled (nebo vůně) vaší vytoužené a mozek vyloučí látku zvanou dopamin - vaše sexuální touha vzroste. Hladina serotoninu klesne, což způsobí onen pocit "bez tebe nemohu žít". Do toho se přidají spřízněné chemikálie jako oxytocin a vazopresin. No a takovému náporu prostě nemůže nikdo oddolat.

Isaacu, netušíš náhodou, proč ti spadlo jablko na hlavu?

Isaac Newton prvně definoval základní vlastnosti gravitace na konci sedmnáctého století. Tím, že rozřešil tajemství pohybu planety a tahu Země na své obyvatele, položil základy moderní fyziky. To je ale o více než tři sta let později asi tak všechno, co máme: porozumění efektu bez téměř jakékoli znalosti příčiny. Mnoho vědců se domnívá, že gravitaci musí vytvářet nehmotné částice. Pokusy, pomocí kterých by bylo možné prokázat tuto entitu, ovšem nelze provádět za použití současných technologií. Takže zase skončíme asi jenom u jablek.

Proč nerozumíme turbulenci?

Turbulence může zabíjet: náhlá ztráta zdvihu letadla, vzplanutí kapalného paliva uvnitř raketového motoru, sraženiny krve v umělé srdeční chlopni. Když se kapalina nebo plyn pohybují plynule, je to snadné. Změňte ale některé podmínky - rychlost, viskozitu, okolní prostor - a uspořádaný proud se promění ve vířící chaos. Pokud bychom uměli počítačově modelovat fyzikální turbulenci, mohli bychom výsledek těchto modelů použít za účelem sestrojení bezpečnějších a energeticky účinnějších strojů. Problémem je přílišná složitost. Když se proud vody nebo vzduchu změní v turbulenci, skupiny molekul tvoří víry celé škály velikostí. Víry se pak vzájemně ovlivňují zdánlivě nahodilým způsobem. Abychom mohli přesně určit výsledek, museli bychom měřit výchozí podmínky s neproveditelnou přesností. Když nemůžeme předvídat, jak se daný turbulentní systém bude chovat, můžeme ho alespoň zjednodušit. Klíčem je přechodová oblast: přesné místo, kde se plynulý tok hroutí. Turbulenci si tím sice nemůžeme podrobit, inženýrům ale pomáhá přiblížit se k rozumné jistotě toho, že vaše letadlo dosedne na zem v pravý okamžik... a vcelku.

Jaký je smysl nekódované DNA?

Běžná lidská buňka obsahuje až dva metry vláknité makromolekuly

Žiletka....

1. března 2008 v 14:50 | Janča |  Život
ththrazorbladekiss.jpg emo image by el-is--e Je in být Emo že.....Všichni to asi znáte.... Taková krásná a jemná žiletka...ale ne všichni znáte následky-tak tady je máte...:
thth5b44e97b.jpg emo image by el-is--e ththf405d876.jpg emo image by el-is--e Kolik lidí umřelo na to,že chtěli být "skutečný" Emo a pořezali se žiletkou....jenže někteří říznou moc a to pak milí zlatí nejde vrátit....ikdyby jste se sebevíc snažili a chtěli to...Když jednou vztoupíš na druhej přeh...nedostaneš se zpátky,protože pro toto se zpáteční lístky nedělají...

,,Nikdy se neopustíme"

1. března 2008 v 14:34 | Janča |  Povídky
Smutné písničky,venku sníh,sobota,sedíte u počítače....většina z vás tento pocit asi zná.Pocit kdy vám příde všechno těžké,nemožné a kdy se cítíte sami.Tento pocit prožívala i jedna holka.Byla strašně zamilovaná do jednoho kluka.Pořád si psali,telefonovali a vypadalo to,že se z toho co nevidět něco vyklube.Ze začátku to vypadalo jenom jako přátelství,ale pozdeji to začalo bejt vážnější.Potom ale začal couvat.Najednou to nebylo už to,co dřív.Choval se jinak.Přestali si psát a telefonovat a ta holka,která se jmenovala Naty se najednou cejtila strašně sama.Neměla s kym hrát na icq hry,neměla moc komu psát,neměla pocit bezpečí.Nebyl den,kdy by nebrečela,nebyl den,kdy by na něj nemyslela,nebyla noc,kdy by se jí o něm nezdálo.Pořád myslela jenom na něj a ostatní kluci jí nezajímali.Prostě jim nevěřila a ani se jí žádnej nelíbil natolik aby s nim chtěla bejt.Když už to trvalo několik měsíců řekla si dost a byla rozhodnutá mu to říct a taky to udělala.Bohužel stalo se to,co čekala-nevyjádřil se.Uplynul další měsíc a on nejevil žádný zájem.Chtěla na něj zapomenout a začít normálně žít.Bylo to strašně těžký.Chyběl jí...chybělo jí to volání....ty jeho slova....ty jeho pohledy.Jediné co jí po něm zbylo,byl jeden obrázek,který jí jednou poslal.Uplynulo pár týdnů a Naty si řekla,že na něj prostě nemůže zapomenout a ani nechce.Někde uvnitř cítila že to prostě nepůjde a že všechno dopadne dobře.Trápila se už tak dlouho,že zapoměla co to vlastně je štěstí.Neuměla se radovat a žila ve svym světě kterýmu nikdo nerozuměl.Byla z toho všeho už strašně vyčerpaná a slabá.Začalo se jí často stávat že z ničeho nic omdlela.Jednou omdlela ve škole a odvezli jí do nemocnice.Celý týden jenom spala a spala.Chodili za ní všichni známý a přáli si aby se co nejdříve uzdravila.Dokonce přišel i ten kluk.Chytil jí za ruku a i když nevěděl jestli ho slyší,řekl jí:"Promiň za všechno....byl jsem blbej a neuvědomoval jsem si co dělám...ale já tě mám moc rád a vždycky jsem měl."Začali mu téct slzy a dal jí ještě před odchodem polibek.Chodil za ní každý den.Jednoho dne se Naty konečně probudila.
O pár dní později: Naty už byla v pořádku a s tim klukem začala chodit.Byl to nejšťastnější člověk na světě.Slíbili si,že se nikdy neopustěj už.Jednou ten kluk ale nepřišel do školy.Naty se bála že se mu něco stalo,protože když nepřišel do školy,tak jí to vžycky řekl.Začala hodina a do třídy přišla učitelka.Vypadala strašně nešťastně a celý třídě oznámila,že ten kluk měl ráno nehodu na kole.Srazil ho vlak a on nepřežil.Naty tomu nemohla uvěřit.Byla v šoku a okamžitě se se strašnym pláčem rozběhla pryč.Pryč ze školy.V hlavě se jí vybavovalo uplně všechno co spolu prožili,každý jeho slovo.Běžela rovnou za jeho rodiči,protože jí v tu chvíli přišli nejbližší.Zazvonila a ve dveřích stáli nešťastní rodiče.Naty se rozbrečela ještě víc a vrhla se jim do náruče.Poprosila je jestli by u nich nemohla přespat,že domů nechce,že chce být u nich.Nechtěla aby volali její mámě.Nechali jí spát v pokoji toho kluka.Ráno jí ale řekli že musí domů.Její máma měla o ní velikej strach a nevěděla kde jí hledat.Rodiče toho kluka Naty přemluvili a odvezli jí domů.Její mámě všechno řekli.
O měsíc později: Naty skoro nechodila do školy.Celý den probrečela.Věřila na posmrtný život a věděla,že její bývalí kluk by si nepřál,aby se zabila,ale ona nemohla být na světě bez něj.Napsala mámě a všem ostatním přátelům dopis ve kterym naprosto všechno vysvětlila a řekla vše co chtěla říct.Vzpoměla si na jejich slib "Nikdy se neopustíme" a poslední vteřiny jejího života skončily...

On přijde..

1. března 2008 v 14:31 | Janča |  Povídky
Teplé paprsky odpoledního sluníčka dopadaly oknem do malého nemocničního pokoje. Jen čtyři zdi, okno, dveře, postel skříň a malý stolek. Tady se čas neměří na hodiny a minuty, ale na kapky infuzí, krevních konzerv a slz. Na posteli ležela dívka, která doufala v zázrak. Nikdy nepřestala věřit, že se uzdraví. Nikdy neplakala pro ztracené kaštanové vlasy. Nikdy se nepoddala bolesti. Pořád věřila v zázrak.Nikdy mu neměla za zlé, že od ní odešel, když se dozvěděl o její nemoci. Jen toužila po tom ho spatřit. Věděla, že umírá, ale přesto věřila, že se stane zázrak. Upřeně hleděla na kapky infuzí, které jedna po druhé proudily do jejích žil. Doufala, že přijde. Tak moc si to přála. Najednou cítila něčí přítomnost. Otevřela oči a viděla Ji tam stát. Srdce se jí zachvělo. "Ještě ne! On přijde" smlouvala s ní. Nepřestávala věřit. "Je pozdě musíme jít…….." řekla dívce a natáhla k ní ruku. Ta se naposled zadívala na dveře pokoje a odevzdaně uchopila tu chladnou bílou ručku. Zadívala se do těch nádherných očí. Jediná slza a už nic víc. Poslední kapka odměřila její život. Už se nikdy nedozví, že stál za dveřmi jejího pokoje. Strach z toho , že jí zlomil srdce, mu nedovolil vstoupit. Možná by vešel, kdyby věděl, že ona ho pořád miluje a že za těmi dveřmi umírá………

Navždy spolu...

1. března 2008 v 14:29 | Janča |  Povídky
Šla jsem po škole domů.Vzala jsem si kolo a chtěla jet za svým klukem-Michalem.
Když jsem jela,myslela jsem na něho.Na to,jak se líbáme..jak mě objímá.I přes foukání větru mě zahalil krásný pocit lásky.Jela jsem na silnici,kde byl nájezd z dálnice.
Najednou se setmělo a já pocítila chlad.Takové divně zamrazení.Předzvěst něčeho špatného. Nenechala jsem se tím nijak zastrašit a jela jsem dál. Dál jsem přemýšlela o nás. Co bude dál.
Z přemýšlení mě vytrhla rána a zvuk rozbíjejícího se skla. Okamžitě jsem se probrala a zjistila, že pár metrů přede mnou do sebe narazily dvě auta. Jedno z nich mi bylo povědomé.Nee!!!!!
To nemůže být pravda!! Rozjela jsem se. Zastavila u modrého auta a vykřikla Ne!!
Na zemi ležel Michal. V autě seděla jeho matka...Rychle jsem vytáhla mobil a zavolala sanitku.
Zjistila jsem, jestli Michal dýchá. Dýchal.
Položila jsem ho do stabilizované polohy a čekala, až přijede sanitka.
Michal otevřel oči a podíval se na mě. Usmál se. Já také. Řekl mi dvě nejkrásnější slova na světě,
jeho poslední slova:Miluji tě.Já tebe taky řekla jsem se slzami v očích.
Rozbrečela jsem se a objala ho. Celou dobu jsem ležela na něm a objímala ho. Zdálo se mi to jako věčnost, než dorazila sanitka.Vyslechli mě, co se stalo, ale já neměla sílu mluvit. Jen jsem brečela. Pořád jsem opakovala jen slova on a umřel.
Za pár dní jsem jela na kole za tetou a uviděla jsem to místo.
Ten křížek s květinami, které tam každý druhý den nosím. Brečela jsem. Tady se to stalo.
Tady to auto do jejich auta vrazilo a jeho to vymrštilo z auta a tady on zemřel. Už nikdy mu nebudu moct říct do očí Miluji tě. Nikdy už nepůjdeme spolu ven. Už nikdy..
Miluji tě slyšela jsem vykřiknout svůj hlas, slezla jsem z kola a šla do silnice.Zase budu s ním...

Chtěli mou smrt...:( - podle pravdy

1. března 2008 v 14:26 | Janča |  Povídky
Tak tohle je podle pravdy..:-(
Sedí schoulená, dívá strnule a nepřítomně někam mimo a hovoří pomalu a tiše, jako by pro sebe. Drobounká šestiletá dívenka s velkýma hnědýma očima, ve kterých jako by se usadil všechen smutek světa:
"Když jsem byla u tý starý mámy, tak jsme tam byli pořád sama. A pořád jsem tam měla hlad. Ani jsem si nehrála, ani jsem nechodila ven,nic. Jenom jsem pořád ležela na zemi. Oni mi neudělali postýlku, tak jsem musela ležet na zemi. Ani jsem nic nejedla. Oni mi nedávali nic jíst, jen chleba a vodu.Ale to přeci nejde jen chleba a vodu. Oni chtěli abych umřela.Ta máma byla moc zlá a ten táta byl taky zlej. Pořád jsem se bála, že nás budou zase bít. Bili mě do krve. Ale potom přišlo hodně lidí a zachránil mě. Až já budu velká tak už snad konečně budou v hrobečku."
Z trestního spisu:
Matka dceru od narození nenáviděla, prý si přála chlapce. Svědci potvrzovali surové bidí, nadávky, odpírání stravy a křik matky, že ji stejně jednou zabije. Jedna ze svědkyň byla přítomna tomu, když matka dceři poručila, aby vylezla na okna a skočila pro bačkůrku, kterou ztratila venku. Svědkyně holčičku, která ve hrůze lezla na parapet, strhla a matce snažila domluvit. Ta ale začala dítě surově bít po hlavičce. Jindy před ní matka jedla pomalu a s požitkem šunku a k hladové a podvyživené dceři pronesla, že nedostane nic at chcípne...
Nakonec malou holčičku zachránilo jen to, že jednou rodiče odjeli na par dni pryč a dítě nechali samotnou v bytě. Dívenka vylezla do okna v šestém patře a volala o pomoc. Pomoci se dočkala, byla odvezena do diagnostického ústavu. Tam čekala rok a půl na novou "maminku". Dočkala se.
Jenu před usnutím řekla: " Když jsem byla tam u tý starý mámy tak jsem každý den brečela, protože jsem chtěla novou maminku. A pak jsi přišla ty a ty sis mě vybrala a já jsem si vybrala tebe. A ted už budeme pořád spolu."

Vzpomínka... - příběh

1. března 2008 v 14:23 | Janča |  Povídky
Poprvé za tu dobu vzhlédla od papíru a podívala se vpravo.Už jí nezbývalo mnoho času.Za chvíli svíce dohoří a ona na svou práci neuvidí.Avšak musí to ještě dnes dodělat.Jenže ona není zdaleka hotova a svíce pomalu dohořívá.
Dobře,dobře,znovu se zamyslela.Ruka se rozepsala po papíře,po chvíli většinu toho,co napsala zase smazala.Začala být nervózní.Přestala se soustředit.Rychle něco napsala.Nestačila si to zkontrolovat a po pokoji se rozhostila tma.Věděla,že to není "ono".Věděla,že je to špatně.Ale copak na tom záléží....?Nebylo tam to,co tam chtěla mít.Nestihla napsat hlavní myšlenku.Nepochopí tak její čin.Ale vždyť na tom nezáleží.Přečte si to vůbec někdo?Najde to někdo?Třeba jo a třeba ne.Ale teď už na tom stejně nezáleží.Snad kdyby to někdo četl,pochopí,co se stalo.
Celou svou myslí se přenášela jinam.Tu tam byla nervozita,uspěchanost,lítost...Žádné vzpomínky,žádné myšlenky....Vlastně jedna.
Vytáhla zbraň.Najednou se jí v hlavě rozvířilo spoustu myšlenek.
Dětské pískoviště,ona mezi dětmi,ale žádné z nich si jí nevšímalo.Sama si uprostřed stavěla hrad.Snad proto,že její otec seděl na doživotí v cele,všechny lidi na sídlišti se jí vyhýbali a ukazovali si na ní prstem.
První třída,ona jediná seděla sama v poslední řadě.Žádné z dětí si s ní nechtělo hrát.Jen si na ní ukazovaly prstem a šuškaly si o ní.
Devátá třída.Nikdo jí nepozval ani na rozlučku.Nikdo se s ní nerozloučil.Zvykla si za ty léta,že se jí vyhybali.
27.8.2002 pohřeb její matky.Sebevražda.Prášky proti bolesti a alkohol.Hned po tom odvoz do dětského domova.
Maturita.Zvěsti o jejích rodičích a jejím nynějším domově se rozletěly rychle.Pořád sama.Maturitní zkoušku jste složila úspěšně.K čemu jí to bylo.Když neměla nikoho s kým by to oslavila.
Krátce potom odchod z domova.
Teď tu je v jednom malém pokoji.Ví,co na to řeknou."No jo chudák holka,vždyť to měla v rodině.Máma pod kytkama-sebevražda a táta v lapáku.Zpackanej život."
Zavřela oči.Viděla svoje rodiče.Vypadali šťastně.Znala to ze starých fotek.Jeden obrázek střídal druhý.
Mačká spoušť....Výstřel.Nastane hrobové ticho...

Byla sama... - příběh

1. března 2008 v 14:20 | Janča |  Povídky
Byla sama. Horká voda tekla proudem do velké bílé vany. Dívala se do zrcadla. Dívala se na sebe….na dívku, kterou kdysi milovala. Ted se nenáviděla.
Zastavila vodu…poslední pohled na sebe. Ponořila nohu. Cítila jak jí zalil nesnesitelný pocit horka. Usmála se. S odhodláním se celá ponořila. Sáhla po žiletce…studila.
Chvíli si jí prohlížela. Nemohla uvěřit, že tahle malá věc jí zbaví trápení. Zavřela oči. Řízla se…ucítila nesnesitelnou bolest. Horká krev jí stékala po ruce do vody. Zmítala se v bolesti. Voda se zbarvila do červena. Usínala. Pomalu, ale jistě.