Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Květen 2008

Nikdy...

31. května 2008 v 16:07 | Janča |  Moje kecy
Když má někdo někdy někoho hluboce rád, nikdy se toho nezbaví.. I kdyby chtěl... I kdyby pro to dělal maximum a chtěl zapomenout.. prostě to nepůjde nikdy na 100%... škoda, co?? páč právě tyto momenty, kde jsme s někým, koho jsme měli kotel moc rádi, byli,v nás zanechávají tak bolestnou minulost.. Minulost, která nejde přehlédnout, protože se na ni nalepila spousta dalších podstatných věcí... Tak proč se na ty momenty nemohly upevnit ty nepodstatné, malé situace, na které jsme už dávno zapomněli?? třeba by nám dokázali pomoci zapomenout i na chvíle, kdy jsme byli šťastní a které nám pak způsobily tolik bolesti.. Prostě MINULOST je děsná věc.. kdybychom si aspoň nemuseli pamatovat všechno..:-( Kdybychom zapomněli na bolest, kterou nám život připravil.. Jako poslední dobou přestávám být šťastná.. Já už ani pomalu newím, co to je.. ale tak život je takový..:( Bohužel nebo bohudík??

I hate you:'( !

22. května 2008 v 19:54 | Janča |  Básničky
Nenávidím tě, protože jsi mě změnil!
Nenávidím tě, protože jsem ti dala kus sebe!
Nenávidím tě, protože mi tě všechno připomíná!
Nenávidím tě, protože na tebe nedokážu zapomenout!
Nenávidím tě, protože tě miluju!
Nenávidím tě za to ještě víc, protože si to uvědomuju nemůžu to změnit!
Nenávidím a miluju tě zároveň a to mě děsí!

Byla jsem...

22. května 2008 v 19:52 | Janča |  Básničky
Byla jsem jen pouhá panenka,

se kterou sis užíval.


Byla jsem jen pouhá hračka,

se kterou sis hrál.

Byla jsem jen pouhá nevinná holka,

na kterou si občas vzpomínal.

Byla jsem jen pouhá vzpomínka,

na kterou Ty ses už vykašlal!

Jsi...

22. května 2008 v 19:52 | Janča |  Básničky
Jsi jako pro květiny důležitá hlína,
nebezpečný vir, padající mi do klína.


Jsi kniha, z níž se špatně čte,
hudba, co mým tělem snadno hne.

Jsi jedno velké lidské neštěstí,
pro nějž mé srdce zoufale křičí bolestí.

Jsi nůž, jenž nabrousit by zase chtěl,
aby i nadále krutě zabíjel.

Jsi cizí město, stávající se pro mě bludištěm,
herec, žijící pouze jevištěm.

Jsi falešná vášeň, jež odmítá být fér,
ukrutně ledová tříšť, pronikající do mých pér.

Jsi poslední slza v mém oku,
špatná zkušenost loňského roku.

Jsi jen hořkostí nastražená past,
ač do ní padám, cítím slast.

A co jsem vlastně JÁ?
Teď už vím, že jen ubohá loutka, s kterou sis tak směšně hrál,
a pak její tělo..jedním tahem nože ROZPÁRAL!!!

Myslím na tebe...

22. května 2008 v 19:50 | Janča |  Básničky
Myslím na Tebe co asi děláš
a taky na to jestli rád mě máš.

Když spím, jsi v mých snech,
málo kdy Tě vidím ve dnech.
Nevím, jak Ti to říct mám,
že Tě miluji, že Tě ráda mám.
Chci vědět jestli cítíš to samé,
a chci Ti říct jen jediné,
že touží po Tobě srdce mé.
Já chci cítit polibky Tvé
a Ty je nabízíš jiné.
Buď aspoň můj dobrý kamarád,
když nechceš mě mít RÁD.

Zakázaná láska...

22. května 2008 v 19:50 | Janča |  Básničky
Nejhorší věcí je,
žíti zakázanou lásku.
Já miluji ho
ale on mne ne.
Chápu ho vždyť ošklivá jsem.
Již třetí rok mám jej ráda
víc než jen kamaráda,
on to ví.
Od začátku ho ze své hlavy vypudit musím,
ale i s tou láskou se já dusím.
Láska je jak provaz,
provaz na konci se smyčkou,
která pomalu,jistě svírá krk můj.
Chci to skončit rychle,zlomím si vaz..
Jeho jméno naposled vykřiknout..
To je jen sen básníka.
Realita však podobná je.
Jen netoužím po sebevraždě,
hodlám ještě dlouho žít.
Ale někdy se mi o tom zdá,
že rád i on mne má.
Nejhorší je že miluji Tebe..
Ty jsi pro mne láska má jediná...
......................... Nedostupná...

Konec...

22. května 2008 v 19:48 | Janča |  Básničky
KONEC
Střípky ze života,
nikdo znovu neslepí,
lidé jsou tak zkažení,
k ostatním jsou slepí.

Tohle už mně nebaví,
chce to konečně změnu,
asi život do svých rukou,
konečně pevně vemu.

Žiletka leží přede mnou,
všechno už oplýva tmou,
nic hezkého není již,
v dáli vidím černý kříž,

Ruka žiletku zvedla již,
přiblížil se černý kříž,
Rychlý pohyb, tma se sápe,
ruka klesá, krev z ní kape.

Ten kdo se životem roky bojoval,
roky mu pomaličku podléhal,
takhle nyní odchází ten,
jenž život kdysi miloval!

to slovo.. ,, Kamarád"

22. května 2008 v 19:47 | Janča |  Básničky
Víš co mi nejvíc ubližuje..?

ta tvoje slova..:Mám Tě Rád,ale chci být jen kamarád..!


Kamarád,který Ti neublíží,

a ani si Tě nezaslouží!

Kamarád,který Tě podrží,

ale nikdy nepolíbí!

Kamarád,který Ti v nouzi pomůže,

a ze dna tě vytáhne!

Kamarád,který tě nikdy nezklame,

a v nouzi Tě za ruku vezme!

Kamarád,který tě bude mít vždycky rád,

ale nedokáže Tě milovat!

Aby sis uvědomil...

22. května 2008 v 19:45 | Janča |  Život
Je to pravda, až to děsí... Aby sis uvědomil cenu sourozence… zeptej se někoho kdo ho nemá

aby sis uvědomil cenu deseti let… zeptej se nově rozvedeného páru
aby sis uvědomil cenu čtyř let… zeptej se maturanta
aby sis uvědomil cenu jednoho roku… zeptej se studenta co propadl u závěrečné zkoušky
aby sis uvědomil cenu devíti měsíců… zeptej se matky, která dala život dítěti, které se narodilo mrtvé
aby sis uvědomil cenu jednoho měsíce…zeptej se matky, která dala život předčasně narozenému dítěti
aby sis uvědomil cenu jednoho týdne… zeptej se redaktora týdeníku
aby sis uvědomil cenu jedné minuty… zeptej se člověka, který zmeškal vlak, autobus, letadlo…
aby sis uvědomil cenu jedné sekundy… zeptej se člověka, který přežil nehodu
Čas na nikoho nečeká!!!
Važ si každé chvíle, kterou máš!!!
Budeš si jí vážit ještě víc, když ji budeš moci sdílet s někým zvláštním!!!
Proto pamatuj... Drž se těch, které miluješ!

Usmívej se...

22. května 2008 v 19:42 | Janča |  Citáty
Až přijde den, který na kusy rozbije tvůj sen, buď silák a nebreč, zatni pěsti, vždyť střepy přinášejí štěstí.
Nevím kdo jsem,co jsem, kam kráčím, či jsem posel, čeká mě smrt a nebo spása, ale i tak ......Usmívám se!
Nikdo si nezaslouží tvé slzy či pláč, a ten, kdo si je zaslouží, tě nikdy nerozpláče.
Pláčeš? I v slze je síla! Tak jsi a žij!
Spadneš - li sedmkrát, vstaň po osmé...
Není hanba upadnout, ale zůstat ležet..
Usmívej se na toho, kdo ti ublížil, aby neviděl, jak moc to bolí
Sněte o tom, o čem chcete snít, jděte tam, kam chcete jít, buďte tím, kým chcete být, protože život je jen jeden a jen jedna šance dělat všechny věci, které chcete dělat.
Člověk se potřebuje bavit. Potřebuje si hrát a co je nejdůležitější - potřebuje se smát.Nauč se smát se slzami v očích. Pomalu jít, když pospícháš. Nauč se pohladit se zaťatou pěstí. Jedině tak poznáš, jak krásný je život!!

Jaký je?

22. května 2008 v 19:36 | Janča |  Co si myslíte o ....?
Jaký je skutečný svět? Jaká je realita?? Co by se na tomto světě dalo zlepšit??

Smutek...

22. května 2008 v 19:07 | Janča |  Smutek,bolest a zklamání
Smutní lidé se navenek často zdají být nejšťatnějšími, ale uvnitř nich se odehrává hra na život a na smrt.
-Nesnaž se utopit smutek v rumu, umí plavat.
-Smutek z loučeni existuje proto ,aby bylo možne mit radost z vitani.
-Častý smutek člověka ničí.
-Kdybychom smutek odmítli znát, odmítli bychom část světa.
-Nikdo není smutný sám pro sebe.
-Ze smutku se nezrodí žádný čin.
-Smutní nenávidí veselé, veselí smutné.
-Ten, kdo neprojeví smutek, neznamená, že nemá srdce. Jen má více odvahy bojovat s osudem.

Přátelství...

19. května 2008 v 15:47 | Janča |  Úvahy
A jéjda.. zase takové schýzařské téma.. newa,mno... Stejně bych o tom jednou psala, takže je vcelku jedno, jestli napíšu teď a nebo až později.. Já vlastně ani newím,jak začít... Ono je to vlastně úpe jedno.. Prostě přátelství.. Něco, co je součástí lidského štěstí.. To, co násobí radost a dělí žal.. To,co má být věčné.. Přítel je ten, před kterým můžeme myslet nahlas. Ten, který první přichází, když už všichni odešli.. Ten, který uhádne starost druhého a vyjde mu vstříc dříve, než je o to požádán.. Ten, který tě vždycky napomene, kdo ti řekne pravdu do očí.. bez toho,aby se ohlížel na to, co si budeme o jeho názoru myslet.. Opravdový přítel má chtít pro svého přítele jenom to nejlepší.. Kdybych chtěla říct jen jediné slovíčko, které by se týkalo přátelství, znělo by: Zůstaň! Nevím, proč zrovna tohleto.. Možná proto,že teprve tehdy, až ztratíme kamarády, se nám to všechno v hlavě srovná a zjistíme, že to byla chyba opustit je.. Ale druhá věc je to,jestli jsme je opustili my nebo oni nás.. Obnovená přátelství potřebují více péče než přátelství, která ještě nikdy nikdo nepřetrhl.. Nikdo? Přátelství může být třeba jenom mezi dvěma lidmi.. Kdo je potom ten, který ho pokazil?? Ten třetí? ... Být sám a bez přátel? Znamení vést život plný nebezpečí a strachu... Jen v neštěstí se pozná opravdové přátelství.. Pevné, nepředstírané, ... Kdo nemá jediného přítele, u toho nestojí,ale dál žil.. Zlatíčka moje, kuju vám za všecko,co jste pro mě v životě udělaly!! Jsem úpa kotel ráda, že sem vás poznala... neříkám, že vás znám dlouho,ale znám vás natolik dobře, že bych za vás dala ruku do ohně... Vy mě držíte nad vodou, když je mě fakt blbě a mám ty svoje schýzy... Kuju moc,že to se mnou vydržíte a vždycky mi pomůžete dostat se zase na vzduch a nadechnout se ho.. Bez vás by můj život neměl smysl.. Promiňte mi všechno, když jsem vám ublížila.. Přátelům nikdy schválně neubližuju.. Asi jsem chtěla pro vás jenom to nejlepší, ale v té situaci jste moje myšlenky nepochopili.. možná.. všechno je otázkou... Otázkou, která vždycky ukáže, jak to bude dál.. <<- Žádný nepřítel se vám nezoškliví tolik, jako ten, kdo býval přítelem nebo jím stále ještě je, a takových je mnohem víc, než tušíte.Nejhorší nepřítel je ten, který vás zná a ví, co vás nejvíc raní, a jestli je ke všemu obratnější než vy, pak na tom nejste moc dobře. - >> Slova nejdou vrátit zpět.. Nikdy nepřivoláš slovo, které jsi už se svých úst vypustil, zpět... Slova jsou silná zbraň.. Je složité s nimi zacházet, abychom nezranili zbytečně druhého... Stačí nám chvilka ze života,abychom se naučili mluvit.. ale jak dlouho potrvá to, abychom dokázali mluvit správně?? A nebo se naučili správně mlčet? Hodně mluvit a hodně říkat totiž není to samé! Co nepoví tisíce slov a nesplatí žádný dar ,řeknou šťastné oči:"Děkuju Ti!"

Nežijeme z věcí, ale z jejich smyslu.

17. května 2008 v 13:16 | Janča |  Úvahy
Ahoj lidi,
rozhodla jsem se napsat další úvahu na téma, které je zároveň citátem, který vyslovil Antoine de Saint-Exupéry. To téma je ..Nežijeme z věcí,ale z jejich smyslu... Kolikrát jste přemýšlely nad věcmi a jejich smyslem? Neříkejte a netvrďte, že jste se nad takovou otázkou nikdy nepozastavili..Mj. našli jste ve všech věcech smysl?? Znáte smysl svého života?? Znáte smysl, který vás nutí jít dopředu? Někdo jednou řekl,že tisíce lidí hledá marně až do sklonku smysl života. Podle mě je tento výrok pravdou.. Ale všechno toto je jen otázkou a věcí názoru.. Názor? Právo říct svůj názor?Má ho každý.. Problémem je, že mnoho lidí odsuzuje lidi za to,že řeknou to, co si doopravdy myslí.. Podle mě mají lidé, kteří se nebojí říct to,co si myslí, strašně dobré srdce.. Proč? Protože člověk,který vám řekne svůj názor je přítel a ne nepřítel,který by chtěl pro vás jenom smůlu a všechno neštěstí světa... Myslím si,že je to člověk, který chce pro vás jenom to nejlepší.. Ale co si myslím já,je teď nepodstatné... Všechno je věcí názorů.. Je jisté,že všichni,co si tento článek budou číst( jestli teda nějaký ten človíček bude) , nebude mít stejný názor já... Ale zpět k tématu.. Smysl.. Jaký je tedy smysl všech věcí? těžko říct..Nikdo nezná smysl každé věci.. To by byl svět příliš dokonalý.. bez chyb.. Chyby? V životě se můžeme dopustit mnoha omylů..Tedy až na jeden.. Ten, který nás dokáže zničit.. Ale chyby můžou být také velmi užitečné, ale jen v tom případě, pokud si je s sebou neneseme z mládí až do konce života.Myslím si,že životní moudrostí je, když se v každém období života dopouštíme jen takových omylů, které jsou v souladu s věkem.. Ale vrátím se zase zpět.. Jaký je smysl života?? Proč někdo přemýšlí o tom, proč se narodil svobodný, ale všude je v okovech?? Má pravdu... V dnešní době jsme sice svobodní.. ale ne na plných 100%. Celý život je vlastně cestou, která nás dovede k Smrti. O smrti jsem už úvaju psala, takže ji tady nebudu znova rozebírat. I když,ráda bych zde napsala ještě jeden citát, který řekl Kahlil Gibral.. ,,Řekl jsem životu: Chtěl bych slyšet hovořit smrt. A život promluvil trochu hlasitěji a řekl: Teď ji slyšíš!" ... K tomuto žádný komentář není nutný.. Každý to snad pochopil.. A možná nad tím i zapřemýší.. Možná... I když je tohle úplně pryč od tématu,stejně to zde napíšu.. Jednou mi jeden člověk řekl, že citáty jsou pro lidi,co nežijí svůj život, co chtějí o životě něco vědět, ale bojí se ho žít. Co si o tom myslíte vy?? Je to tak,jak řekl ten človíček nebo úplně jinak? Smysl věcí a otázky a všechno možné má mnoho úhlů pohledů.. Každý se na všechno díváme z jiného úhlu pohledu.. Proto se také naše názory někdy tak markantně liší... A není ani divu.. Proč by se tedy měli na světě dělit lidé optimističtí nebo pesimističtí.. Lidé,kteří čekají od života až přespříliš.. Lidé, kteří od života nečekají vůbec nic.. Lidé, kteří od života čekají jen to,co je možné nám dát.. Lidé tvoří svět. A utvářejí si ho k obrazu svému..avšak jaký je ten obraz?? Je to,co děláme, správné či nikoliv?? Smysl života na Zemi je něco, na co musíme přijít jedině my sami.. Nikdö jiný nám ho neprozradí.. Nikdy z lidíí nám nedokáže říct,proč tu vlastně jsme.. Proč jsem tu já,proč jsi tu ty? Určitě jsi o tom přemýšlel.. Avšak našel jsi odpověď? Lidský život má mnoho etap.. Každá z nich je k něčemu dobrá..každá nás v životě něco naučí a připraví na další etapu.. Život je mnohdy kotel mega moc složitý.. Mno nedá se.. Je, jaký je... Každý jednou zemře.. Avšak my máme jden hlod..Kdo žije zdravě, umře.. Kdo pije,kouří,.. umře taky...A je to pravda..:) Poslední,co bych zde chtěla napsat je jeden citát... Všichni lidé, s nimiž se setkáváme, mají své osudy, které ovlivňují jejich chování, ale na to příliš málo myslíme. Očekáváme, že budou reagovat tak, jak bychom zareagovali na jejich míste my, a proto jim v naprosté většině případů nemůžeme rozumět, nemůžeme je pochopit ...

Minuta s žiletkou...

13. května 2008 v 17:43 | Janča |  Básničky
V temném koutě tiše sedí
Je úplně sama
V ruce svírá žiletku
Pryč odsud by chtěla

Tady už nic není
Pro co žít by chtěla
Má smysl žít? Neví...
Odejít by měla

Opustil jí kamarád
Pro kterého žila
Opustil jí její kluk
Jemuž srdce dala

Tak dál ve vlhké místnosti
Naříká a sedí
Slzy na zem padají
Po tváři jí hlaďounce
Prázdno, temno hladí

Nastává minuta s žiletkou
Krev prolita bude
Rozhodující chvíle
Kdy rozhodnuto bude

Žiletku k tepně přiloží
A pak zatne zuby
Tepnu lehce prorazí
A už je to tady...

A krev stéká po ruce
Na koberec kape
Všechno to šlo tak hladce..
A ona dál sedí
Z koutu tiše hledí

Pak nechápe své chování
Ale už je pozdě
Potůčky krve stékají
Udělala dobře?
..
Začíná jí zima být
Hlava se jí zatočí
Upadne.. snaží se snít?
Ne, umřela tiše...

Tiše, nesmířila se s životem
Tak po žiletce sáhla
Tuhle cestu si zvolila
Když v koutě tiše byla
Jako teď; úplně sama..

Miluju Tě.. Proto Tě opouštím...

13. května 2008 v 17:40 | Janča |  Láska
Miluji tě a proto tě opouštím
Ublížil jí. Jediný člověk, kterého milovala, jí ublížil. To jediné jí znělo v hlavě. V srdci bolest a nenávist, v očích slzy a v ruce žiletku. Seděla na zemi opřená o vchodové dveře svého bytu. Nádherné, jemné vlasy barvy podzimního sluníčka si omotávala kolem prstu. Přemýšlela, jak moc ho miluje a co všecko pro ni znamenal. Dnes pro ní všechno skončilo. Tolikrát už se chtěla zabít a jizvy na zápěstích toho byly důkazem. On jí vždy pomohl zpátky, ale dnes je rozhodnuta to udělat. Viděla ho, jak objímá jinou. Proč jí to udělal? Věděl, že ho miluje. Nechtěla se dál ptát….. Co ale nevěděla, bylo, že ta, co objímal, byla kamarádka, že mu pomáhala vybrat prstýnek pro ni. On šel za ní v ruce krabičku s prstýnkem a kytičku bílých kopretin. V srdci radost a touhu spojit navždy svůj život s jejím. Mobil oznámil známou melodii příchozí zprávu. Byla od ní. Netrpělivě si jí přečetl, ale to, co v ní stálo, ho ranilo jako tisíce ostrých nožů. "MILUJI TĚ a proto tě opouštím………….." A ona….. ??? Zarývala žiletku hluboko do zápěstí. Necítila bolest, kterou jí způsobilo to malé ostří. Cítila jen bolest ve svém srdci. Plamínek jejího života se zmenšoval s rostoucí kaluží krve z jejích žil....... Pozorovala tu rudou kaluž a doufala, že teď najde tu vytouženou svobodu. Umírala ve smutku a bolesti a hlavně sama a zbytečně………. A On? Nechápal, co se děje. Stoupal po schodech vedoucích k jejímu bytu, ale neměl sílu zazvonit. Přemýšlel, co udělal špatně. Proč ho nenávidí? Proč ho chce opustit? Posadil se na zem a opřel se o dveře. Nevěděl, proč to napsala a ani to, že ona za těmi dveřmi umírá………

Citáty a ták..:):(

13. května 2008 v 15:59 | Janča |  Citáty
Láska začíná úsměvem, roste polibkem a končí slzou.
Zamilovaní zavírají při líbání oči, protože chtějí vidět srdcem...
Láska je jako slza.... Rodí se v očích a padá k srdci...
Miluji život, protože mi dal tebe... Miluji tebe, protože jsi můj život!!!
V lásce zavírej oči a otevírej srdce.
Šťasten je ten, kdo umře dřív, nežli začne volat smrt, aby si ho vzala.
Život je dlouhá bolestivá sebevražda...
Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali, až je budeš opouštět!!!Nikdo neumírá příliš brzy, protože neměl žít déle, nežli žil!!!
Doufám v žití, ale jsem připraven umřít...
Život je stálá příprava na smrt...
Život neni o tom, jak žít, jak si všichni myslí... Ale tom, jak přežít!!! Přežít samotu a... útrapy...

Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život!!! Pláčeš? I v slzách je síla, tak jdi a žij...!
STOP THE WORLD!!! I WANNA GET OFF... "zastavte život!!! Chci vystoupit..."
Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele.
I přes bolest umět vstát, i přes bolest bojovat... To je hrdinství!!!
Smutní nenávidí veselé a veselí smutné...
Krása je strašlivá věc... Ďábel v ní zápasí s Bohem a bojištěm jsou lidská srdce...
Strach je to,čeho se nejvíc bojíme...
Oči jsou dveře do duše... Brány prokletých ran...
Když si ymslíš, že se k Tobě všichni otáčí zády, dobře se rozhlédni... Si to Ty, kdo se otáčí zády k ostatním!!!

Punk:

Všechny nácky zmlátit hned,
Anarchie to je svět,
velký číra black and red
budem křičet Punk's not dead!!!

Filozofie učení

Čím míň toho vím, tím víc se učím.
Čím víc se učím, tím víc toho vím.
Čím víc toho vím, tím víc toho zapomenu.
Čím víc toho zapomenu, tím míň toho vím.
Tak proč se vlastně učím ??
Po trávě se nechodí - po trávě se směje
Život je strašně krátký,aby sme si splnily všechny svoje sny,ale nikdy neni natolik krátký,aby sme nemohly napravit svoje chyby.
Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak opak je pravdou, láska znamená milovat!
Proti urážce je možno se bránit,proti soucitu však ne.
Pravá láska je ta, která zůstává stále, ať jí dáváme všechno, nebo jí vše odpíráme...
Když se člověk loučí s někým, koho měl rád, teprve pak si uvědomí,že ho vlastně miloval...
Usmívej se na toho, kdo ti nejvíc ublížil, aby neviděl jak moc tě to bolí...
Lidé si způsobují bolest navzájem...protože v ní nechtějí být sami...
Pamatuj!Když tě chce někdo nas**t, potřebuješ k zamračení 42 svalů,zatímco pouhé 4 stačí ke zvednutí prostředníčku, abys všem řekl:FUCK OFF!
Jen proto, že tě někdo nemiluje tak, jak bys chtěl , neznamená, že tě nemiluje jak nejvíc umí...

Dno je samá díra..

13. května 2008 v 15:57 | Janča |  Básničky
Dno je samá díra
a já tam ležím
Barevnost se ztrácí
a moje mysl padla
~

K čemu je ten
co nás tak trápí
Proplouváme životem
v nesmírné zášti
~

Proplouvám temnotou
kdo světlo rozžhne
Je to cítit slabotou
a já rezignuji
~

Křídla se lámou
andílku kde jsi?
Proplouváš tmou
bez pomoci
~

Protkaná smutkem
co mění se v depresi
Ovlivněná mrakem
co černě barvíš si
~

Slzy zde padají
na černou líc
Do klína kanou
myslíš na co já, sic?
~

Pírka ti padají
černé dno je pod tebou
Tváře se smějí
a dusíš se temnotou
~

Bezmocnost je strašná věc
kdo ti v ní pomůže?
Prášky to budou jest
života tě zbaví
~

Myšlenky odchází
na dlouhou pouť
Kam se ztrácejí?
proč se pro ně rmout
~

Můj život je černota
proč v ní žít
Kolem mě jen prázdnota
sladký jed pít
~

Jít dál černou ulicí
bez nároku k pomoci
Na krásnou smrt myslící
jen tři slova si říci

Když...

13. května 2008 v 15:47 | Janča |  Básničky
KDYŽ
Když zůstaly jenom vzpomínky co bolí,
když políbené tváře chutnají po soli
když život nabírá stále jiný směr
když lásku bereme na úvěr
když ze dnů příštích máme strach
když z kamínku v dlani zbyde prach
když nemění se mozaika tónů
když hlas přehluší srdce zvonů
když napsaný příklad řešení nemá
Anotace: Zapomenout se dá strašně těžko...

Láska je mocná čarodějka..:(

13. května 2008 v 15:43 | Janča |  Láska