Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Můžu věřit...

13. prosince 2008 v 14:38 | Janča |  Láska
Odkaz na tento článek je: http://hatred.blog.cz/0808/muzu-verit
Bolí to, tak jako to tví: Všechny holky v okolí jsou moje nebo to tvoje někdy třeba jo.... Uvědomuješ si vůbec, co cítím já? Jak to bolí? Asi ne co? Proč tě musím mít tak hrozně ráda? Proč sem další z těch, kterým si zlomil srdce...Tak proč? Věděla sem to, že ty... Kluk, kterej může mít každou, nebude se mnou. Věděla sem, že to takhle skončí, ale to, že si se nerozhodl mi dávalo naději... Proč sem ji v tom viděla? Nemohla jsem prostě být slepá???? Tak jo, mohla bych se konečně smířit s tím, že mě vidíš jenom jako kamarádku. Pokud ti nejsem úplně lhostejná. Což je jedna z možností... zase sedím a píšu.... Píšu vždy když sem na dně, nebo úplně v háji!!! Proč musím psát o tobě? Zase... nikdy sem o nikom takhle nepsala. Ne tolik... Mám tě ráda a proč? Abych mohla brečet? Proč ne, dneska brečím už od rána.... I včera sem brečela, celou cestu domů... Možná píšu proto, že se mi nechce ven... Do toho světa za oknem... Tam kde je pár jedinců šťastných,. musela bych jim závidět... A to nechci... Tady v mém pokoji, není nic šťatného... Nejsi tu ty... Ale proč vůbec brečím? Můžu si za to sama, vždy všechno pokazím. Jak psala ta…. Lucka, jsi dokonalej a já? Jen obyčejná holka…. Až moc pro někoho jako jsi ty… Chci abys si přečetl všechno co sem napsala, ale nemám tu odvahu ti dát tento odkaz… trochu mě asi i těší, že se to nikdy nepřečteš, možná bys mě za všechno co tu je začal nenávidět…. Nebo mnou opovrhovat… A ani nevíš, jak mě to naštvalo, to jak mi napsala ta Lucka… Líbil ses jí a to mě štvalo. Věděla sem, že bys s ní jako takhle nic neměl, neboť nejsi takovej, věřila jsem, ale nevěřila jsem jí… Strašně mě mrzela ta naše hádka, kvůli ní. Bylo to něco tak zbytečného, něco mi říká, že tímhle sem to všechno zkazila. Není mi nic do toho, co děláš… Vím to, ale nemohla jsem to už vydržet… Ani nevíš, jak se bojím toho, že mi přijde smska s tím, že už mě nikdy nechceš vidět… Jak jsme se chytli, chtěla sem to skončit všechno a pak trpět, ale tys mi napsal, mám tě rád… To bylo pro mě něco jedinečného… A pak, že si mě poslechl a vymazal všechno moje smsky…. To bolelo moc... Máš mě rád, dobře to už jsi řekl… Ale jak? To už neřekneš co? Beru to, Tome, mám tě moc ráda, ty mě asi ne, ale i tak nechci tě ztratit, jako přítele… Jsi nejlepší člověk, kterého jsem potkala. Strašně ráda jsem si s tebou povídala. Krásně se usmíváš… A vím, že ti můžu věřit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama