Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Únor 2009

Simple plan - Untitled - překlad

28. února 2009 v 14:07 | Janča |  Texty písniček
Otevírám oči
Pokouším se vidět, ale jsem oslepen bílými světly
Nemohu si vzpomenout jak
Nemohu si vzpomenout proč
Tu dnes v noci ležím

A nemohu vydržet tu bolest
A nemohu ji nechat zmizet
Ne, nemohu vydržet tu bolest

Jak se mi to mohlo stát
Udělal jsem své chyby
Nemám kam utéct
Noc pokračuje
Tak jak já se vytrácím
Mám dost tohoto života
Chce se mi jen křičet
Jak se mi to mohlo stát?

Všichni křičí
Snažím se vydat nějaký zvuk, ale nikdo mě neslyší
Balancuji na hraně
Visím na vlásku
Chci ten konec začít znova

Tak se snažím vydržet, dokud nic nebude důležité
A nedokážu vysvětlit, co se stalo
A nemohu vymazat ty věci, co jsem udělal
Ne, nemohu…

Jak se mi to mohlo stát
Udělal jsem své chyby
Nemám kam utéct
Noc pokračuje
Tak jak já se vytrácím
Mám dost tohoto života
Chce se mi jen křičet
Jak se mi to mohlo stát?

Udělal jsem své chyby
Nemám kam utéct
Noc pokračuje
Tak jak já se vytrácím
Mám dost tohoto života
Chce se mi jen křičet
Jak se mi to mohlo stát?

Zatracená úvaha! :-X

28. února 2009 v 11:29 | Janča |  Moje kecy
Každý musíme jít svou cestou.. Ty jdi, jdi a buď šťastný.. Já zůstávám...


Vlastní cesta... vlastní představy.. vlastní sny.. vlastní strasti.. vlastní bolesti.. vlastní smutek.. vlastní slzy... vlastní vzpomínky.. vlastní skleslost.. vlastní nejistota... vlastní .. je toho moc.. nechce se mi to všechno vypisovat... prostě šťastný člověk, šťasná cesta...smutný člověk, žádná cesta nebo cesta úpe prekérní, ve které se nevyzná a neví kudy jít.. není si tím jistý... Křižovatka --> rozdělení --> každý sám... teda vlastně tak to být nemusí.. jeden sám,protože ho ten druhý opustil... druhý s jiným, protože si ho vybral... Snad to tak má být.mělo být.. bude.. newím.. nechápu... ale tak na druhou stranu, nikdy jsem si tím nebyla jistá, tak co... Jsem pouze člověk...A nemyslím si, že by byli lidé bez chyby, byli si vším jistí, byli vševědoucí, všemocní... Ach jo..:( Nic není tak,jak bych chtěla..Jenže co je to chtít? vždyť mnozí chtějí i to, oc nikdy nemůžou dostat, co nikdy nemůžou mít..:( no jo, asi sem na tom stejně.. chci strašně moc... nebo spíš málo,ale to, co je strašně moc vysoko a na co prostě a jednoduše nemám.. nerada chodím kolem horké kaše... Tak proč se ke mě chovají mnozí jako k newím komu a neřeknou mi nic přímo... nic nějak normálně a na všechno mě strašně dlouho připravují, abych se netrápila..jenže problém je v tom, že já už to pochopím na začátku, co mi tím chtějí říct..:( do Prčic.. Odcházíš a já zůstávám sama.. zase sama...někde uprostřed moře... Jak hluboko se potopím tentokrát? A co mi to vezme? co mi to dá? Kdy se proberu z tohoto zlého snu a začnu být šťastná? Nevěřím, že se mi to někdy povede..:( nedá se.... Jdi a buď šťastný.. já se z té křižovatky ani nepohnu... Nepohnu se, protože nechci... nechci tě znovu potkat.. nechci tě znovu vidět.. mluvit s tebou.. nechci nic! Tak běž!!Vypadni a buď šťastný! Slyšíš? VYPADNI! Nenávist nemá daleko od velké lásky.. Vždycky to tak bylo... ale nechci tě nenávidět!! Nikdy jsem to nechtěla a nikdy to tak ani nebylo... ale tak to už je jedno.. zmiz z mého života..! Netrap mě už! Tak co tu ještě děláš? Nerozumíš? Nechci se trápit! Ono to prostě bolí, chápeš?? Buď šťastný! ale už běž..:-(:-(:-(:-(



prostě básnička...

24. února 2009 v 17:55 | Janča |  Atletika
Sedim nad panákem vodky,
v hlavě černý myšlenky...
Co pomůže mi z týhle depky???
Možná alkáč, pilulky.... (?)
Proč mi nikdo nevěří?
(Brzo skončim na Peří!)
Život je FuckT na nic,
já už nemam na víc...
Mrzí mě to - ač vás ne,
dyť já sem v tom nevinně...
Moje oči ve vodce se odráží,
rudý jako nádech ve tváři...
Zbortil se mi celej svět,
vy nevíte jak mi je!!!
Je fajn že se smějete...
Na mě zapomínáte?!
Tak vám pěkně děkuju...
Snad vás neobtěžuju!!!
Vy ste pořád spolu,
máte supr školu...
Když vás vidim smát se,
napadaj mě básně...

Láska? - nevěřím!

24. února 2009 v 17:27 | Janča |  Láska
Láska??? Můžeš ji popsat? Kde začíná a kde končí? Jaký je rozdíl mezi slzami na začátku a na konci??? Na konci jsou bolestnější. Jak ze sebe vyplakat jak vykřičet tu nekonečnou bolest???

Proč?

22. února 2009 v 16:53 | Janča
Proč??

Proč jsme se museli poznat?
A proč jsme se museli potkat?
Proč to nezlstalo tak,
jak dřív to bylo?
Vždyť tak se mi to celkem líbilo.


Proč v ten osudný den,
co poprvé jsem tě uviděla,
mé srdíčko říkalo mi jen,
hezčího a hodnějšího kluka jsi nikdy neviděla.

Proč jsem tak blbá?

22. února 2009 v 16:20 | Janča |  Moje kecy
Sem tam, kde jsem byla před několika málo týdny.. nechápu to... mrzí mě to.. vlastně ani nevím, jestli je to to správné slovo.. jestli spíš neříct - bolí mě to...Chtěla bych to změnit.. jenže je to strašně těžké, ba nemožné, když druhá strana všechno zazdila... Nejsem tak silná, abych tu zeď prorazila... Vlastně už na to ani dlouho nemám sílu...Vzalo mi ji tolik situací... totálně ji ze mě vysálo... Moji veškerou energii a sílu...

Smutný příběh...

17. února 2009 v 18:00 | Janča
Děvče- Hej .. mám otázku..
Kluk - ok , Ptej se
Děvče- Jak moc mě miluješ?
Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!
Děvče - jo…
Kluk - Proč ses ptala?
Děvče- ….>mlčí<…….
Kluk - Je něco špatně?
Děvče- Ne, všechno je v pořádku
Kluk - Dobře
Děvče - Jak moc ti na mě zaleží?
Kluk- Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl..
Děvče- Chceš?

Smutná láska...

17. února 2009 v 17:48 | Janča |  Citáty
Co se Ti stalo, že se tak smutně díváš?* "Nedívám se smutně...já smutná jsem..." *Proč???* "Protože se bojím..." *A když Tě chytím za ruku...pořád se bojíš?* "Teď ještě víc...že mě pustíš!!!!"¨


Zeptej se mě PROČ ...a já ti řeknu JAK...Řekni, že mě miluješ...a já ti dám důvod mě nenávidět. Proč to všechno? Protože, jak tě mohu milovat..když vím...že jednoho dne bych tě mohla nenávidět...

Absolutní vyčerpání...

17. února 2009 v 16:45 | Janča |  Moje kecy
Nějak mi chybí síly.. v poslední době toho nebylo málo.. :-( a vlastně bylo všechno negativní... takže zase na dno? tak co by ne.. aspoň se mám zase od čeho odrazit - vlastně doufám, že není to dno bahnem , do kterého se budu zase dál a dál propadat...

Obrázek za obrázkem...

16. února 2009 v 17:45 | Janča |  Obrázky
Obrázek za obrázkem.. slza za slzou..vzpomínka za vzpomínkou..:-(





Nejsmutnější sny...

15. února 2009 v 18:31 | Janča |  Moje kecy

Nejsmutnější sny v životě jsou ty, o kterých víme, že se nikdy nesplní..


No jasně.. sny... splnitelné X nesplnitelné... zapeklité X jednoduché... obyčejné X neobyčejné... prostě sny! tak jaký je v nich rozdíl? kde je jejich pointa? existuje vůbec? je možné ji najít? Nechápu, jak bude vypadat.. newím, kde ji hledat.. jestli vůbec ji hledat.. jestli vůbec hledat něco, an co možná ani nechci znát odpověď..

Slzy v domě...

15. února 2009 v 17:20 | Janča |  Povídky
Byla pořád v tom starým a špinavým baráku. Oči měla celé rozmazané a zčervenalé a její tváře byli mokré od slz.Nevěděla kam jít, ale nejvíc ze všeho se bála jít dál.Co když v další místnosti je on říkala si, proč jenom sem do toho baráku musela vkročit.Je tu cítit zatuchlina a prach se jí snad přilepil na pusu, že nemohla dál dýchat.Spadla na zem, celá udýchaná, vystrašená, rozbrečená a oblečení měla celé roztrhané.Její předtím bílé tričko, nebylo už bílé, ale špinavé a od krve.Neslyšela nic, jenom tlukot svého srdce.Byl tak hlasitý, že nebyla schopna vnímat nic jiného.Přála si umřít, ale věděla že na smrt není připravená, byla tak mladá a krásná.Cítila se jako motýl v kleci, cítila jak její prach z jejích křídel pomalu ale jistě upadá do věčné nejistoty, nemohla dál létat, už jenom byla na zemi a čekala co bude dál.Uslyšela zase ty kroky, co ji naháněly takovou hrůzu.Sebrala všechnu odvahu a začala utíkat, proběhla místností kde byla jen jedna židle a na ni jenom spoustu zaschlé krve.Říkala si, až mě chytí co semnou bude, věděla že je tady ještě někde její kamarádka Izabel, že nemohla utéct, když jsou dveře všude zatlučené, udělali chybu že se rozdělili a šli hledat východ, nevěděla kde sebrala všechnu odvahu a začala Izabel hledat, pouto přátelství které k ní cítila bylo tak silné, že by byla schopna i pro ni umřít.Kroky utichli a srdce jí přestalo tak tlouct.Došla do místnosti kde byla Izabel, ale pohled na ni nebyl jako vždycky.Její nádherné hnědé vlasy nebyly jaké bývaly a její tělo bylo přivázané k židli a celé od krve.Běžela k ní, aby jí pomohla se z těch provazu vysvobodit.Když na ni volala jejím jménem, ani se nehnula.

Ruce...

15. února 2009 v 16:59 | Janča |  Obrázky

Ruce... - škoda jen, že se rozpadají... Proč??


Jestli opravdu miluješ...

11. února 2009 v 17:19 | Janča |  Moje kecy

Jestli někoho opravdu miluješ, musíš se pro něj vzdát všeho.


Musíš.. Nemusíš... !! snad jen jestli ho máš fakt hodně ráda... Ono to totiž bolí...

Nechlastej, nekuř, ...

10. února 2009 v 20:10 | Janča |  Život

Nechlastej, nekuř, nehul, nefetuj, prostě chcípni.


Nejjednodužší...:-)
i kdy - nebylo by špatné i: chlastej, kuř, hul, fetuj, prostě žij!


Snad jindy...

9. února 2009 v 16:48 | Janča |  Moje kecy
Tak snad jindy, že jo.. nechci se pořád trápit.. !!! A vlastně ani nevědět, jak to všechno je..Jak to všechno myslí... O co mu jde... O co mu šlo...

Znova a znova...

4. února 2009 v 20:48 | Janča |  Moje kecy
čau lidi... tak nějak se mi nechce moc vypisovat,ale asi bude lepší, když se tu aspoň vykecám, když už nic.. beztak to nikdo nečtete, tak co.. Titulek článku - Znova a znova.. proč? protože se poslední dobou snažím být v klidu, v nějaké té optimální pohodě..ale znova a znova se to nějak zvrátí a zas sem to já.. uzavřená a zamklá ve svém vlastním světě.. snad právě tím mnohým ubližuju...

Jíme, přibíráme, cvičíme..xD

3. února 2009 v 20:41 | Janča |  Moje kecy
čáu lidi..:D¨tak dneska mazaná náladka, newím, čím to je,ale snad tím, že mě přijela moje kočena až z Kladna:-* ale co chci napsat..:D jeden kec o posilovně a Vlastíkovi( učitely ze základky) a jídle a cvičení a všem prostě:D né, kecám..všem ne, to by bylo opravdu na dlouho a nudilo by vás to, tak jenom o tom, co jsem napsala před tím..

smutňunké..:-(

2. února 2009 v 20:55 | Janča |  Povídky
Smutné písničky,venku sníh,sobota,sedíte u počítače....většina z vás tento pocit asi zná.Pocit kdy vám příde všechno těžké,nemožné a kdy se cítíte sami.Tento pocit prožívala i jedna holka.Byla strašně zamilovaná do jednoho kluka.Pořád si psali,telefonovali a vypadalo to,že se z toho co nevidět něco vyklube.Ze začátku to vypadalo jenom jako přátelství,ale později t začalo být vážnější.Potom ale začal couvat.Najednou to nebylo už to,co dřív.

Neodkládej všechno, co odložit můžeš...

2. února 2009 v 20:50 | Janča |  Povídky
Dívali se na sebe a mlčky se pozorovali….. Ani jeden z nich nevěděl co říct. Proto se Honza rozhodl tuhle trapnou chvíli ukončit a rozhoupal se k odchodu. Chtěl Zuzku obejmout, ale ona se mu vytrhla a řekla mu, však se ještě uvidíme, neloučíme se napořád: ,,V šest u Kremrolky, ju?!" a zmizela za rohem.