Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Proč jsem tak blbá?

22. února 2009 v 16:20 | Janča |  Moje kecy
Sem tam, kde jsem byla před několika málo týdny.. nechápu to... mrzí mě to.. vlastně ani nevím, jestli je to to správné slovo.. jestli spíš neříct - bolí mě to...Chtěla bych to změnit.. jenže je to strašně těžké, ba nemožné, když druhá strana všechno zazdila... Nejsem tak silná, abych tu zeď prorazila... Vlastně už na to ani dlouho nemám sílu...Vzalo mi ji tolik situací... totálně ji ze mě vysálo... Moji veškerou energii a sílu...

Dlouho sem tomu nevěřila ani já... Myslela jsem, že to není tak zlé... jenže poslední dobou jsem o opaku přesvědčována čím dál víc... Nejsem taková, jako dřív... Vždycky, když v životě někoho potkáte, budete jiní než před tím... Třeba úplně jiní... budete vidět spoustu věcí jinak, protože je vám ten druhý dovolí poznat z jeho úhlu pohledu.. a třeba pak všechno přehodnotíte... Hodíte za hlavu to, co jste dosud brali jako to, čemu jste věřili a vezmete si a vryjete si do srdce zase jiný aspekt... ten jeho... Ono je pak složité hodit za hlavu i toho člověka, když vám tu společnou cestu (třebaže jen v přátelství) před vašimi očima zazdí.. a vy už vlastně nemáte ani tu sílu tomu nějak zabránit.. nějak to změnit... i přesto, že byste třeba strašně moc chtěli.. doufali jste v něco jiného.. snad v něco víc.. a teď? všechno se to zbořilo jako ten trapný domeček z karet!! je tak jednoduché do nich fouknout nebo se těch karet dotknout, abychom ten domek rozbili... Jenže ono si je ještě před tím, než to všechno uděláme uvědomit to, jak dlouho trvalo, než se ten domek postavil.. kolik času to trvalo.. kolik času jsme tím strávili... a teď najednou přijde a všechno je pryč.. všechno odletělo.. někde úplně daleko... tam, kdy bych to třeba nikdy nehledala...a když to pak najednou najdu, všechno se vrátí... všechny vzpomínky - vlastně šťastné vzpomínky, které se tím časem hledání změnily spíš na hořké... které však vlastně ještě hřejí u srdce... nevím, jak je to možné.. ale prostě to tak cítím... Asi sem blbá! pořád jenom čekat, doufat, hledat něco, co nikdy nemůže být...chtít něco, co nikdy nemůžu mít.. čekat na toho, koh nikdy nemůžu mít... Nezlobím se na něho... nemůže za to... Nejhorší na tom je, že si sama stěžuju sama... Protože pořád doufám, že se to může změnit.. i když v hloubi srdce vím, že to tak není....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama