Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Na co čekáš?

21. března 2009 v 12:13 | Janča |  Povídky
Necítila bolest. Vlastně jí bylo docela fajn. Jako kdyby v největším vedru chodila bosýma nohama po studených dlaždicích. Jako kdyby si nechávala rozpouštět čtvereček čokolády na jazyku nebo jako kdyby hladila kotě, které jí usnulo v náručí. Nevnímala. Měla zavřené oči a usmívala se. V myšlenkách se k němu naposledy přitulila, nechala se políbit na rty a pak ho shodila ze skály. Pozorovala, jak padá. Jak se jí pomalu vzdaluje, v očích děs, ve tváři výraz prasete po první ráně. Překvapilo ho, že necítí bolest, když dopadl. Vlastně mu bylo fajn. Jako kdyby v největším vedru chodil bosýma nohama po studených dlaždicích.
Komu byste zavolali? Co byste řekli? A na co čekáte...? Četla ty řádky pořád dokola, dokud je neznala nazpaměť, a pak si je celou dobu potichu opakovala. Komu byste zavolali? Co byste řekli? Obracela mobil v ruce. Co byste řekli? A na co čekáte? A na co čekáte? Dojela šipkou v telefonní seznamu na jeho jméno. A na co čekáte?
"Terezo?" Překvapený hlas.
Na druhé straně ticho. Chvilku. "Ahoj."
"Potřebuješ něco?"
"Jo... Chtěla jsem ti říct, že mě hrozně mrzí, jak jsem se chovala..."
Odmlka. "Je to víc jak půl roku."
"Já vím." Odmlka.
"Ještě něco?"
"Jo."
"Co?"
"Miluju tě."
Odmlka. "Terezo... Co to má kurva znamenat?"
"Jenom chci, abys to věděl. Ahoj."
"A teď co?! Teď mi to jako položíš?"
"Asi jo."
"Skvělý."
Odmlka.
"Ještě něco?"
"Už nic."
Zasmál se. Ironicky. Nešťastně. "Ty se na mě vykašleš, pak o tobě půl roku neslyšim, nevim jestli vůbec žiješ, a pak mi zavoláš, řekneš mi tohle a zase mi zmizíš ze života?"
"Hrozně mě to... všechno mrzí..." Plakala. Zavěsila.
Hodil na sebe bundu, vzal klíčky od auta a vyrazil. Než bude pozdě. Červenou na semaforu ignoroval. Možná neměl... A možná to tak bylo lepší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama