Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Duben 2009

I´m sorry...

28. dubna 2009 v 19:46 | Janča |  Moje kecy
Chaos shonu... - ironie osudu... - Všechno je tak přehnané... - Cukr je moc sladký! - Sůl je moc slaná! - Nebo je to ve mně? - Nebo jsem to já, kdo se nechápe? - Kdo se ztratil v současnosti? - ... - Hodiny tikají.. - Čas se krátí... - Svět se mění... - Lidé se mění... - Vlastně je to všechno tak nějak jiné... - Ztratila jsem se v dnešku.. - Tak jaký bude zítřek? - Co od něj očekávat? - Zklamu jako vždycky... - Zase v tom nevidím téměž nic pozitivního... - všude samý negativismus... - Sama nevím, co od sebe čekat... - Ta nevědomost,... - všechno už trvá děsně dlouho... - Je chyba ve mně? - Je to tím, že nedokážu zapomínat? - nebo já nevím.. - Zase netuším... - Nejde říct, že zapomenout nechci.. - Prostě mi v tom něco brání... - Je to jenom otázka rozumu? - Co když už srdce zapomnělo? - Co když se celé změnilo.. - Zklamání? - Nikdy asi nic jiného nečekalo... - Prostě to muselo přijít... - Jenom nevím, jestli přišlo ve správnou dobu.. - Protože já jsem na to asi nebyla moc připravená.. - Věděla jsem, že to němůže být tak dál.. - Jenže v té době jsem měla ještě alespoň kousek té naděje... - Kotvy, která dokáže loď udržet na jednom místě.. - Naděje je pryč.. - Zbývá pouhý pocit křivdy.. - Pocit prázdnoty... - Přitom jsem si myslela, že to jakž takž ustojím... - No, asi to byla fakt jenom blbá domněnka... - Nijak se nezvrtla.. - Prostě to přešlo a já jsem tady... - V tomto čase.. - V tomto prostředí.. - S těmito pocity.. - Nedůvěřivá... - Uvědomuju si spoustu dalších věcí.. - Spoustu lidem jsem ublížila.. - ale bylo to nechtěně.. - Vím, to mě neomlouvá... - Odstrčila jsem kamarády.. - jenže ne kvůli tomu, že bych je neměla ráda.. - že by mi na nich nezáleželo.. - že by mi bylo jedno, jak se jim daří... - víc bych jim ublížila tehdy, pokud bych s něma byla... - vypadalo by to, že si s nimi nemám co říct.. - že došla společná témata... - že už to není tak, jako dřív.. - možná jsem se změnila.. - nepopírám to... - jenže asi je to potřeba... - druhačka, ale přitom jedna z nejinfantilnějších...- nebo já newím, jak to říct... - nedokážu to teď momentálně nějak pregnantně vystihnout... - Nejradši bych byla někde úplně jinde.. - třeba seděla u vody a kukala na ty všechny vlnky, které si po ní tak svobodně plavou... - téměř bez pravidel.. - je jenom vítr, který jim určuje intenzitu a směr... - mnohdy závidím... - tu svobodu.. - bezstarostnost.. - chtěla jsem někoho, kdo nestál o mě... - a je mě líto, že to dokážu napsat... - ale přitom... - pořád jsem to nedokázala pochopit... - Pořád se na něj dívám přes ty zatracené růžové brýle.. - i když je to tak dlouhá doba, co se to všechno změnilo... - Promiň!

.....

I´m sorry for your pain...
I´m sorry for your tears...
I´m sorry for your fight...
I´m sorry for all the little things you didn´t know...
I´m sorry for the words I didn´t say...

...





The reason is...

24. dubna 2009 v 15:29 | Janča |  Obrázky
LiL Nikk's Photo on IMEEM

LiL Nikk's Photo on IMEEM

LiL Nikk's Photo on IMEEM

LiL Nikk's Photo on IMEEM

LiL Nikk's Photo on IMEEM

*SorrY*

LiL Nikk's Photo on IMEEM

Nikdy...

24. dubna 2009 v 15:17 | Janča |  Básničky
Nikdy nechci,aby si prožil to co já..
Ten smutek,prázdnotu..
Ty slzy,a samotu..
Přeju si jen jediný..
A to,Tvoje poslední obejmutí..
Potřebovala bych tolik síly..
Na to abych to zvládla..
A všechno s TEBOU překonala..
Potřebuju cítít to Tvoje teplo..
Ale asi to tak bohužel skončit muselo..
Jenže Ty o to nestojíš..
A tenhle hloupej sen..
Kterej neni reálnej..
mi NIKDY NESPLNÍŠ..!

Pocity...

21. dubna 2009 v 20:23 | Janča |  Moje kecy
Ztrácím kontrolu nad časem...Ale kulantně se snažím přecházet na jiné myšlenky... ale zbytečně.. zapomněla jsem se v minulosti a teď mi připadá, že se ztrácím v realitě a současném dění... Kousky snů se mění v stonky růží... Pregnantněji řečeno - růže jako růže - květy či poupata s trny... Každý sen má pozitivní a negativní stránky... Částečně je na nás, jakou měrou se splní... a jestli vůbec... Chceme ty úspěchy(květy růže) nebo nám stačí, že se bez snahy budeme dívat na to, jak to prostě samo dopadne? Jak a čím to všechno skončí?... - Rozbité zrcadlo - moje zničené vzpomínky, vybledlé fotografie symbolizující dětství, sny, které se nevyplnily či roztříštěné srdce? Dá se to chápat různě... Je na člověkovi, jak to vidí.. a mnohdy vlastně ani nejde o to, jak by to vidět chtěl... Zklamaná životem... Striktně řečeno - život je ku*va, která si s lidmi pořád jenom tristně hraje...A nebo to není život, ale jsme to my, kteří hýbou světem a ovlivňují dění kolem nás? Jenže co takové predestinace(předurčení)? Pro mnohé blbost... a já se ztratila v té spleti myšlenek a všeho, co jsem dřív věděla a čím jsem si byla jistá... Chtěla bych vědět, jestli si vzpomínáš na mé jméno a na všechno se mnou spojené.. Chtěla bych se nadechnout vzduchu, ale z úzkosti a strachu se bojím.. Strach? Připadá mi, že jiná cesta není... Je všude kolem nás a mnohdy tak neočekávaný.. A co když i on sám má následně strach o nás? Co když se o nás časem začne být taky? ... respektuju cestu jiných, rozhodnutí jiných, víru, názory,... Ale pořád je něco, co mě zavazuje... něco, co mi nedovoluje se odtrhnout z toho mého černobílého světa...¨Stíny snů chtějí a vyžadují víc, než jim dokážu dát.. Neptají se, jestli chci.. prostě musím... nevím, jak jinak to vysvětlit.. Sny mi pletou hlavu... myšlenky mě zamotávají do chaosu současnosti... Neznám cestu, kudy odejít... neznám místo, kde hledat nůžky, které by všechna pouta přestříhly.. neznám nic... vlastně nic.. to je to správné slovo.. Taková nejistota... Připadá mi, jako bych se ocitla úplně někde jinde.. tam, kde nikoho neznám a kde nikdo nezná mě... Dno propasti, ze které není úniku? Labyrint? Jeskyně se slepými uličkami? Snad...Nemám bezpečnou půdu pod nohama a každou minutou se bojím, že se propadnu ještě níž.. Vlastně už není téměř nic, co by mě tady na této úrovni drželo..Tak proč nesestoupit ještě níž? Není ostuda upadnout, je ostuda zůstat ležet..
....
Proč si se mnou zahráváš? ... ale máš pravdu.. Nejvíc jsem si dokázala ublížit sama..
... Tvoje..vaše Janča:-*

Slepota...

18. dubna 2009 v 17:41 | Janča |  Moje kecy

*** Všichni jsme schopni zamilovat se do člověka, jenž je schopen nás úplně zničit! ***


Jak prosté... Milovat, ale přitom se nechat druhým, na kterém nám tak záleží(záleželo), ničit.. Je jen otázkou času, kdy budeme na dně úplně... Kdy se budeme zničeně plazit po zemi a hledat něco, co nám pomůže se opět postavit na nohy a jít... Jít, možná bych chtěla moc.. začít hned chodit, bez opory... Naše slepota v lásce nás může dovést až tu... Tam, odkud se dlouho nebudeme moci pohnout doprava ani doleva, posunout se o krok vpřed nebo se vrátit krůčkem dozadu...Mnohdy vidíme druhého v tom nejrůžovějším světle. všechno je fajn, všechno klape a vychází a máme pocit, že už to nemůže být lepší... Jenže toto je úplně absurdní.. Vždycky může být hůř. Po hezkých chvílích přichází nečekaně pád...A ne moc příjemný... Situace, které jsme dřív brali za ty nejhezčí, které jsme prožívali a kdy nám bylo hezky se mění..Mění se názory... Vždyť srdce jsou na to, aby se lámala a názory proto, aby se měnily, ne? Láska není o tom, abychom chtěli něco získat, ale o tom, že chceme něco dát... Škoda jen, že mnozí to vidí jinak.. Proč ztrácet a zbytečně nabízet, když z toho, že vím, že mě miluje, můžu mít zisk? Je tak jednoduché říct, že je konec... Proč taky ne? Dostal jsem, co jsem chtěl a víc mě nezajímá.... - Zklamal, aniž by si to uvědomil. Vzal srdce a přitom ho chtěl jenom zahodit. Tím ho zničil... A nezničil tím jenom srdce, ale i toho druhého a jeho lásku k němu... Jak jednoduché...
...

click to comment

...
Asi se na mě řítí depka.. radši odcházím a dopisuju, ať není pozdě a neschýzuju tu ještě víc...
...
vaše( Tvoje) Janča :-*

Ztratit dokáže každý...

18. dubna 2009 v 16:09 | Janča |  Láska
Milovat! Proč tak často užíváme tohoto slova, aniž bychom si dokázali představit či uvědomit co vlastně znamená? Naše neznalost ostatní zraňuje. Není to jen něco víc než mít rád. Je to cit, který nikdo nedokáže přesně popsat. Každý si pod tím představí trošku něco jiného.
V tom je právě kámen úrazu. Jeden si myslí, že milovat je odevzdat se druhému člověku, věřit mu, dát mu svou duši, své tělo, svůj čas a být za to rád. Nikdy jej nezradit.
Přitom druhý věří v něco jiného a říká: "Miluji tě". Kde je tedy pravda?
Co je ideál slova milovat... Lásku dávat a hodně za ni získávat, říci tomu druhému co k němu opravdu cítíte, než bude pozdě. I kdyby se celý svět k tobě otočil zády, musíš vydržet a stát se svojí láskou. Protože láska je ta největší bolest na světě, ale zároveň ten nejnádhernější pocit, že jsi milován.
Láska je to nejkrásnější, co člověk muže získat, láska je to nejkrutější, co muže člověk ztratit. Proto hledej všude, projdi svět křížem krážem a ptej se jen na lásku! Až ji najdeš, tak si ji braň a hlídej jak nejlíp umíš... protože ztratit ji dokáže každý, ale jen málokdo ji dokáže ubránit.
Nikdy nezapomeň na svou lásku, i když si říkáš, že na ni stále myslíš. Dříve než v pokušení koukneš po jiné, zamysli se, co ve své lásce všechno máš a co vše riskuješ. Nezahazuj cit, který by ti vydržel na věky, pro jeden krátký okamžik.

Třeba někdy..

18. dubna 2009 v 16:06 | Janča |  Láska
Ležím v tvém pokoji s kudlou v srdci,pomalu umírám a přemýšlím, jestli se ještě kdy setkáme.Má krev se rozlévá po podlaze jako vzpomínky na tebe.Rudé slzy stékají z mých očí a já se ptám proč jsi mi to udělal?Miluji tě,ale mé jizvy říkají něco jiného.
Jestli láska znamená život raději chci zemřít.

Ty...

15. dubna 2009 v 20:05 | Janča |  Moje kecy
Bez tebe ani krok, bez Tebe nikam.. S Tebou až na konec světa, s Tebou kamkoliv.. Protože si Tě strašně moc vážím a nikdy nepřestanu, protože mi hodně pomáháš... Kdyby nebylo Tebe, nevím, kde bych byla teď a zároveň kým bych byla.. Kdybych Tě ztratila, ztratila bych i kus sebe, protože ta ztracená část by odešla s Tebou pryč.. Někam..prostě pryč.. Bojím se, že bych nevěděla, kde Tě hledat.. Kam jít, abych Tě znovu našla.. Věřím, že to nikdy nebude tak horké, abychom se rozešli ve zlém... Vlastně abychom se rozešli celkově... Mám Tě v srdíčku a budu Tě mít v srdíčku napořád.. I když budeš třeba jednou daleko, pro mě budeš blízko, protože Tě budu nosit uvnitř.a v mých vzpomínkách... Stačí si vzpomenout třeba na to, jak jsme spolu jeli 2x do Brodu..chtěli jsme náušnici a ani jednou tam nebyli:D ..nebo na výletě... Za ten výlet jsem strašně vděčná... Protože moc dobře víš, že to v té době nebylo mezi náma nějak růžové... Znáš mé jméno, znáš mé sny, znáš mé myšlenky a znáš mě a to je pro mě to nejdůležitější.. Kdybych Ti nevěřila, nikdy bych Ti to neřekla.. Prostě jsem strašný melancholik.. ale tak to je vedlejší... Prostě a jednoduše - Nikdy o Tebe nechci přijít, protože si voda, která mě drží nad vodou.. Jsi inertní zóna, která mě brání vstoupit tam, kde by mi nebylo fajn. Jsi anděl, který mě chytí za ruku tehdy, když mám pocit, že začnu padat. Jsi moře, do kterého můžou padat mé slzy. Jsi studna, do které se můžu vypovídat a vím, že to, co Ti řeknu, nebude vědět někdo jiný... Jsi člověk, kterého mám strašně moc ráda... Kočeno moje, miuškám Tě! jenže mnohdy jsou všechna slova zbytečná.. Důležité je to, jestli to tak cítíš Ty a já věřím, že to tak je...
Děkuju za všechno!
Tvoje..vaše.... Janča :-*


Jak absurdní...

14. dubna 2009 v 17:38 | Janča |  Moje kecy
Nepochopím...Mnohdy je všechno v pohodě, nálada sice není až tak slavná, ale dá se to přežít. Stejně tak tomu bylo i dneska.. jenže jenom do určité doby.. Striktně řečeno - nesnáším, když má někdo poznámky k tomu, že píšu nj,jn nebo hm, když na to, co psal před tím, nic jiného napsat nejde... Fakt celkem hloupé.. Tak jako schválně.. Co byste odepsali na : Jak se máš - Ujde to... jak byste pokračovali? Mnohdy je pro mě ¨myšlení a přemýšlení toho člověka velkou hádankou, protože nikdy newím, co chce slyšet a co ne.. A nikdy se netrefím..ale tak co už.. beztak je to o ničem.. Nesnáším lidi, kteří se na kamarády jenom hrají a je jim jedno všechno, co se týká vás.. ale to je jedno.. Nebudu to tu dál víc rozebírat, beztak to nikdo nebudete číst a navíc bych si zkazila náladu ještě víc, než mám teď:D
tak se teda mějte krásně:-P
vaše Janča:-*

Velikonoce...

13. dubna 2009 v 15:23 | Janča |  Moje kecy
Jsou skoro 3 odpoledne a nějak jsem se začala nudit. Tak tady napíšu něco málo k dnešnímu dni... Je pondělí, avšak jiné než všechna další, kdy se po víkendu lidé vrací zpět do svých prací - i když v této době, ekonomické krizi, kdy se propouští, lidé přicházejí o práci a tím i o finance, které jim dříve zajišťovaly zaplacení zůsných záloh či inkas. Jde o den, který prožívají spíše vesnice nebo menší města, kde se zachoval zvyk , pro který je typické, že ráno chlapci chodí po domácnostech svých známých a šlehají dívky ručně vyrobenou pomlázkou vyrobenou z vrbového proutí. No a jak to bylo u nás? Nejsem moc vyspaná.. Z akce jsem dorazila v půl páté a sestra mě vzbudila kolem půl 8. Navíc zítra vstávám do školy v pět, takže to bude celkem sranda... Před chvílí tu byl kámoš, který se tu zdržel trochu déle.. jinak jsem si dnešní den celkem užila. Až na to, že si nejsem jistá tím, jestli si zítra ještě sednu... Bylo tu celkem hodně kluků. A nevím, co to mají za blbý zvyk, ale celou mě vymáchali ve vodě, takže asi tak,no... Snad není předčasné, když zhodnotím tento den jako vydařený, kdy alespoň v naší domácnosti proběhlo všechno bez konfliktů a v přátelském pojetí. Snad to tak bude i další roky...
vaše Janča :-*

Kdyby...

11. dubna 2009 v 19:52 | Janča |  Moje kecy
...
Kdyby v každé slze, co jsme kvůi tobě vyplakala, bylo alespoň kousek zapomnění na tebe, už dávno bych nevěděla, že existuješ...
...
Tvoje..vaše Janča :-*

Neúplná...

9. dubna 2009 v 23:50 | Janča |  Moje kecy
Neúplná... ale pořád ne tak prázdná, jak by se mohlo zdát.. sice bez naděje, ale pořád něco zbývá... něco je... ale není téměř nikdo, kdo by chápal... bez víry, nevěřící, že by něco takového mohlo pomoct... s přáteli, kteří ví strašně moc... s kamarády... s cigaretou v ruce... s myšlenkami směřující k utopickým "blbostem"... utopie... jak líp to napsat... spůlkou srdce a s tím, kdo nikdo nečekal...
Mrzí mě to.. ale je to to nejjednodušší, co jsem mohla udělat... zmizet z tvého života, abys byl šťastný...
Chtěla jsem vybudovat most pro naše dvě srdce.. ale nevyšlo to... teď pluju po vodě a nemám představu o tom, kde se nacházím, jakou pluju rychlostí a kterým směrem... ale snad, jak dorazím na břeh, všechno přehodnotím.. i když - vlastně bych to neměnila.. už jsem si zvykla... jenže to pořád bolí... Naděje odplula a je dál, než bych chtěla..



vaše Janča :-*

PIN - Wino a śpiew - text

9. dubna 2009 v 17:08 | Janča |  Texty písniček

Nie wybaczą mi kilku salbszych chwil.
Nie uwierzą, że brakło mi już sił.
Nie podadzą dłoni kiedy będę chciał.
Każą dalej mi biec choć na drogach już śnieg.
Rozliczą mnie ze wszystkich słów.

Ref.
Do stracenia już mam tylko wino i śpiew,
najważniejszy jest czas, w którym robię co chce./ x2

Nie pozwolę by ktoś oskarżał mnie,
nie chcę słychać drwin za to, że
nie ugiąłem kolan pod naciskiech cudzych słów.
Każą dalej mi biec choć na drogdze już śnieg.
Rozliczą mnie ze wszystkich moich słów.

Ref.
Do stracenia już mam tylko wino i śpiew,
najważniejszy jest czas, w którym robię co chce./ x2

Najważniejszy jest czas, w którym robię co chcę.

Ref.
Do stracenia już mam tylko wino i śpiew,
najważniejszy jest czas, w którym robię co chce./ x2

PIN - Pójdę pod wiatr, jak najdalej - text

9. dubna 2009 v 17:06 | Janča |  Texty písniček
Ukrywamy sie przed światem
ukrywamy twarz
Bojąc się, że ktoś zobaczy
trudną miłość, wielką miłość


Pójdę pod wiatr, jak najdalej
gwiazdy znów wskażą mi
drogę, którą do ciebie iść

Pójde pod wiatr, nie ustanę
na twój głos, oddech twój
będę czekał aż braknie tchu
aż braknie sił...


Kto zabroni nam miłości
kto powstrzyma nas
Odrzuceni w namiętności
pokonamy czas


Pójdę pod wiatr, jak najdalej
gwiazdy znow wskażą mi
drogę, którą do ciebie iść

Pójdę pod wiatr, nie ustanę
na twój glos, oddech twój
będę czekał az braknie tchu
pod wiatr


Pójde pod wiatr
gwiazdy znów wskażą mi
drogę, która do ciebie isc

Pójde pod wiatr, nie ustanę
na twój głos, oddech twój
bedę czekał aż braknie tchu
aż braknie sił

będę czekał

Letím.. a ztrácím se...

9. dubna 2009 v 11:59 | Janča |  Různé
hledím do země, mezi betonem prodírají se škvírama trsy trávy.
křik motorů aut, a v dáli někde zoufalé kvílení brzdící lokomotivy,
chtějí se překřičet?
proč?..nestačí už tOlik hluku kolem., kde ve městě, přeci jen tak malém.
já nevím, už ani svět nevnímám...z mého života se stává malér.
ať nořím se do minulosti,
přec když se v ní zapomenu, prý v budoucnosti se ztratím.
jediným dotekem,
ztrácím kontrolu nad časem...
jen nevím o kom mluvím.
padám do mlhy.
vníž usínám.
hledím do duhy.
pruhy počítám.
letím, padám...
(už mě doufám nikdo nevidí.)

Vzpomínáš?

9. dubna 2009 v 11:57 | Janča |  Láska
Vzpomínáš, jak jsme si spolu malovali budoucnost???
Jak jsme plánovali , že spolu dobyjeme svět???

Jak se nám srdíčko houpalo ve větru lásky???
Navzájem jsme si pomáhali nést těžká břemena....
Naše objetí byla nekonečná....
Vzpomínáš, jak jsem tě léčila, když jsi byl nemocný???
Jak jsme i v těch myšlenkách byli stále spolu??
Na to obrovské srdíčko z poutě, které jsi mi dovezl???
Jak jsme se hledali a nakonec se našli???
Ale taky si vzpomínám, jak jsem zůstala sama... na ten den, kdy ty ses nevrátil....
Promiň miláčku, já vím... chceš už spát... tak já teda přijdu zítra a vyměním ti tu kytici na náhrobku, je už cela zvadlá... tak jako já...

Realita...

9. dubna 2009 v 11:51 | Janča |  Citáty
"Nikdy nevěř ostnatnému drátu, byť se stokrát tvářil jako stonek růže."(Karel Kryl)
Nikdo není andílek, i když tak vypadá. Neměli bychom si tudíž o osobách, které nás obklopují, vytvářet iluze, jestliže neuneseme trvdý dopad do reality. Spíše bychom se měli permanentně držet při zemi, protože stále hrozí, že nás něco nepředvídatelného srazí dolů a ukáže nám pravou tvář našeho vysněného obrazu. A někdy to i zabolí, ten pohled na pravou tvář zabolí...

zroj: už ani newím..:-( měla jsem to v dokumentech..

Kvůli lásce?

9. dubna 2009 v 11:49 | Janča |  Láska
Co je člověk schopen učinit kvůli lásce?
Změnit své chování?
Změnit své vystupování?
Změnit své názory?
Změnit životní priority?
Změnit přístup k různým věcem?
Získat nový pohled na svět?
Opustit osobu, kterou milujeme?
Zradit přátele?
Zabít?
Zemřít…?

Soucit...

9. dubna 2009 v 11:47 | Janča |  Básničky
Nemůžeš spát,nemůžeš snít,
když zavřeš oči chce se ti blít.
Život je kurva,furt si s tebou hraje,
máma je nenávist,která v tobě zraje.
V duši je prázno,oči sou nevlídný,
hraješ si na soucit,co tě prý ovlivní....(camaya)

Někdy "sorry" nestačí...

9. dubna 2009 v 11:46 | Janča |  Básničky
Sorry,že jsem všechno změnila,
ale jiná cesta pro mě nebyla.
Vím,strávil si spoustu nocí bádáním,
jak zničit nicotnost strádáním.
Mé srdce ale zkamenělo
a na tebe dlouho nemyslelo.
Byla jsem slepá a vlastnila jsem křídla,
teď už jen prázdnota mi zbývá.
Proč tvrdíš,že jsem všechno zkazila?
Proč říkáš,že jsem naší lásku zabila?
Dlouho si tu nebyl a neviděls mé slzy,
teď na mě křičíš a mě to všechno mrzí.
Vím,co to všechno znamená,
už není návratu,
cesta je zavřená.
(camaya)