Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Láska vs. zamilovanost

8. dubna 2009 v 22:04 | Janča |  Láska
Je zajímavé, že zamilovaní o svém stavu s oblibou hovoří jako o lásce, a ti, kteří prožívají skutečnou lásku, o zamilovanosti obvykle nemluví. Jaký je tedy mezi těmito dvěma pojmy vlastně rozdíl?
Asi nejpatrnější rozlišení spočívá v tom, že zamilovanost může odstartovat ve vteřině jako kosmická raketa a stejnou rychlostí stoupá k svému vrcholu, zatímco láska vzniká a rozvíjí se pozvolna. V tomto směru je matoucí výraz "láska na první pohled" - na první pohled se můžeme pouze zamilovat (pokud tento stav časem přeroste v lásku, ve vzpomínkách si to pak všechno smícháme dohromady). Další rozdíl je jednoznačně biologický.
Zamilovanost způsobuje poměrně výraznou změnu hormonálních hladin - a to nejen co se týče pohlavních hormonů, ale také třeba serotoninu, zvaného "hormon štěstí", či dalších substancí ovlivňujících fyziologické a v jejich důsledku i psychické děje v organismu. Při polibku reaguje mozek zamilovaného tvora prakticky stejně, jako by si dotyčný šňupnul kokainu, deset minut se srdečně smál či se půl hodiny oddával příjemnému aerobnímu pohybu (každý si může vybrat, co z toho je pro něj nejdosažitelnější).

Někteří odborníci považují za "zamilovanost" i záležitosti trvající třeba jen pár minut - setkáte se s očima někoho pro vás přitažlivého, proskočí jiskra… a nemusí následovat vůbec nic dalšího. Už tak jste údajně prožili kratičkou zamilovanost, která vašemu tělu i duši udělala dobře. "Pravá" zamilovanost je samozřejmě o něco delší - trvá několik hodin, dní, týdnů, měsíců… Za limitní se však považují dva roky (plus mínus - samozřejmě jde o individuální záležitost). Déle totiž tělo v onom biochemicky pozměněném stavu nevydrží a - ať se nám to líbí, nebo ne - vrátí hladiny všeho zpět k normálu. V tom okamžiku se také ukáže, zda má končící zamilovanost šanci přerůst v lásku. Milovaného či milovanou totiž najednou spatříme bez hormonálních růžových brýlí (on/ona nás ale taky) a nezbývá než zvážit, zda to bereme i tak. Pokud ano, teprve se dá začít mluvit o lásce. Ta může - a nejen v pohádkách a romantických filmech - trvat třeba navěky. Na rozdíl od zamilovanosti, která běží na vlastní pohon a žádnou "podporu" nežádá, se však láska musí budovat, a to stojí obvykle trochu námahy, kompromisů, slzí… Asi proto zamilovaností zažijeme za život spoustu, zatímco lásek jen málo, jednu… nebo také žádnou, pokud nejsme ochotni tu trnitou cestu za štěstím alespoň vyzkoušet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama