Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Květen 2009

Otázka existence

31. května 2009 v 13:56 | Janča
Tak přemýšlím, jslti zrušit tento blog... Beztak mi připadá, že je celkem o ničem.. Tak nevím, co dál... Nechat nebo zrušit??

===> HLASUJTE...

Moje jméno...

24. května 2009 v 21:30 | Janča |  Moje kecy
NEZAPOMNĚL!!! Třebaže jsem pro něj obyčejný vzduch, obyčejná voda, co teče v každém zakaleném potoce po tak šíleném dešti, který nám zanechává bláto na botách a smáčené vlasy...teda pokud nemáme nějaký ten puntíkovaný deštník, který más před deštěm, před těmi hořkými slzami andělů ochrání... Sama vůbec netuším a nevím, jak se změnil jeho cit ke mně, ale jedno vím určitě... Toto je ten nejkrásnější dárek, který jsem dneska dostala!!! A který jsem vlastně mohla dostat... I když jsem v hloubce duše cítila, že ho získat nemůžu... Teď vím alespoň jedno... Vím, že jsi nezapomněl alespoň na moje křestní jméno!!! I toto je pro mě výhra... Snad jsem nebyla jenom hračka, kterou nikdy neměl ani trochu rád...

...

Prostě a jednoduše:

One love, one life...

...

Dneska večer je pozdě, stejně jako bylo pozdě včera, před týdnem, měsícem, půl rokem... Měli jsme se zajímat jeden o druhého, ne o sebe... připadalo mi, že jsme jako jeden, ale přitom jsme byl každý jiný... Třeba jsem si dovolila příliš, ptala jsem se moc a taky jsem moc cítila.. třeba proto to zcela , vlastně téměř vůbec nevymizelo... - Je zbytečné chovat se, jako bys nikdy nezažil lásku... Nikdy se ti nevyplní přání, aby ses bez ní obešel...Zklamala jsem??? Nedal jsi mi pomalu nic a teď je to téměř všechno, co vlastně mám... Mnohdy je to jediné, co v lásce dostaneme, jenom ta šílená a ukrutná bolest.. A víme, že se jí beztak nevyhneme... Co je snadnější?? Dát někomu za to, co se stalo, vinu nebo nevytahovat vinu zpět na světlo světa?

...
vaše Janča:-*

Vyhlídky nebo iluze?

22. května 2009 v 23:59 | Janča |  Moje kecy
Chtěla bych znát ten pravý důvod, proč mě nechceš milovat...


I když jsem pochopila, že už to nikdy nebude jako dřív, přesto bych ráda znala odpověď alespoň na to, jestli to vůbec byla hra nebo co to měla ve skutečnosti znamenat.. Asi to uplynulo moc rychle na to, abych to stačila pochopit...A udělat si z toho nějaký závěr... Nebo já nevím, nějak jsem se v tom celém ztratila asi už na začátku.. Nadějné vyhlídky nebo ztracené iluze?? Beztak to vyšlo na stejno... Asi už je zbytečné se tím zabývat... Kéž by to pochopilo konečně i moje srdce...


Bolest

19. května 2009 v 18:15 | Janča |  Básničky
Bolest, jinak se tomu říkat nedá,
Když tvá láska na špatného muže sedá.
Pak jenom divíš se, že si tak blbá,
Ale to je láska, ta si to rozmyslet vážně nemá.

Ale co když miluje i on tebe?!?
To otvírá se ti nebe.
Ale pak zjistíš, že má holku
A nezatančila by sis s ním ani polku.

Co řeším, vždyť já mám taky kluka,
Jsou to pro mne i pro ty ostatní muka.
Teď kvůli všemu, co se stalo brečím, jak malá holka,
Chci aby ze mne byla za chvilku mrtvolka.

Žíly podřezat to dokáže každý debil,
A já nechci být pak, jak nějaký labil.
Proto radši neudělám vůbec nics,
Budu se utápět ve svém svědomí.

Dobře mi tak, jsem prostě blbá,
I kamarádka nemá být na mne proč milá.
Za všechnu bolest můžu já a on,
Kdybych šla radši sama dom….

Ztratila jsem Tě!

19. května 2009 v 18:14 | Janča |  Básničky
Ztratila se slova lásky,
ztratila se kvítka sedmikrásky.
Rok za rokem se předbíhá,
dní cos mě líbal ubývá.
Já chtěla svět s tebou obletět,
do oblak s tebou vyletět.
Teď už každý jdeme cestou svou,
ty však ve dne, já jen tmou...

Lež

19. května 2009 v 18:12 | Janča |  Básničky

LEŽ


Byl jsi můj jediný,kterého jsem měla.
Byl jsi i ten, koho milovat jsem chtěla.
Však lhal jsi mi, a to nejde odpustit.
Nezbylo než vstát a navždy tě opustit.
Tvá ústa říkala,že měl jsi mě rád,
tedˇtomu nevěřím-uměl jsi jen lhát.
Tvá ústa říkala slova plná něhy a lásky.
Všechno však prazrdail polibek té cizí krásky.
Chci na tebe zapomenout.
Nenávidím lháře!
Ta rána však velká je jak polární záře.
Prosím, nech mě jít...

Slzy minulosti...

19. května 2009 v 18:10 | Janča |  Moje kecy
V minulosti jsem nikdy nedovolila, aby někdo viděl mé slzy!

A přitom to bylo snad to jediné, co jsem kdy jistojistě měla..




Sůl a cukr...

18. května 2009 v 22:46 | Janča |  Moje kecy
Sladká sůl se nikdy nevyrovná slanému cukru!!! Žádné slzy! Žádný strach! Oslepil mě zmatek... chaos... Jen čas ukáže, jestli se to všechno osvojí v realitě a bude to tak,jak si to představuju... mnohdy by mě zajímalo, jestli je to všechno tak podobné, byť téměř stejné.. jestli je pohled z našeho virtuálního světa na realitu tak čistý jako pohled z reality do virtuálního světa... Zničím si oči, když se budu dívat do toho ostrého světla, které přináší realita... její paprsky mě oslepí.. a nebo už se tak stalo??? Tak co je opravdové?? Kde je ta hranice, která odděluje vlastní volbu a povinnost bez jakéhokoliv diskuze? Snad mě to všechno nezlomí... Snad zůstanu stát pevně nohama na zemi.. nevím, jestli na ní stojím teď, ale přála bych si to, aby to všechno nebylo o moc horší... Je tisícero důvodů, proč bych chtěla spoustu věcí navrátit zpět... Mnohdy cítím, že slábnu tím více, čím více kráčím po té cestě, která mě má dovést tam, kam bych byla nejraději... Zhroucená... vím, že ty sny, které jsem tak dlouho viděla jako východisko ze všech problémů, jsou najednou úplně pryč... Odcizily se... Kde je to všechno, co jsem měla?.. Ztratila jsem chuť hledat něco, co jsem chtěla získat... °°° Místo bez oken a srdce bez pocitu..°°° Lži o světě... Nedomyšlenost...
....

Je mi špatně z těch všech lží!!! Z těch her ! protože ty jsi už předem věděl, že jsem to já, kdo opět prohraje! Vždycky jsem to nějak přenesla a šla jsem dál... Spoustu věcí jsem ztratila.. A to, co jsem získala, bylo pár odpovědí na otázky, na které jsem nechtěla znát odpověď...

....
Vím, že jsi nikdy neoplakával mou nepřítomnost! Vím, že jsi mě snad vlastně nikdy opravdu nechtěl! Vím, že jsem pro tebe byla snad jen ta prachsprostá přítěž! Vím, že ti nechybím! Vím, že jsi mě nikdy nemiloval tak, jak já jsem milovala tebe! Vím, že mi spoustu věcí možná neodpustíš! Vím, že tě nezajímá nic spojené se mnou! Vím, že jsem pro tebe tak nedůležitá! Vím, že jsi kvůli mě nikdy nechtěl nic obětovat! Vím, že už jsi na mě zapomněl...
JENŽE TEN, KDO MILOVAL, NEZAPOMNĚL A ZAPOMNĚL POUZE TEN, KDO NIKDY NEMILOVAL!!!



I love you anymore...

17. května 2009 v 15:07 | Janča |  Moje kecy
Tak a je zase neděle... Zítra zase do ústavu.. Ale nic to nemění na tom, že v jejich podvědomí jsme jiní.. zcela jiní... Horší.. Domnívají se, že jsme se tak strašně změnili.. Avšak já nějakou radikální změnu nepociťuju... Podle mě jsme stejní... A to jediné, co nás mohlo změnit, je čas.. to, že jsme pomocí něj začali věci chápat jinak než před tím.. není to už až tak infantilní myšlení, názory a námitky o tom, že Popelka byla Popelkou, protože měla tvář umouněnou od popela nebo že dárky nosí Ježíšek... Nebráním se tomu, abych věci říkala narovinu..vlastně to mnohdy ani jinak neumím... z úst mnohých mnohdy zní jejich implicitní vyjádření problému tak směšně... a tak mnohdy přemýšlím nad tím, proč je to mnohdy všechno tak složité jenom kvůli tomu, že mnozí odpoví na otázku tak skrytou odpovědí... každý se něčeho bojí, to je bez jakýchkoliv diskuzí, jenom je škoda, že mnozí se někdy bojí říct to, co si doopravy myslí... Existuje přece svoboda slova, názoru..Tak proč toho nevyužít??? Proč se pořád ukrývat za cizí tváří? Za maskou, která vlastně nic neřeší a čas ji beztak strhne...

....

I think that I love you anymore,ANYMORE!!!!

kdybych aspoň toho nedokázala říct... třeba by to bylo jednodužší... Mnohdy bych se chtěla za tu masku skrýt a zůstat v ní co nejdéle.. až se všechno vrátí... prostě až všechno přejde.. jenže chci moc.. už dávno vím, že to nikdy nepřejde! Jinak už by to dávno bylo jiné,ne? A nebo se mýlím???... V mých snech to mělo dopadnout úplně jinak...Chápeš?? JINAK!!! Vypadni z mých snů.!!! Rozumíš? Běž konečně do p*****!! Já už tě nechci!! Nestačí, že sem se kvůli tobě trápila dost?? Tak proč sakra nevypadneš a nenecháš mě být??? To je tak složité?? Vypadni z mého podvědomí a vrať mi mé srdce!!! ... i když jsem to já, kdo ti ho nabídl.. nevím, jestli je taktní a na místě žádat tě o to, aby jsi mi ho vrátil... Protože stejně nejsi schopen dát mi ho v takovém stavu, ve kterém jsem ti ho dala... Přitom všem je tak těžké tě ignorovat.. a mnohdy: It´s hard to say - I´M SORRY!!!

...


vaše Janča:-*

Kotva...

11. května 2009 v 18:34 | Janča |  Moje kecy
Tak je pondělí.. Dneska jsme byli s naší církevkou v divadle.. Chjo.. děs.. navíc jsme se ještě před divadlem a po divadelním představením učili, takže jsem přijela domů kolem 4 odpoledne.. Jinak zítra mám první praxe. Vlak mi jede v 3:50, takže si taky nestěžuju... Asi půjdu spát po večerníčku nebo já newím... Ale žeprý máme možnost přespat i na intru.. Héj, nikdy!! V tom vězení?? Každopádně těším se na to, až to budu mít za sebou, protože to nebude nic sladkého... Vidět ty lidi, jak tam nemohoucně leží, s dekubity, bandážemi na nohou a vystrašeným pohledem, celí sešlí...:-( No, bojím se, že to nedám..:-(... no, s tím vlastně počítám... Lidské utrpení, lidská bolest, nemohoucnost, nejistota.. chjo... Jo, vím, ani ta nejčernější svíčka nehoří černě... Plamen je vždycky jasný... tak jasný, že jeho záře oslní naše oči... ale mnohdy je to málo... strašně málo.. i kdyby představoval třeba naději.. Naděje je něco, čemu můžu věřit celý život a navíc to nikdy nemusí vyjít.. Je to kotva, která tě drží tam, kde jsi.. mnohdy je to vlastně ještě horší... Doufám a v doufání a víře umřu.. děsná představa.. jdu v životě za něčím, co se nikdy nesplní... no , asi jsem v mých myšlenkách teď zašla až moc daleko.. je pravda, že nikdy nevím, co od života čekat, ale je i na mě, jak bude v blízké budoucnosti vypadat... Vlastně až moc času trávím tím, že hledám odpovědi na různé otázky.. Jenže... Každý otázka přece nemůže mít odpověď!!!...

...

vaše Janča:-*

Myšlenky...

7. května 2009 v 20:10 | Janča |  Moje kecy
A je tu čtvrtek... Týden ve škole zase uběhl voda, i když mi občas připadalo, že jedna vteřina je delší než jedna hodina... Občas fakt šílené... Vlastně ani nevím, co bych tu chtěla napsat.. Jen tady tak sedím, píšu a přemýšlím... Nad tím, kde jsou ty časy... Zlaté časy... Mnohdy bych se tak ráda vrátila do těch dětských let plných smíchu, radosti a blbostí... Do těch dětských let, kdy mě nic netrápilo, neužíralo a k tomu zároveň do bezstarostného života se spoustou praštěných náladů,... Pohádka dětství.. všechno bylo dokonalé - vlastně na pár maličkostí, které už si nepamatuju.. jenom vím, že nějaké existovaly... Pohádka, která se pořád odehrává a zapisuje nejenom do mého srdce a mé mysli, ale také snad do knihy života.. třeba nějaká je... Jenže už nemá tak šťastný průběh... píšu to tu snad pořád.. vlastně se nechci opakovat, jak je to všechno jiné.. tak jiné... neúprosně změněné... Jak se probírám tou úzkou stezkou a snažím se přijít na to, proč to vlastně tak všechno dopadlo... Minulost se pokryla tmou a je na mě, jaká bude má budoucnost... Jenže mnohdy v té tmě existuje světlo, které nějaké ty události osvítí.. Vzpomínám... vlastně i docela často.. ale nepřináší to pomalu nic pozitivního.. i když jsou to věci strašně hezké, mnohdy i takové jsou přijímat strašně těžce, když tušíte, že už nikdy nic tak krásného neprožijete.. A nebo třeba prožijete hezčí věci, ale asi budou vnímány jinak, než kdyby jste jimi procházeli s člověkem, kterého milujete... A bez kterého si svůj život nedovedete představit... Mnohdy vám může připadat jako neplnohodnotný, protože vám chybí jedna část... a to část, bez které se jen ztěží obejdete.. Ale jde to.. Jen je těžké si na to zvyknout a začít to brát tak, že spoustu věcí se vrátit nedá.. a mnohdy by je ani ten druhý vracet nechtěl, protože usoudil, že život s vámi je pouze ztráta času.. je to promarněný čas, který mohl strávit úplně s někým jiným, se kterým mu bylo líp než s vámi... Každý člověk má různá práva - i právo nemilovat tě... Jenže mnohdy je těžké se s tím smířit... a odpustit mu.. i když si třeba myslí, že není za co odpouštět... já nevím... nechápu celkem nic... vlastně --nothing-- ... I když se na chvilku zapomeneš v minulosti, může se zdát, že se nevyznáš v současném dění.. a to nejen ve světě, ale hlavně v sobě samém... a to je to nejhorší, co může nastat.. prřestat se chápat sám... věřit sobě a ztratit ten zbytek sebevědomí, který ještě zůstaval...

°°° Neboj sa milovať toho, kto ťa miluje, boj sa milovať toho, čo ťa nemiluje.°°°
>>> Milujeme ty, co nás odmítají, odmítáme ty, co nás milují. <<<

vaše Janča:-*

Ztráty a nálezy...

4. května 2009 v 21:17 | Janča |  Moje kecy
Slza v mých očích ... trn zabodnutý v mém srdci ... je jen otázkou času, kdy přestane bolet ... ale jedno je jasné .. je to jednodužší než čekat na posteli z hřebů ... tak šíleně mě ničí! ... Stejně, jako v bouřce musí být blesky a hromy a na moři se objevovat odliv a příliv, tak i já cítím, že není co vyhrát a zároveň co ztratit... Není nic... Je snažší, když z chyb obviním jiného nebo sebe? ... A co je spravedlivější? ... Spravedlivější mi v tomto případě víc dá.. i když mi to zároveň spoustu vzalo.. a to nejvíc, co jsem při tom mohla ztratit a ztratila, je naděje... naděje, že bude všechno zase fajn, že se to vrátí do starých kolejí... Jedna život, jedna láska... Teď už je pozdě vytahovat na světlo celou tu minulost... Byli jsme jako jeden, ale přitom jsme nikdy nebyli stejní... Každý se zajímal jinak... Dávno jsem odpustila - ale nezapomněla jsem! ... Nedala jsem ti nic... ale přitom je to jediné, co jsem ti dala... a to mou lásku... i když jsi o ni asi ani nestál... Mnohdy mi připadá, že zrovna bolest je hlavní úděl, proč vůbec existuje... Mám strach se ponořit do dalšího srdce a třeba ho, jak jsi to udělal ty, zlomit! ... Jenže je to jiné... Nezlobím se, protože jsem věděla, že to jednou musí přijít.. a ono to přišlo... nedalo se to změnit... Překročila jsem hranici, aniž by mě k tomu někdo nutil... Vím, že tě to nezajímá, jenže to nebylo zrovna jednoduché.. čekala jsem od toho víc než to, co jsem dostala... Zoufalství je nastražená past - nikdy nevíš, kdy do ní můžeš spadnout ani to, jak dlouho v ní zůstaneš.. Láska umírá každým okamžikem.. Naděje zhasíná jako plamínek svíčky, moře utichá, ptačí zpěv se roznáší tmou a vítr ho rozmile zjemňuje, až se úplně ztrácí někde v dáli... Měcís svítí na cestu pustým lesem a ty vlastně nevíš, kudy jdeš.. Jen víš, že tam někde jsi. Tam někde, kde je to jiné než tady.. Prostě jiné! Jsou tam jiná nebezpečí, než že ti někdo šlápne na tkaničku a ty si na chodníku rozbiješ hubu...Nebezpečí...Láska je jako nebezpečí drogy, která Tě nejprve vyzdvihne do výšin,ale pak se probudíš a jsi zase na zemi.. v realitě.. ne v těch představách, které tak miluješ... Možná proto se k ní stále vracíš, i když víš, že od ní mnohdy nic dobrého čekat nemůžeš...

...

Vaše Janča:-*