Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Ztráty a nálezy...

4. května 2009 v 21:17 | Janča |  Moje kecy
Slza v mých očích ... trn zabodnutý v mém srdci ... je jen otázkou času, kdy přestane bolet ... ale jedno je jasné .. je to jednodužší než čekat na posteli z hřebů ... tak šíleně mě ničí! ... Stejně, jako v bouřce musí být blesky a hromy a na moři se objevovat odliv a příliv, tak i já cítím, že není co vyhrát a zároveň co ztratit... Není nic... Je snažší, když z chyb obviním jiného nebo sebe? ... A co je spravedlivější? ... Spravedlivější mi v tomto případě víc dá.. i když mi to zároveň spoustu vzalo.. a to nejvíc, co jsem při tom mohla ztratit a ztratila, je naděje... naděje, že bude všechno zase fajn, že se to vrátí do starých kolejí... Jedna život, jedna láska... Teď už je pozdě vytahovat na světlo celou tu minulost... Byli jsme jako jeden, ale přitom jsme nikdy nebyli stejní... Každý se zajímal jinak... Dávno jsem odpustila - ale nezapomněla jsem! ... Nedala jsem ti nic... ale přitom je to jediné, co jsem ti dala... a to mou lásku... i když jsi o ni asi ani nestál... Mnohdy mi připadá, že zrovna bolest je hlavní úděl, proč vůbec existuje... Mám strach se ponořit do dalšího srdce a třeba ho, jak jsi to udělal ty, zlomit! ... Jenže je to jiné... Nezlobím se, protože jsem věděla, že to jednou musí přijít.. a ono to přišlo... nedalo se to změnit... Překročila jsem hranici, aniž by mě k tomu někdo nutil... Vím, že tě to nezajímá, jenže to nebylo zrovna jednoduché.. čekala jsem od toho víc než to, co jsem dostala... Zoufalství je nastražená past - nikdy nevíš, kdy do ní můžeš spadnout ani to, jak dlouho v ní zůstaneš.. Láska umírá každým okamžikem.. Naděje zhasíná jako plamínek svíčky, moře utichá, ptačí zpěv se roznáší tmou a vítr ho rozmile zjemňuje, až se úplně ztrácí někde v dáli... Měcís svítí na cestu pustým lesem a ty vlastně nevíš, kudy jdeš.. Jen víš, že tam někde jsi. Tam někde, kde je to jiné než tady.. Prostě jiné! Jsou tam jiná nebezpečí, než že ti někdo šlápne na tkaničku a ty si na chodníku rozbiješ hubu...Nebezpečí...Láska je jako nebezpečí drogy, která Tě nejprve vyzdvihne do výšin,ale pak se probudíš a jsi zase na zemi.. v realitě.. ne v těch představách, které tak miluješ... Možná proto se k ní stále vracíš, i když víš, že od ní mnohdy nic dobrého čekat nemůžeš...

...

Vaše Janča:-*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama