Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Červen 2009

Nic a přitom všechno...

15. června 2009 v 19:34 | Janča |  Moje kecy
Chtěla bych se chytit větru a někam s ním odletět... nebo to je jedno.. klidně i po vodě... ale asi potřebuju vypadnout... někam daleko... tam, kde by mě nikdy nikdo nehledal... čas plyne.. vlastně ani nevnímám jeho rychlost, nějak nad tím moc nepřemýšlím... ne, že bych neměla čas, ale nějak pořád řeším něco úplně jiného... i přes to, že nevím, jeslti to má cenu... neměla jsem nic, ale přitom to bylo moje všechno... kdybych žila tím, jak moc jsem ho milovala, byla bych nesmrtelná... jenže mnohdy bych chtěla úplný opak... bouře pominou, jen je otázka, za jak dlouho po ní vysvitne slunce a rozzáří všechno, na co jenom jeho paprsky dosáhnou... Mrzí mě, že už se nemůžu vymotat z toho šíleného chaosu, protože v něm bloudím jako nikdy...
....
Zničená, připadá mi, že opět na dně... Zklamaná... Přelomená v půl...
...
Ale "nejlepší" na tom je, že si zase za všechno můžu sama.. opět jsem si to zavinila já... Nevím, kdy se poučím...
...

Nezlob se!

14. června 2009 v 23:48 | Janča |  Moje kecy
Sem totálně v piči!!! A je mě to co? Jedno.. A proč? protože to nezměním...
Promiň, ale nemůžu tě milovat.. Neumím to... I kdybych se snažila, tak to nepůjde, chápeš?
Ani newíš, jak moc mě to mrzí, jak moc Tě nechci zklamat..:-(
Mám Tě ráda, ale prostě Tě nedokážu milovat..:-(
...
Janča:-(

Otázka času...

13. června 2009 v 13:07 | Janča |  Moje kecy
Vůbec nevím, jestli jsem udělala dobře.. protože se tím totálně nejsem jistá... Odpoví mi na to čas... Ten by mi měl pomoct zjistit, jestli má všechno má cenu... Ale zároveň je všechno v osudu - ten ví dopředu, jak to dopadne... Není to o tom, že bych nevěřila, jde o to, že si nevěřím sama...A právě to je možná i ta chyba... Všechno si moc beru a pak přemýšlím nad tím, jestli jsem udělala dobře a jestli pak časem nebudu litovat... Ale lepší litovat toho, co jsme udělali než toho, co jsme udělat nestihli... Beztak jsem z toho nějaká zmatená... Taková změna po takové době...
Jinak mě mrzí spoustu věcí... ale tak o to teď nejde.. spíš bych tu napsala, že sem nikomu ublížit nechtěla...prostě jsem nevěděla, že ho to tak vezme... Nebyla jsem to já, kdo to v minulosti ukončil... proto sem věřila, že to bude v pohodě...

...

NEJVĚTŠÍ BOLEST ZPŮSOBUJE LÁSKA.. PROČ? PROTOŽE JAKO JEDINÁ ZASAHUJE SRDCE...

...

SMĚJU SE..JINAK BYCH MUSELA BREČET...

...

vaše Janča:-*


Změna je život?

6. června 2009 v 23:59 | Janča |  Moje kecy
Z toho ticha už totálně blbnu.. Vždycky se to projeví tím, že uklidím celý dům, aniž by mě o to někdo požádal. Pak si sednu do kouta, vezmu si knížku, začnu číst a sním, jak by to bylo všechno fajn, kdyby... Prostě kdyby bylo spoustu věcí jinak.. A tak všelijak přemýšlím nad životem.. melancholické nápady, myšlenky,... černobílá realita a lidi, kteří se mi vzdalují a připadám si, že za to nesu vinu já, protože si držím čím dál víc větší odstup.. A ani nevím, jeslti je to dobře nebo špatně. Jestli bych před nima měla předstírat, jak je to všechno fajn, jak je mi s nima dobře a jak se bavím a jsem šťastná, přičemž vevnitř bych se cítila jinak.. Zklamaná životem se srdcem, které mi přelomila nešťastná láska. životem, ve kterém jsem přestala chápat jeho podstatu, protože si mnohdy říkám, proč tady vlastně žiju, jaké je mé poslání... Ale beztak jsem nikdy na nic nepřišla... Jsou chvilky, které bych nejraději vrátila a žila v nich po zbytek toho zatraceného života. Všichni říkají, že po hořkém období přijde třešínka na dortu. Jenže mnohdy o tom dost pochybuju.. Asi jsem málo trpělivá.. Jenže jak být trpělivá, když už nevěřím??? Sobě ani jiným, jiným ani sobě...Asi naivně čekám na to, co se nikdy nestane, protože je pozdě... A přitom se to vůbec nemuselo stát!!! A zase je to moje vina.. Tak moc jsme chtěla, tak moc jsem se snažila... Jenže po obrovském snažení přišel totální pád... pád, který mě změnil...

A NEŘÍKÁ SE, ŽE ZMĚNA JE ŽIVOT?


ach jo.. radši odtud mizím, kdo ví, co bych vám tady zas napsala..
tak se mějte fajn...
Vaše Janča:-*




Nechce nebo nemůže?

1. června 2009 v 19:39 | Janča |  Moje kecy
Přemýšlím nad tím zrušením blogu...
Jinak co bych napsala.. Možná bych se ráda vrátila k minulému týdnu, respektïve k mým praxím v nemocnici.Teprve tam, když jsem viděla tu bolest, ty nešťastné lidi a v jejich tváři odraz beznaděje a ztrátu jakékoliv víry, jsem pochopila, jak se mám dobře... Strávila sem tam týden, a musím přiznat, že mi to stačilo. I když neříkám, že do budoucna bych to nebyla schopna dělat. Sociální činnost bude beztak koneckonců náplň mého budoucího povolání... Jinak slavila sem narozeniny minulý týden, takže akce.. Nezapomenu.. Prostě nezapomenutelná noc s mými zlaty... Jinak dneska jsem nastoupila na další týdenní praxi do školní družiny. Je to tam skvělé. I když se děti předvádějí, cítím, že chtějí vydat všechno dobré, co v nich je. Chodím až na 9:30,takže si nestěžuju. Alespoň týden ve školním roce, kdy se můžu normálně vyspat. ¨
Čím bych ještě obohatila tento článek? Moje pocity tu psát nebudu, beztak jsou vám totálně jedno.A navíc vás jimi pořád nechci otravovat. Jsou pořád stejné a bojím se, že už nikdy nezmizí...
I MISS YOU, my darling...
....
Odlétám odtud. Beru kapesníky a loučím se.. Jdu se utápět do svého světa.Alespoň na malou chviličku.Přeju si, abych se s ním zase chvilku setkala, i když on neví, že s ním zase chvilku budu. Nikdy nebude vědět, že se vracím tam, kde jsme byli spolu. Do těch vzpomínek, které máme společné. Osud ví, proč to tak mělo skončit. Je škoda, že mě to říct nechce. Nebo nemůže???
...
vaše Janča:-*

Strom

1. června 2009 v 19:20 | Janča
Strom života,
ironie osudu,
ničí mě nicota,
dál už tu nebudu.


Ve virtuálním světě
právě se necházím,
v jedné jediné větě
prostě pryč odcházím.


Jdu někam,
do svého světa,
nějak unikám,
kde je všem běda.


Vycházím z reality,
po schodech dolů,
hustě jsou pokryty
těly zlých molů.


Létají potichu,
smějí se bláznům,
padají do měchu
k zrajícím hroznům.

Trápení

1. června 2009 v 19:18 | Janča
Topím se!
Hodně věcí mě ranilo.
Utápím se.
Čas všechno tak neúprosně mění.


Představ si temnou noc.
Noc s nebem plným hvězd.
Má tak čarovnou moc.
Já?Já jenom tisknu svou pěst.


Polštář mi skrápí mé hořké slzy.
Nemůžu ho vypustit z hlavy.
Hodně věcí mě mrzí.
A už kašlu na dobré mravy!


Přemýšlím nad sebou.
Co všechno jsem udělala špatně?
Přemýšlím nad tebou,
Nechovej se ke mě tak chladně.


Tvá slova jsou mnohdy jako led.
Způsobí mi další jizvy.
Tvé polibky jsou jako med...
Je těžké na ně zapomenout.


Vlastně nechci zapomínat.
Ráda na vše vzpomínám.
Chtěla bych tě lépe poznat.
Mnohdy se v tobě nevyznám...