Čau lidi.. po docela dlouhém čase tu opět něco napíšu. Asi nebyla nálada, abych tu něco psala.. abych se svěřovala nebo něco podobného. Možná nebyl čas... Nějak mi poslední dobou uniká realita a přítomnost.. Žiju, protože musím.. Nežiju, protože chci. Žiju, protože je to nejjednodužší, co v této situaci můžu dělat.. Vlastě žiju, ale přitom nežiju.
Bylo nebylo.. Jednou, před mnoha lety, žili, byli... Pohádka? Jasně... zbytečnost ji vyprávět.. Beztak se nikdy nesplní.. Stejně jako sny, pro které žijeme.. Proč by se měly plnit? Vždyt po nich by nebylo pro co žít...
Bylo nebylo.. Jednou, před mnoha lety, žili, byli... Pohádka? Jasně... zbytečnost ji vyprávět.. Beztak se nikdy nesplní.. Stejně jako sny, pro které žijeme.. Proč by se měly plnit? Vždyt po nich by nebylo pro co žít...
Nespravedlnost... Bolest.. Nejistota.. Nedůvěra.. Zklamání...
(možná jsem tu ten obrázek už dávala.. ale prostě se mi líbí...)
Mějte se líp než já!
vaše Janča:-*