Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Duben 2010

Ve stínu dneška...

29. dubna 2010 v 20:57 | Janča |  Moje kecy
Stín dneška... žádné světlo, pouze šero, téměř tma... šedá, téměř černá, ne bílá... Co bude zítra? Objeví se slunce? Nebo to bude opět pocit prázdna... bezedného smutku... i když se snažím tvářit vesele.. jakoby se nic nedělo... směju se, ale přitom uvnitř brečím.. koušu se do rtu, abych to všechno dusno uvnitř mě nevynesla napovrch... abych nemusela trápit i ty, co jsou kolem mě... vše nosím v sobě, nerozhlašuju ven nic, co se děje.. a vlasně to asi ani nemám za potřebí... jsou to moje pocity.. a já už se s nimi naučila žít... trvalo to sice dlouho a já si myslela, že to nedokážu... že jsem bezcenná... že jsem k ničemu... jenže mnohdy za mě všechno vyřešil čas... dal mi důvody... dal mi vysvětlení... už nepátrám, zda jsou správné... ale vracím se vzpomínkami tam, kde mi bylo dobře... nehledám příčinu, proč to skončilo.. prostě to skončilo.. jednou by se tak stejně stalo.. nic není věčné... někdy přemýšlím nad tím, jestli do té minulosti, ve které se mnohdy nachází, chodí pro vzpomínky i ten druhý... ti druzí... jenže pro mě to byl nejdůležitější člověk / nejdůležitější lidé... přemýšlím, nechápu a přichází na mě schýza.. chce, abych vypěnila a vykřičela všechno, co v sobě mám... jenže já nechci... mám svá tajemství... situace, o kterých jsem nikdy nikomu neřekla... a možná je to tak lepší...

=> Někdy je jediná možnost - ŘÍCI SBOHEM... <=

bbj
vaše Janča :-*

V mé hlavě...

28. dubna 2010 v 21:58 | Janča |  Moje kecy
Sny...  byly, jsou a budou...
Představy... utopie a jenom samá utopie...
Myšlenky... na budoucnost... na zítřek...
Realita... krutá i sladká zároveň...
Minulost... nevrátí se...
Chtíč... přichází a zase zmizí...
Odmítnutí... bolí... ale jsou i horší věci...
Rozchod... ubližuje...
Řeka... odnáší staré a přináší nové...
Srdce... bije... láme se... a zase se léčí...
Kosti... křehké a silné zároveň...
Jizvy... nikdy se nezhojí...
Krev... pomoc...
Nejistota... strach...
Láska... ztotožnění s druhým...
Nenávist... nemá daleko k lásce...
Déšť... i v nebi se pláče...
Blesk... naděje na lepší zítřek...
Hrom... probuď se z toho snu...
Píseň... promítnutí citů, slov a melodie...
Příběh... reálný nebo nereálný?

:-( nechápu...

bb
 vaše (tvoje) Janča :-*

Dvakrát do stejné řeky?

26. dubna 2010 v 20:00 | Janča |  Moje kecy
Vlastně ani nevím, jak začít.. co napsat.. ale vím, že to v sobě dusit nemůžu.. tak si to vyťukám alespoň sem... Řeka jako symbol plynoucího času.. jako něco, co se stalo a zároveň se to nevrátí... a možná to zůstane v našich vzpomínkách.. nebo to vytěsníme, protože to pro nás nemělo význam... nebylo to pro nás nějak moc důležité... jenže se silnými city se vše snadno zarývá do paměti a zároveň špatně zapomíná... mnohdy bych všechno to hezké vrátila .. a pak zastavila čas... v té době, kdy se všechno začalo pomalu řítit... bořit se... a já jsem vlastně nechápala, proč se to tak děje.. Mělo to tak být? Kdo za to mohl? Mohlo se tomu nějak zabránit? Otázky, na které se po čase pořád lehce neodpovídá.. a v té době to bylo tak složité... teda alespoň je to pohled současnosti do minulosti.. a možná, že budoucnost ukáže zase něco jiného... něco nového, co teď ještě pořád nejsem schopna vidět v čistém světle.. světle nepropletlém mlhou nebo dýmem... jít mlhou je cesta, která možná ani nemá konce... newím, kudy jdu, newím, kam vyjdu ani to, jestli je na jejím konci nějaký cíl.. třebaže maličký.... třeba je ten nejmenší cíl, kterého dosáhnu, tím posledním, co jsem v životě postrádala.. co mi chybělo... sama nevím.. neznám se... chtěla bych se znát.. jenže i já sama sebe dokážu překvapit.. a to většinou nemile... mnohdy přemýšlím o Bohu... i když v něj nevěřím.. a možná i něco nadpřirozeného bude... a možná to ani není Bůh, ale někdo nebo něco, co všichni kolem mě takovou moc nepřikládají... nadpřirozeno... kdybych alespoň neměla takovou povahu... trýznit se v nitru... umět všechno nechat plavat... jenže... neumím to... i přes veškerou snahu... přes veškeré úsilí... utápím se ve vzpomínkách, myšlenkách, představách.. a beztak vím, že se nic nesplní... nemám štěstí ani v lásce, ani ve hře... čekat na výhru je jako čekat na déšť v době absolutního sucha... absolutno... nekonečno... kde je? žijeme v nekonečném světě? světě bez konce?... zaobírám se těmito myšlenkami a přitom vlastně přemýšlím, jak je vytěsnit... pomalu se vracím k tomu životu před nějakou dobou.. vytěsnění psychického vypětí pomocí fyzické bolesti... zapomnění na jizvy na duši a na srdci.. přitom ale vidím šrámy na těle... opravdové... zbabělé řešení!!!! chtěla bych odplout rychle jako ta voda a nenechat se strhnout nějakým vírem, který mě zanechá celkem dlouho ve stejné době.. stejné situaci... v objetí větru... na kouzelném koberci... na křítel orla...:-(

vaše Janča:-*

Hřích...

16. dubna 2010 v 17:13 | Janča |  Moje kecy
Stejně jako ostatní nejsem neomylná... chybuju.. a z chyb se snažím poučit do budoucna... když se na to podívám z jiného úhlu, možná jsem žádný hřích neudělala... člověk bez pocitu viny.. bez svědomí.. morálních zásad... hřích a chyba.. 1+1... rozdíl? vlastně možná ano... mnohdy hřeším, protože chci... protože to v té době považuju za to nejlepší, co můžu udělat.. vybírám si menší zlo... zatímco chyba je mnohdy nevědomá.. a v životě ji najdeme pozdě... až na konci života zjistíme, jak jsme ho měli začít žít, kde jsme nemuseli chybovat...
HŘEŠÍM, no a? chci zkusit všechno... už mě nebaví být tou bezchybnou a slušnou... přizpůsobuji se okolí...
Kladu si otázky... a většina se týká mé černobílé minulosti.. minulosti bez zábran.. neměnné, nádherné i smutné... vzpomínám...

=> Zakázané ovoce nejlíp chutná... <=


newím, jak pokračovat.. snad jen...Peter Cmorik řekne  svou písní (klikni) vše...

Zvláštní den...

12. dubna 2010 v 20:59 | Janča |  Moje kecy
PRAVDA? LEŽ?
někdo radši poslouchá sladké lži a jiný chce vědět pravdu...ty bych chtěl žít celý život ve lži? Ta lež ti mohla změnit život...ta pravda posunout na cestu, kterou bys měl v životě jít..je to cesta lístky růží nebo růžemi s trny? Je to černá nebo bílá? Je to strach nebo jistota? Nebo je to všechno dohromady?...nebo je to jenom to, co chceš vidět? Co chceš cítit? Co si přeješ? Co by v tu dobu bylo nejlepší? Jenže co by bylo nejlepší? Co je horší než druhé? Proč má každá věc klady a zápory? Proč není lehké dívat se pod povrch všeho? Máme mít ze všeho strach? Máme mít od všeho odstup? Proč se bát? Co je to vlastně strach? Kde se bere? Je to něco z neznáma? Proč se zabýváme neznámem, ale přitom mu nerozumíme? Chceme ho blíž poznat? Chceme se přestat bát? Chceme si přestat lhát? Kde je ta pravda? Kde je ta lež? Je něco mezi nimi? Je něco pod nimi, před nimi? Co jim předchází? Nechápu to..:-(

vaše Janča:-*

Po dlouhé době...

5. dubna 2010 v 13:20 | Janča |  Moje kecy
Už newím přesně, kolikátého to bylo.. ale někdy v listopadu.. myslím na konci...ale minulého roku.. od té doby jsem ho neviděla..1, roku... jedině na pár fotkách, kde ho na facebooku označili jeho přátelé...nevyhledávám účelně jeho fotky, uložené SMS nebo přílohy v mailu od něj...i po tak dlouhém čase to bolí...ale newím,jestli už si to jenom nenamlouvám...a ani newím, co to se mnou udělá, když ho uvidím...netuším, jak to všechno bude.. jestli vůbec ví, zda tam budu nebo ne.. zda se uvidíme tváří s tvář.. pozdravíme se... popovídáme se... doufám, že mi srdce nevyskočí z těla.. protože bude divoce bít... hlasitěji a rychleji než největší zvon světa...protože kvůli tomu člověku se chtělo rozpůlit...a on se mi v duchu asi jenom smál..viděl mě jenom jako sentimentální puberťačku s hlavou v oblacích...nesmířenou s krutostí života.. s něšťastnou láskou... ale já jsem mu věrná.. pořád.. za celou tu dobu.. zní to zvláštně.. ale toho jediného jsem milovala... doopravdy milovala...