Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Dvakrát do stejné řeky?

26. dubna 2010 v 20:00 | Janča |  Moje kecy
Vlastně ani nevím, jak začít.. co napsat.. ale vím, že to v sobě dusit nemůžu.. tak si to vyťukám alespoň sem... Řeka jako symbol plynoucího času.. jako něco, co se stalo a zároveň se to nevrátí... a možná to zůstane v našich vzpomínkách.. nebo to vytěsníme, protože to pro nás nemělo význam... nebylo to pro nás nějak moc důležité... jenže se silnými city se vše snadno zarývá do paměti a zároveň špatně zapomíná... mnohdy bych všechno to hezké vrátila .. a pak zastavila čas... v té době, kdy se všechno začalo pomalu řítit... bořit se... a já jsem vlastně nechápala, proč se to tak děje.. Mělo to tak být? Kdo za to mohl? Mohlo se tomu nějak zabránit? Otázky, na které se po čase pořád lehce neodpovídá.. a v té době to bylo tak složité... teda alespoň je to pohled současnosti do minulosti.. a možná, že budoucnost ukáže zase něco jiného... něco nového, co teď ještě pořád nejsem schopna vidět v čistém světle.. světle nepropletlém mlhou nebo dýmem... jít mlhou je cesta, která možná ani nemá konce... newím, kudy jdu, newím, kam vyjdu ani to, jestli je na jejím konci nějaký cíl.. třebaže maličký.... třeba je ten nejmenší cíl, kterého dosáhnu, tím posledním, co jsem v životě postrádala.. co mi chybělo... sama nevím.. neznám se... chtěla bych se znát.. jenže i já sama sebe dokážu překvapit.. a to většinou nemile... mnohdy přemýšlím o Bohu... i když v něj nevěřím.. a možná i něco nadpřirozeného bude... a možná to ani není Bůh, ale někdo nebo něco, co všichni kolem mě takovou moc nepřikládají... nadpřirozeno... kdybych alespoň neměla takovou povahu... trýznit se v nitru... umět všechno nechat plavat... jenže... neumím to... i přes veškerou snahu... přes veškeré úsilí... utápím se ve vzpomínkách, myšlenkách, představách.. a beztak vím, že se nic nesplní... nemám štěstí ani v lásce, ani ve hře... čekat na výhru je jako čekat na déšť v době absolutního sucha... absolutno... nekonečno... kde je? žijeme v nekonečném světě? světě bez konce?... zaobírám se těmito myšlenkami a přitom vlastně přemýšlím, jak je vytěsnit... pomalu se vracím k tomu životu před nějakou dobou.. vytěsnění psychického vypětí pomocí fyzické bolesti... zapomnění na jizvy na duši a na srdci.. přitom ale vidím šrámy na těle... opravdové... zbabělé řešení!!!! chtěla bych odplout rychle jako ta voda a nenechat se strhnout nějakým vírem, který mě zanechá celkem dlouho ve stejné době.. stejné situaci... v objetí větru... na kouzelném koberci... na křítel orla...:-(

vaše Janča:-*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama