Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Květen 2010

Svět bez hranic...

26. května 2010 v 22:37 | Janča |  Moje kecy
SVĚT BEZ HRANIC...
=> žádné výčitky...
=> nikde nic...
=> volnost...
=> bolest? Slzy?
=> zhodnocení...
=> cesta křížem krážem...
=> přátelství... Láska?
=> všechno, co můžu říct...
=> slova bez významu?
=> cit?
=> úcta?
=> Tvůj svět...
=> pohrdání...
=> nenávist...
=> umění neumět...
=> na kameni kámen...
=> Samota?
=> znovu a opět...
=> Happy ends?

*** Každý člověk je samostatný svět. Není do něj jiné cesty než přes most lásky. ***


vaše Janča :-*

Tak málo...

24. května 2010 v 21:44 | Janča |  Moje kecy
Jak málo ti stačilo, abys byl šťastný...
Tolik málo slov, ale tolik citu...
Stačilo toho tak málo říct, abych tě dokázala pochopit...
...a abys mě dokázal pochopit ty...
tolik málo času, ale přesto tolik vzpomínek...
v té době málo přátel.. Ale měla jsem TEBE!
tak málo, ale přitom tak složité zapomenout.
Málo a přitom mnoho...
víc jsem toho dostat nemohla...


Trvalo to tak dlouho, než jsem pochopila, že Tě mám tak moc ráda... Byl jsi slunce, které zářilo, když mi bylo nejhůř... Byl jsi důležitější než vzduch, který jsem dýchala... Neuměla jsem bez Tebe žít! NEUMÍM bez Tebe žít!


*** Není hřích hříchem, když hřešíš s tím, kdo za ten hřích stojí! ***


vaše (Tvoje) Janča:-*

ON...

23. května 2010 v 20:41 | Janča |  Moje kecy
Toho miluju... Toho obdivuju... Toho chci zpět... Po něm toužím.... Na něho vzpomínám... Na něho NIKDY nezapomenu... - Protože na něho zapomenout nejde.. S ním to bylo něco jiného než s těma před ním... Bylo to krásné... Nejkrásnější vztah - i když tak krátký...  Vrátila bych to.. A byla možnost to všechno mít znova. A moje blbost, že jsem to neudělala. Myslela jsem jinak, než teď... Udělala jsem chybu. A za tu teď platím. On? v poslední době by to byl jediný člověk, kterému bych dokázala věřit. Který by mi dokázal pomoct. Který by mě uměl pochopit. Který by mi dokázal poradit... Jenže nic z toho neudělá... :-( Někdy přemýšlím nad tím, jestli na mě někdy vzpomíná... Co ke mě cítí. Jestli nenávist... Nebo jestli mě má ještě alespoň trochu rád... V koutku duše bych si to přála...


 **Až Ti jednou bude smutno.. až začneš vzpomínat a budou ti slzy téct po tváři.. nezapomeň, že jsem Ti kdysi slíbila, že budeš navždy v mém srdci a že se na mě můžeš KDYKOLIV obrátit!!***


Vzpomíná... A vrací se tím do dob, které nějak nedávala a taky to tak dopadalo...

vaše ( Tvoje ) Janča :-*

Jako...

19. května 2010 v 21:24 | Janča |  Moje kecy
Jako Ty! - nejlepší, nejkrásnější...
Jako Tvoje oči! - nejjasnější, nejmodřejší, nejhlubší s řadou zářivých odlesků od slunce...
Jako Tvoje slova! - bolela, ale taky uklidňovala, pomáhala, těšila v těch nejhorších chvílích...
Jako Tvoje láska! - nejvěrnější, ale přitom tak krátká.. Nebo ještě trvá?
Jako Tvoje víra! - obdivuju Tě za to, žes ji měl přesto, žes nedoufal...
Jako Tvoje rty! - nejsladší.. ale přitom hořké... nezapomenutelné...
Jako Tvoje srdce! - otevřel jsi ho jenom někomu...
Jako Tvoje mysl! - někdy zkažená, ale přesto tak krásná...
Jako Tvá věrnost! - nevěřila jsem... udělala jsem chybu.. a za chybu se platí...
Jako Tvůj úsměv! - nádherný, ale přitom mě někdy tak moc bolel...
Jako Tvoje slzy! - vrátila bych čas, abych je mohla vrátit a Ty ses mohl jen smát.
Jako Tvůj boj! - závidím. Nikdy ses nevzdal.
Jako Tvoje duše! - nevyzpytatelná, tajemná.. ale mě se to líbilo...
Jako Tvůj chtíč! - Ty a já. Tvoje vidina budoucnosti. Promiň! Chci to vrátit zpět...
Jako Tvoje představy! - v mnohém je zničila... ale nechtěla jsem!
Jako Tvoje odměna! - stačila "prachobyčejná" pusa...
Jako Tvoje čekání! - neuvěřitelné... Nikdo by nečekal déle. Jenže jsem na to přišla pozdě!

TY!

Byl jsi jako anděl z nebes, který mě přiletěl zachránit a vysvobodit z té věčné samoty a strachu, i když tě mnozí vidí jako ďábla... 

Mrzí mě to...

vaše ( Tvoje ) Janča :-* 

Poslední...

17. května 2010 v 17:58 | Janča |  Moje kecy
Poslední  den v týdnu. Poslední minuta. Poslední týden. Poslední měsíc. Poslední rok. Poslední pohled. Poslední dotek. Poslední slzy. Poslední úsměv. Poslední bolest. Poslední pusa. Poslední rozhodnutí. Poslední otázky. Poslední odpovědi. Poslední řada. Poslední cigareta. Poslední zpověď. Poslední dík. Poslední chtíč. Poslední slovo. Poslední věta. Poslední zbytek naděje. Poslední zbytek víry. Poslední část důvěry. Poslední noc. Poslední možnost. Poslední příležitost. Poslední zbytek. Poslední polibek. Poslední střep. Poslední sklo. Poslední píseň. Poslední pocit. Poslední boj. Poslední prohra. Poslední souboj. Poslední výhra. Poslední šance.Poslední způsob něco vrátit zpět. Poslední možnost vrátit zpět čas. Poslední možnost být s ním. Poslední možnost!

=>PROMARNĚNÉ PŘÍLEŽITOSTI...<=

Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky. Kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl dříve a vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví. (Lidové noviny, 1938) => Karel Čapek


Hledat lásku? Nesmysl - říká rozum. Směšné - tvrdí hrdost. Riskantní - brání se zkušenost. Ale samota mě zabijí, šeptá srdce...

Obrazek

vaše ( Tvoje) Janča :-*

Staré časy...

15. května 2010 v 15:23 | Janča |  Moje kecy
Vracejí se zpět...
                          Nechci!!!
Bílá a černá...
                      světlo a tma...
láska a nenávist...
                             život a smrt...
radost a smutek...
                             optimismus a pesimismus...

Tebou já podebírám svůj svět, aniž bys o tom věděl...


barevné puntíky na černém deštníku...

déšť v období absolutního sucha...

první rozkvetlý květ na jabloni...

první zralá jahoda...




VŠECHNO JE JEDNOU POPRVÉ.. A NAPOSLED...

vaše Janča :-*

Střepy...

13. května 2010 v 20:19 | Janča |  Moje kecy
Nosí štěstí. Nosí smůlu. Jak komu.
  Naděje?
      Bolest?
        Střepy snů...
           Střepy raní...
              ostré a nevyzpytatelné...
                Střep zabodnutý v mé hlavě...
                  v mém srdci...
                    království skla..
                      kouzlo jeho lesku...
                        krása a propracovanost...
                          i v jednoduchosti je krása...

=> STŘEPY OBYČEJNÉHO ŽIVOTA... <=

*** Hvězdy jsou jistě střepy ze zrcadla poznání. Proto v nich často hledáme odpovědi na naše otázky. ***


střep

vaše Janča :-*

V ráji...

12. května 2010 v 20:43 | Janča |  Moje kecy
Žila, byla, přemýšlela a snila, zalezlá v koutě pokoje. Jakoby všechno kolem ní vonělo jarem. Jakoby kolem ní proletovali motýli. Pestrobarevní, s křídly jemnějšími než nejjemnější hedvábí, lehčí než mlha. Seděla na její louce a pozorovala okolí. Bylo takové, jaké ho mít chtěla. Slunce osvítilo všechna místa, kde by za normální situace člověk nedohlédl. Všímala si i těch nejmenších detailů, které se jí v tu dobu zdály tak kouzelné. Nacházela se v ráji. V takovém, jaký si vytvořila. V ideálním světě, ideálním místě i čase. Všechno bylo tak krásné. Nasedla do deštníku a ten jí unášel celým světem. Pozorovala lidi. Nenašla nikoho, kdo by byl zlý. Ubližoval. Jenom samí milí lidé se srdcem na dlani. S myšlenkami šlechetnými, s hlavou čistou a čistým štítem. Neexistovali nepřátelé. Neexistovali ani bojovníci. Neznali války. Neznali nenávist. Prostě ideální místo. Volnost a svoboda. Stejně jako orli na obloze. Stejně jako ten nejmenší pavouček na pavučině upletené z mlhy. Nebojí se, že spadne na zem. Protože dopadne na trávu s kapkou rosy, po které se sklouzne až k zemi. Nehrozí mu pád. Prostě měkký dopad. Pád do peřin. Takových, které ho jsou připraveny pokaždé zachytit a zachránit. Jenže co když slunce vysuší všechnu rosu? Přiletí pro pavoučka motýl? Nezlomí si křídla? Jak to všechno dopadne... Tu někdo zabouchá na dveře a dívka se probudí ze snu, vystoupí z ráje... Jak to asi dopadlo?

Je, jako by hořela. Je, jako by umírala. Je, jako by se právě narodila. Je, jaká je. Pocity prostě nejdou přesně napsat. Subjektivní pocit.

CITY - proměnlivé? Pomíjivé? Stálé? Hluboké? Povrchní? Žádné?

Ráj vzpomínek... To jediné, co nám může zůstat. To jediné krásné, na co se sice nemůžeme spolehnout, ale pomůže nám to mnohé překonat...

vaše Janča:-*

Zkušenost...

9. května 2010 v 20:36 | Janča |  Moje kecy

** Pokud to nezkusíš, nikdy nevíš,jaké by to mohlo být... **


Nechci nad tím přemýšlet, ale pořád mě to nutí. Píšu tu vždycky jenom tehdy , abych to ze sebe všechno dostala ven. Všechnu tu bolest, zklamání. O svých pocitech s ostatními kolem sebe nemluvím. Proč je tím zatěžovat. Moje pocity - můj problém?... Zkusila jsem, poznala jsem a zahodila. Ale měla jsem k tom důvod. Bude to rok. A já bych nejradši to všechno vrátila zpět. S ním bylo všechno tak jiné... Nebylo to to prázdno, které pociťuju teď. Dnes jako by se mi zastavilo srdce. Přestalo být. Viděla jsem ho ležet na trávníku a nevěděla jsem, co mu je. Neuvěřitelný chtíč chytnout ho za ruku a říct, že to bude všechno dobré. Že to bude jako dřív... Jenže nebude. Promarnila jsem i tu druhou šanci. Moje blbost? Možná. Jenže v tu dobu jsem to cítila jinak. A asi špatně. Čekala jsem a beztak se nedočkala. Vzpomínám. Nenávist? NE! Láska? Sama nevím. Vždycky, když se na něj podívám, promítne se mi všechno, co jsme spolu zažili. Ale i to, co jsme spolu zažít mohli... Lituju! Proč na všechno přijdu tak pozdě? Osud? Náhoda? Změna je život? Jenže co je to za život? Zkur*ený, propletený bolestí, slzami.. A přitom se směju. jenže ten smích bolí.

=> Čas je onen brus, který ty surové milostné záležitosti dvou lidí teprve vybrousí do náležité podoby, buď lásky nebo nenávisti. <=

vaše ( Tvoje) Janča :-*

Hra...

4. května 2010 v 20:54 | Janča |  Moje kecy
Už i hlavní činností batolete je hra... hraje si od rána do večera, přehrabuje hračky, směje se a je šťastné. V noci si do postýlky vezme svého oblíbeného plyšáka a sladce usne. Zdají se mu hezké sny a i při spánku se usmívá... A některým tato "zábava" vydržela až do této doby... a přitom jsou to mladí dospělí lidé, kteří už by měli vědět, co a jak se patří. Jenže si nehrají s plyšáky ani s legem, ale s lidmi. Nechápu to. Nepochopím to. Chci - nechci. Ne, chci, i když vím, že to není pravda... že si přeju úplně někoho jiného. Člověka tím můžu úplně zničit. Zavést ho na cestu, ze které není úniku. Zarýt se mu do srdce. Jenže ten trn už se z něj špatně vytahuje. I když neříkám, že to nejde. Jistě, že to lze, ale neskutečně to bolí. Je smutné, když člověku, který ublíží, to nic neudělá se svědomím. Nehryže ho. Nevyčítá si nic. Lidé mají cit. Každý má cit. Jenže mnozí ho eliminovali na minimum. Trend dnešní doby? Lituju dob, kdy si se mnou člověk, kterého jsem měla ráda hrál. Čas strávený s ním jsem mohla věnovat úplně někomu jinému. Jsou lidi, kteří mě mají rádi. Neříkají - Miluju Tě!, ale miluj mě, prosím. Ale jen jednomu u toho padaly slzy... Mrzí mě to všechno... Mám na tom vinu i já. Já jsem opustila naši společnou cestu... Jenže od té doby ses změnil. Nevím, proč. Neznám pravý důvod. Ale vidím, že se snažíš. Omluvil ses a já jsem nepochopila proč... Všechno jsme zkazila já. Chtěla bych vrátit čas... Čas, kdy jsme byli spolu...  jen my dva... Prožívala jsem krásné chvíle. Nikdy nezapomenu! Já totiž nezapomínám! Vždycky, když se na mě podíváš, naskočí mi husí kůže. Vybaví se mi všechno... To hezké, i to špatné. Jenže toho krásného bylo víc... I když jsem někdy s Tebou trpěla... Vím, že jsi to nechtěl. Vím, že ses pak trápil taky.. Ale nikdy jsi mi neublížil... Čekal jsi.. Jenže... ČAS... Prostě ho chci vrátit zpět. Spoustu věcí bych udělala jinak. A vím, že Ty taky..:-(

vaše ( Tvoje ) Janča :-*

Nejlepší kamarád?

3. května 2010 v 20:50 | Janča |  Moje kecy
... už to slovo kamarád... chtěla jsem, aby to zůstalo tak, jak to bylo... :-( neobviňuju nikoho... mohla jsem tomu zabránit i já.. ale i ty... jen newím, kdo na tom měl větší zájem.. asi já.. protože jsem věděla, jak všechno dopadne... jak s těmi před tebou... mrzí mě to... nebral jsi mě jako kamarádku.. a možná mě tak pořád nebereš... motám ti hlavu.. ale nejsem to já, kdo mi začíná psát!!! přestože vím, jak je to těžké.. milovat a přitom tím člověkem nebýt milován... jenže je lepší vědět pravdu hned na začátku než na konci... a já jsem ti ji řekla.. jenže to je ta zaslepenost.. nechceš slyšet nic, co by ti mohlo ublížit.. a já se tu bolest snažila eliminovat co nejvíc... to popřít nemůžeš.. udělala jsem chybu... asi jsem to měla říct důrazněji... jenže.. Já se snažila!!!

...

Jak ráda bych vrátila čas... do té doby, kdy se ani jeden z nás netrápil.. :-(

...

***  ,,Seděla jsem vedle tebe a slzy mi stékaly po tváři...objal si mě a řekl:ať už tě trápí cokoli,doufám,že tě jako tvůj pravý kamarád co nejrychleji utěším...!Nevěděl jsi ale,že to,co mě rozplakalo bylo právě jedno slovo-KAMARÁD..." ***

OMLOUVÁM SE!!!

...

Znáš můj postoj... :-( a víš, že ho prostě nezměním... :-( Mrzí mě to... a možná mě to bolí víc než Tebe..

...


vaše Janča :-*

Zhodnocení...

2. května 2010 v 21:00 | Janča |  Moje kecy
Zítra? 3. května 2010
Výhra? NE! Totální propadák!
Úsměv? kdeže.. ztratil se z tváře a nahradily ho hořké slzy...
Smutek? moje "blbost"
Srdce - samo nevím, co má dělat
Myšlenky? jedna velká pavučina...
Překvapení? ba ne... zklamání...
Jedna pusa... ale přitom možná pro toho druhého tolik znamenala...
Zlomené srdce.. ale ne moje.. mrzí mě to.. :-(
Výčitky... a právem...
Sliby? Přísahy? .. beztak je všichni porušují...
Věc, na kterou jsem hrdá?.. newím.. asi na to, že jsem to všechno řekla narovinu a včas... :-(
   poměrně včas... pozdě ještě nebylo...
ale beztak je všechno opět totálně v pi*i!

...

vaše Janča :-*

Včera? 1. máj..

2. května 2010 v 13:49 | Janča
Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
...
Tak to alespoň píše pan Mácha ve své básni Máj...  jenže podle mě by se láska neměla projevovat jenom 1. května nebo na tak zpopularizovaného svatého Valentýna... láska snad trvá "celoročně", ne jenom několik dní v roce, ne?  A nebo "láska" na jednu noc? Sex na jednu noc? ... pro mě nepochopitelné...  Třešňové květy? Srdce z perníku? Zlomená srdce? ...

*** Chápu, že je možné ze žárlivosti zabít, sám sebe zničit, oddat se alkoholu, dělat cokoliv, jen ne nečinně čekat a snažit se zapomenout. ***


vaše Janča :-*