Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

V ráji...

12. května 2010 v 20:43 | Janča |  Moje kecy
Žila, byla, přemýšlela a snila, zalezlá v koutě pokoje. Jakoby všechno kolem ní vonělo jarem. Jakoby kolem ní proletovali motýli. Pestrobarevní, s křídly jemnějšími než nejjemnější hedvábí, lehčí než mlha. Seděla na její louce a pozorovala okolí. Bylo takové, jaké ho mít chtěla. Slunce osvítilo všechna místa, kde by za normální situace člověk nedohlédl. Všímala si i těch nejmenších detailů, které se jí v tu dobu zdály tak kouzelné. Nacházela se v ráji. V takovém, jaký si vytvořila. V ideálním světě, ideálním místě i čase. Všechno bylo tak krásné. Nasedla do deštníku a ten jí unášel celým světem. Pozorovala lidi. Nenašla nikoho, kdo by byl zlý. Ubližoval. Jenom samí milí lidé se srdcem na dlani. S myšlenkami šlechetnými, s hlavou čistou a čistým štítem. Neexistovali nepřátelé. Neexistovali ani bojovníci. Neznali války. Neznali nenávist. Prostě ideální místo. Volnost a svoboda. Stejně jako orli na obloze. Stejně jako ten nejmenší pavouček na pavučině upletené z mlhy. Nebojí se, že spadne na zem. Protože dopadne na trávu s kapkou rosy, po které se sklouzne až k zemi. Nehrozí mu pád. Prostě měkký dopad. Pád do peřin. Takových, které ho jsou připraveny pokaždé zachytit a zachránit. Jenže co když slunce vysuší všechnu rosu? Přiletí pro pavoučka motýl? Nezlomí si křídla? Jak to všechno dopadne... Tu někdo zabouchá na dveře a dívka se probudí ze snu, vystoupí z ráje... Jak to asi dopadlo?

Je, jako by hořela. Je, jako by umírala. Je, jako by se právě narodila. Je, jaká je. Pocity prostě nejdou přesně napsat. Subjektivní pocit.

CITY - proměnlivé? Pomíjivé? Stálé? Hluboké? Povrchní? Žádné?

Ráj vzpomínek... To jediné, co nám může zůstat. To jediné krásné, na co se sice nemůžeme spolehnout, ale pomůže nám to mnohé překonat...

vaše Janča:-*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama