Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Červenec 2010

Bez důvodu...

15. července 2010 v 9:58 | Janča |  Moje kecy
Bez důvodu. Bez Tebe! Bez sebe samé. Bez dalšího kusu srdce... Mrzí mě to. Nechápu to. Proč jsi to udělal? Udělala jsem něco špatně? Ničeho si nejsem vědomá. Milovat víc přináší větší bolest... ale někdy stojí za to... Na dně moře.. Na dně srdce... Na dně duše..

*** Miluješ-li málo, ubližuješ tomu druhému, miluješ-li příliš, ubližuješ sobě samém. Milujte proto oba stejně... ***


vaše Janča :-*

Dvě léta poté...

7. července 2010 v 20:00 | Janča |  Moje kecy
Neuvěřitelné... rok s ním a přitom bez něho a teď 2 roky úplně bez něho. Bez písmenka, SMS, pozdravu... Jsme si jako cizí osoby, které se neznají. Které se nikdy neviděly, nedržely se za ruce a ani si nedaly pusu. Je to jiný svět. Úplně odlišný než před tím časem. Časem, kdy jsem se na všechno dívala skrze růžové brýle, všechno odpustila, ale přitom všechno až na kost řešila. Ponaučila jsem se. A to i díky němu. Láska je jako hvězda. Někde se objeví, ale často rychle zhasne a zbyde z ní jenom popel. Obyčejný popel, který je všude. Lidé po něm šlapou a neuvědomují si, že to dřív bylo úplně něco jiného. Užitečnějšího než teď je. Nebo možná krásnějšího. Chtěla bych věřit znovu v lásku. A díky němu se mi to teď daří. Nevím, jestli miluju, ale mnohdy je mít rád víc než milovat. Jdu cestou, která určuje můj osud. Nebo si ho určuju sama? Chybí mi ty časy. Staré časy... Ale s ním je všechno jiné. Horší? Lepší? Jak v čem. Nějak to teď do důsledku neřeším. Vlastně k tomu ani nemám nějaký moc důvod. Ale zpátky k tématu. Dva roky poté, co jsem byla s člověkem, který mi hodně ublížil, ale který mě zároveň naučil hodně věcí. A jednou z nich bylo i milovat. Milovat někoho z hloubky srdce, myslet víc na něho než na sebe, vyslechnout a ne jenom čekat na to, že se někomu můžu svěřit nebo čekat zisk. Láska je risk. Jenže riskovat se musí. A chybovat též, abychom se poučily. A já jsem si to ponaučení vzala. Díky němu vím, jak žít. Žiju realitou.

** Oči můžeme zavírat před realitou, ale ne před pamětí! **