Pláčeš?.. I v slzách je síla....Tak jdi a bojuj!!!

Prostě nadpis...

13. února 2012 v 19:37 | Janča |  Moje kecy
Tak vás tu po dlouhé odmlce zdravím.. Neměla jsem posledních pár měsíců extra moc času, tak jsem tu na to kašlala. Je mi jasné, že už máte plné zuby mých keců, ale beztak tu sem jeden přidám...
Mám toho tolik na mysli, ale spousta věcí zůstane navždy tajemstvím. Oči plné snů už se dávno zavřely a otevřely se jenom proto, aby se naučily vidět realitu. Není krutá, není hezká, je prostě z mého pohledu normální - v každém případě pořád lepší, než bývala dřív. Teď jsem celkem spokojená. Studuju, "zbavila" jsem se falešných kamarádů a zůstali mi jenom ti, na kterých mi záleží a mám pocit, že záleží i jim na mě, což mi dodává spoustu energie.I když - poslední dobou pořád přemýšlím nad různými věcmi, které už jsem hodila za hlavu, ale stále se vracejí zpět jako bumerang. No, s tím se asi musí počítat, ale po pravdě jsem na to nebyla a ani nejsem připravená, abych pořád nosila na duši a na srdci ty samé vzpomínky... Už dávno jsem se je pokusila spálit, ale asi jsem se snažila málo, nebo jsem je spálila špatně.. Prostě nevím. Všechno se kolem mě najednou točí a já si připadám jako v tornádu, které mě unáší pryč odtud. Od světa, na který jsem byla zvyklá, na kterém se mi líbilo i nelíbilo. Prostě který byl někdy fajn a někdy zase ne. Pochopila bych to, že na něco se nezapomíná. Ale...
Poslední dobou si uvědomuju, kolika lidem jsem ublížila, oni se trápili a mě to bylo celkem jedno. A teď bych to nejraději všechno vrátila. Vrátila bych ty časy, kdy jsem s nimi byla šťastná, žílami mi probíhala celým tělem energie a mě nic nechybělo. Teď jsem tu, celkem sama. Mám tu fajn kamarádky, ale... Doma je prý nejlíp... Já si to nemyslím. Nejlíp je tam, kde se tak člověk opravdu cítí. Jenže na tom mají většinou podíl lidi, jak se kde cítím. Nechci chodit ven s někým, komu jsem ublížila, komu na mě záleželo nebo koho jsem si vybrala, ale on mě bral jenom jako trofej, ani se tomu snad nedá říct, že mě bral jako svou ženskou - možná to tak viděl jenom na chvilku. Nebo já dodnes nevím, jak to vlastně chápat, proč mi tak zamotal hlavu a pak si uvědomil, že vlastně miluje úplně někoho jiného. Vzpomínám v dobrém i špatném, ale pořád nevím, jak víc, pořád jsem na vážkách. Misky vah s dobrým i špatným se pořád pohybují a nechtějí se zastavit na určité hranici. Asi to chce pořád ještě čas, aby si to v mé mysli a duši sedlo.
No dobe mi tak. Ublížila jsem já a všechno se mi vrátilo...
Někdy člověk mlčí, přestože by toho chtěl tolik říct.. Tak mlčím taky. Prostě to tu jen prachobyčejně píšu, abych se aspoň trochu zbavila toho břemene, které mě už dlouho tíží. O tomto asi ani s nikým mluvit nechci. všichni si pořád myslí, že jsem to dělala schválně. Ale bylo to úplně jinak. Neposlouchala jsem si srdce, ale ty hlasy, které mě radily úplně opačně...

--> Kdybych mohla vrátit čas, spoustu věcí bych změnila... Jenže čas plyne a nelze ho vrátit zpět... Je to dobře nebo špatně? <--

vaše Janča
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama